Den šestý
Severus se dnes dopustí podobného omylu jako Vernon Dudley ☺
Velký dík a věnování patří dvěma čtenářkám, které stojí za dnešními dary: Railey a Nadin ♥
Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.
Severus vytvořen pomocí ChibiMaker, křídla a dárečky staženy z openclipart.
Sobota – volný den – nehrozila žádná pošta! Severus se
rozhodl vypořádat s tresty, které zadal na dnešní dopoledne, aby si
některé zvlášť na nervy lezoucí případy vychutnal. Drhnutí kotlíků bylo pro
amatéry. Na dnešní skupinku čekala učebna zaneřáděná přímo ukázkovým výbuchem
při přípravě postaršovacího lektvaru během poslední páteční hodiny. Podlaha,
zdi, pracovní stoly, naprosto vše bylo pokryto cáry lepkavé černé hmoty, která
nepředstavitelně zapáchala. Jistě, dvě mávnutí hůlky, přinejhorším tři, by daly
celou věc do pořádku, ale v tom nebylo žádné kouzlo.
Skupinka poctivě drhla a monotónní zvuk rejžáků
přejíždějících po podlaze přerušoval pouze remcající šepot. Severus Snape stál
opřen o katedru, ruce složené na prsou a vychutnával si svůj pocit nadvlády.
Ano, bylo to dětinské, zákeřné a dost možná i nedospělé, ale vzal to ďas,
přesně tohle potřeboval a nemínil se za to stydět ani sám před sebou. Vždyť
taková byla jeho pověst a jemu nezbývalo, než jí dostát!
„P… pane profesore, co s tímhle?“ vytrhl ho
z myšlenek ustrašený prvňák. Obvykle na novou várku beznadějných případů
nešel tak zhurta, ovšem Donny Crane musel mít longbottomovské geny, jinak
nebylo možné, aby všechny jeho pokusy v oblasti lektvarů dopadaly tak, jak
dopadaly čili katastrofálně. Ani zmiňovaný Longbottom nebyl takhle neschopný.
„S čím?“ sjel ho příkře.
„S tímhle,“ třesoucí se rukou mu Donny podával obdélníkovou
dřevěnou krabičku.
„Nic, vezmu si to, zpátky k práci,“ odvětil. Předmět
odložil na stůl, aby se k němu vrátil později, když zůstal v učebně
sám. Kouzla, která vyzkoušel, nenašla ani náznak černé magie. Po otevření
zjistil, že na sametu uvnitř leží dechberoucí obsidiánová dýka s rukojetí
vykládanou rubíny. Viděl za svůj život už hodně dýk, žádná však nebyla tak
jedinečná a úžasná. Zevnitř na víku bylo latinsky vyryto Acta non verba* a Severus ta slova dobře znal.
V několika knihách narazil na starý a s největší pravděpodobností již
zaniklý řád nejmocnějších kouzelníků, na jejichž heslo se právě díval. Bylo
záhadou, proč by právě on měl mít tento předmět. A kde bylo nějaké vysvětlení,
proč byl v učebně lektvarů? Byl určen jemu nebo za tím stála náhoda?
Zatřásl hlavou ve snaze umlčet nežádoucí otázky a vydal se
do své pracovny. S nedůvěrou a notnou dávkou znechucení se díval na sytě
žlutou obálku, zastrčenou mezi futry a zamčenými dveřmi. Autor ji nadepsal Profesor Severus Snape a jeho rukopis
byl naprosto příšerný. Nejprve zvažoval, že předmět poputuje rovnou do krbu a
ani se nebude namáhat s otvíráním, ale zvědavost je mrcha a hlodala tak
dlouho, až Severus nevydržel a obálku roztrhal.
Dovolujeme
si vás pozvat na čtvrtý ročník mezinárodního utkání v paintballu, oblečení
a zbraně si přineste vlastní, munice vám bude přidělena. Startovné 10 liber.
Teď přišly ke slovům plameny. A
bylo úplně jedno, že Severus netušil, co paintball je…
* činy,
ne slova
Ha paintball, to už je niečo, škoda, že to neskúsil ono by sa mu to páčilo. (mami)
OdpovědětVymazatMyslíš? :) Ale tak... možné to je... je v tom sportovní duch, dominance, zákeřnost, strategie - jo, vážně by se mu to mohlo líbit.
Vymazat:-D :-D :-D
OdpovědětVymazatJsem ráda, že se bavíš, člověka to jako autora zahřeje :)
Vymazat