Den sedmý

Dnes na nepatrně nostalgické vlně, ale i to k vánočním svátkům patří...

Velký dík a věnování patří těmto dvěma děvčatům: Nadin a Sevia ♥

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

Severus vytvořen pomocí ChibiMaker, křídla a dárečky staženy z openclipart.

Důvěrně známý rukopis značí, že dnes se opět podíváme, co si náš profesor v černém zapsal do svého deníku, který by si, jen tak mimochodem, měl mnohem lépe zabezpečit J

Nevěřím vlastním očím. Těšil jsem se na klidnou neděli, když už ani v sobotu jsem se nevyhnul neočekávanému dárkovému ataku na mou osobu. Zřejmě mi však nebude dopřán klid ani tentokrát. Čím jsem si to zasloužil? Kdo mě tak trestá? Kdybych připustil možnost existence minulého života, potom má osoba musela provést něco strašlivě obludného! Jak jinak si mám vysvětlit třaskavého skvorejše v přenosné přepravce před svými dveřmi a u něj do nebe volající pozvánku na schůzku při měsíčku s několika hrubicemi! Neuvěřitelné! Kdyby to alespoň byla bonboniéra kvalitní belgické čokolády nebo brazilská káva, indický čaj, tmavě zelená hřejivá šála – COKOLI by mi bylo milejší, než tahle obludná malá příšerka. Díky Merlinově prozřetelnosti, že se jí ujal Hagrid. Ten dobrák má milé slovo snad pro každého tvora bez ohledu na počet končetin, očí či nebezpečnost.

Zápis je v tomto místě přerušen několika nečitelnými a přeškrtanými větami, dvěma kaňkami inkoustu a několika ornamenty, které se ani s největším sebezapřením nepodařilo rozluštit, natož přenést do elektronické verze…

Jsem v šoku, který nelze ani slovy vyjádřit. Několikrát jsem začal psát a nedokázal jsem zformulovat ani začátek věty. Ani teď nejsem schopen… nejsem si jist jak… vezmu to od začátku…

Rozhodl jsem se naprosto nudný a nic neříkající den zakončit horkou vanou. Když jsem se vrátil do pracovny s úmyslem připravit si výuku na zítra, než půjdu spát, před krbem ležel balík. Prostě tam byl… zabalený v obyčejném hnědém balicím papíru, převázaný režným provázkem s cedulkou… nechal jsem si ji… stálo tam: MÉMU SEVERUSOVI… to písmo… znám ho… ale je to… neuvěřitelné, nemyslitelné a především nemožné!

Přesto se tu dívám na nádhernou, ručně šitou, deku. Což není to nejpodstatnější. Hlavní jsou jednotlivé čtverečky, ze kterých je tvořena. Stejně jako rukopis je znám. Na jednom je vyšit houpací koník, kterého jsem měl jako malý… na dalším jsou mé iniciály… noty z ukolébavky, kterou mi zpívala… kousíček látky ze starého přehozu po prababičce… malý šedivý králíček z dětské knížky… vím, že by tu teoreticky tento předmět vůbec neměl být, jenže tu je… složený na mém klíně a já… nevím, co s ním. Vše nasvědčuje tomu, že je pravá, kdo by však...???

Severus Snape se podivuje nad darem, který je nezpochybnitelně od jeho matky. Kdo a jak se k němu dostal? Inu, říkejme tomu třeba kouzlo Vánoc…