Advent 2016 - U madam Larissy IV.

Blížíme se skoro k polovině. Líbí se vám příběhy nebo byste raději něco jiného? Svěřte se a třeba příští rok... kdo ví :) dnes je tu však další dílek toho letošního, který byl všelijaký, ale sladké to jistí vždycky!

online tvorba nápisů

Betace: Claire

Počet kapitol: 10 různě dlouhých

Rating: Ale kdeže… ne

Párování: Možná, cíleně však nikoli

Shrnutí: Deset krátkých příběhů pro adventní čas roku 2016. Koho byste tipli na jakou sladkost? Čím ta či ona postava ze světa HP hřeší? Všichni se dříve či později zastaví v čajovně U madam Larissy a vy budete u toho. A kde se ona čajovna nachází? To vám neřeknu, stejně by vám to k ničemu nebylo. Kouzelníci to dávno vědí a mudlové? Ti by ji nepoznali, ani kdyby do dveří narazili čelem!

zdroj konvice a hrnečku

díl 4. - mražený banán

Být dospělý a navíc čistokrevný kouzelník znamenalo někdy neuvěřitelně těžký úděl. Draco Malfoy nesl na ramenou tíhu, o které nikdo nevěděl. Ano. Byl to zamlada dost velký výrostek, ale válka změnila všechny. Změnila i obchod madam Larissy. Pokud se vám zdá, že skáčeme v čase, tak vězte, že pro naše příběhy není jednotná časová osa. Neodehrávají se den za dnem, ale vesele si skáčeme, jak se nám to zrovinka hodí. Dnes jsme tu v den, kdy se na ministerstvu chystají velké věci a každý, kdo s tím má co do činění, potřebuje něco sladkého na nervy. Proto není divu, že se nám tu srazil Draco Malfoy a Hermiona, toho času Weasleyová.

Draco chodil do čajovny často. Měli tu totiž jednu výtečnou věc. Ale jestli před ním někdy řeknete, že je to mudlovské, obyčejné a úplně, ale úplně prosté, se zlou se potážete. Proto vás důrazně varuji, pozor na pusu!

“Jako obvykle, mladý pane Draco?” optala se madam Larissa, vždy s úsměvem na tváři.

“Jako obvykle, prosím,” pousmál se Draco. Ne, nedělal to často. Neměl k úsměvům důvod, jenže tady si nedokázal pomoci. Cítil se tu jako někdo jiný. Někdo svobodný, kdo nemusí nosit masku a plnit něčí očekávání. Byl prostě Draco, bloňďák, který si sem středu co středu chodil dávat mražený banán. A že je to mudlovská mlsota? Ale kdeže! S tím jděte k šípku. Kouzelníci přece nemusí hřešit jen samými extravagantními zpívajícímí, tančícími, mluvícími a složitě znějícími dobrotami. I oni si dokáží pochutnat na jednoduchosti. I když… no… posuďte sami.

Madam Larissa sáhla pro polovinu zmraženého banánu, která byla napíchnutá na stejném dřívku, na jakém jíme nanuky. Zmrzlý kousek namočila nejprve do bílé čokolády. Nechala na vzduchu zaschnout, pak do hořké čokolády, znovu nechala zaschnout a pak do mléčné čokolády. Tu už zaschnout nenechala. Čokoládovo banánovou bombu obalila nejprve v kokosu, pak v drcených oříškách, a nakonec namočila špičku do horkého karamelu. Bože, taky na to máte takovou chuť jako já?

zdroj obrázku

“Tady to je,” předala dobrotu Dracovi, který ji vyměnil za bankovku a už se chtěl zakousnout, když zazvonil a zazpíval zvonek nad vchodovými dveřmi a Draco se otočil. Právě vešla Hermiona Grangerová. Malfoy po předchozích zkušenostech zbystřil, dřívko uchopil pevněji a sjel vždy protivnou a vševědoucí Nebelvírku pohledem. Už neměla neposedné dlouhé kudrny, ale uhlazený drdol a v obličeji pár prvních vrásek. Draco se zadíval na svůj nazdobený mražený banán a pak na Hermionu a zase na banán. Chvíli těkal nejistým pohledem sem a tam, jako kdyby se snad podvědomě obával, že odněkud vyskočí nenasytný zrzavý protivný Ronald Weasley a jeho sladké tajemství na špejli mu bez milosti sežere! Zdálo se ovšem, že je tu Hermiona sama. Draco přimhouřil oči a dumal. Má svou laskominu sníst na místě nebo odejít a vychutnat si to cestou? Má pozdravit nebo dělat, že Grangerovou nevidí? Ona totiž určitě zrak i rozum ztratila, když si vzala tupce Weasleyho. Jestli Grangerová někde vykecá, že si on, Malfoy! pochutnává na takové obyčejné dobrotě, roznese ji na kopytech. Jenže už bylo pozdě nějak vycouvat a dělat, že banán není jeho. A proč by se měl stydět za své chutě? Ještě chvíli tady bude stát a začne mu to roztávat! Proto ji Draco jen pozdravil kývnutím hlavy a šel si po svém. Totiž ven a tam se bez zaváhání zakousl. Trnuly mu zuby, jak to bylo sladké a ledové, ovšem zároveň mu bylo i blaze z toho orchestru chutí. A za týden, za týden určitě vyzkouší nějaké nové sypání nebo jahodovou polevu… tak se navnadil pokaždé a pokaždé pak skončil u té samé jistoty. Proč? Protože se jí prostě nemohl nabažit a divíte se mu?

Myslíte, že Hermiona něco prozradila? Ne. Vůbec Draca nezaregistrovala. Věděla, že jí někdo pozdravil, ale nevšimla si kdo. Myšlenkami byla pohroužená v dokumentech, které nechala na stole v kanceláři včera a které musí dneska zpracovat a docela se těšila na jejich vůni. A nutně k tomu potřebovala něco sladkého!