neděle 30. dubna 2017

Temná strana - kapitola druhá


Severus a Ginny za sebou mají první konfrontaci. Ginny si vymyslela vlastní poslání a nález ředitelova bezvládného těla jí ho dosti zkomplikoval. Co na ni čeká dnes? A jak se bude Severus chovat, až na sebe narazí příště? Třeba při vyučování! Uvidíte již dnes ;-)




Rating: zatím není a asi ani nebude - uvidíme - možná k závěru na jeden dílek

Párování: SS/GW (Severus Snape/Ginevra Weasleyová)

Stručná charakteristika: Když věci nejdou tak, jak bychom chtěli a všechny metody k dosažení cíle selžou, vyžádá si situace tu největší oběť. Nás samotné. Kam až jsme ochotni zajít pro správnou věc?

Betace: Claire  

Počet kapitol: 20-25



KAPITOLA DRUHÁ


Ráno nepřišlo nic… rozumějte, nic mimořádného. Budíček, koupelna, oblékání, snídaně. Vše probíhalo mlčky. Studenti se doslova báli zvednout hlavy od svých talířů, sem tam se někdo zmohl na tichounký šepot, to však představovalo maximum. Strach byl všudypřítomný, visel ve vzduchu a způsoboval mrazení. Ginny na malý okamžik sebrala dostatek odvahy, aby věnovala krátký bleskový pohled profesorskému stolu. Ředitelská židle zela prázdnotou. Ostatně, tak tomu bylo poměrně často, takže to očividně nepřišlo nikomu divné. Přežít studium mudlů hned v úvodu dne představovalo obvykle vrcholný výkon. Lektvary se Severusem Snapem proti tomu byly procházka růžovou zahradou. Stačilo zabořit nos do postupu, soustředit se na ingredience a doufat, že jestli něco vybouchne, bude to u stolu vedle. Dnes v tom byl pro Ginny obrovský rozdíl. Čím méně času zbývalo do konce hodiny s Alectou Carrowovou, tím větší knedlík cítila ve svém krku. Nezmohla se dokonce ani na své klasické úšklebky, když Alecta s neskrývanou radostí líčila, jak podřadní, zbyteční, nečistí a nechutní mudlové jsou. Dnes to byl Neville, kdo si vykoledoval Cruciatus, protože si dovolil projevit nevoli a odmítl odpovědět na otázku: Proč je nutné mudlům škodit?

Severus měl za sebou bezesnou noc. Na lektvar proti bolesti si nemohl vzít Bezesný spánek. Už takhle si dal trojitou dávku, čímž dost riskoval, že jeho srdce nevydrží silnou koncentraci některých přísad. Bolest se navzdory množství léku v krvi nijak nezměnila. Když už se zdálo, že by konečně mohl usnout, udělal nějaký nepatrný pohyb a tisíc jehliček projelo každým jeho svalem. Bez ohledu na zdravotní stav, musí dostát svým povinnostem. Nikdo se nesmí dozvědět, jak na tom je. Když se do něj Voldemort pustil, nebyli tam žádní svědci, ale co potom udělá se slečnou Weasleyovou? Navíc, bylo jasné, že základní ošetření neprovedla ona, na to neměla dostatečné znalosti. V úvahu připadala pouze madam Pomfreyová a z její strany se nemusel ničeho obávat, musela složit lékouzelnickou přísahu, která zahrnovala i klauzuli o mlčenlivosti a právu na soukromí ošetřovaného. Ale zrzavá Nebelvírka byla jiný případ. Navíc, tahle konkrétní si v poslední době vybudovala pověst rebela a velmi často končila se strženými body a tělesným trestem u Filche nebo se jí s gustem ujal jeden z Carrowových. Nechápal, kde se to v ní bralo a už vůbec netušil, co si s ní počne. Nakonec se rozhodl, že její osud vloží do jejích vlastních rukou a rozhodne se podle jejího chování při hodině lektvarů. S hlasitým syčením a cezením nadávek skrz zatnuté zuby se pokusil o ranní očistu. Místo snídaně si dal koktejl z několika lektvarů – hojivý, zklidňující, otupující – musel přežít dvě hodiny se studenty, zbytek dne stráví sám v ředitelně a tam už najde způsob, jak si ulevit. Jizva na tváři byla kapitola sama pro sebe. Díval se na svůj obraz v zrcadle a přemýšlel. Mohl použít maskovací kouzlo, rozhodl se však, že to nechá, jak to je, ať si okolí myslí, co je mu libo.

Každý krok, který udělal, byl testem jeho sebeovládání. Lektvary částečně zabraly, ale stále to nebyla žádná sláva. Strojeně sunul jednu nohu před druhou, hlavu hrdě vztyčenou, v očích blesky a v hábitu připravenou hůlku, pokud by měl někdo tu drzost vrhnout na něj špatný pohled. Na její použití nedošlo, studenti, kteří ho při přesunu mezi učebnami míjeli, očima probodávali podlahu a hypnotizovali špičky svých bot. Rázně vzal za dveře a vešel do třídy.

„Sednout!“ zavelel, „slečna Weasleyová se přesune do první lavice!“ odmítal hledat zrzavou hlavu v davu, chtěl ji mít pěkně na očích.

V Ginny by se krve nedořezal, když profesor mrazivým hlasem vyslovil její jméno. Na sucho polkla, vzala si věci a přesunula se do první řady, kde nikdo nechtěl sedět. Nervozitou se jí třásly ruce, takže upustila učebnici na zem. Několik spolužáků sebou leknutím trhlo. Bleskurychle se pro ni sehnula a čekala, kdy zazní, že Nebelvír přichází o body a ona se má po výuce hlásit v ředitelně, kde bude zpečetěn její osud. Nejhorší na tom všem bylo, že nic nepřišlo. Profesore Snape jim nařídil otevřít knihy na straně 234 a vypsat nežádoucí účinky Bezesného spánku v kombinaci s Hojivým lektvarem a jejich případné odstranění.

Sedl si za katedru a tiše je pozoroval. Dnes neměl náladu čelit nehodám při přípravě ingrediencí nebo vaření lektvarů. Neovládl by se a ten chudák, který by se dopustil osudné chyby, by zakusil zelený záblesk. Napětí v jeho nitru bylo takřka hmatatelné a nevyzpytatelná Nebelvírka mu nepomáhala. Jediné, byť slabé, zadostiučinění představoval fakt, že byla evidentně k smrti vyděšená. Neměl tušení, jak bude luštit její esej, aby mohl ten žvást opravit, protože třesoucí se ruka zanechávala na pergamenu naprosto nečitelný škrabopis. Nechá ji to přepsat! Pro začátek. Měl však důležitější věci na práci. Brumbálův všetečný obraz bude zajisté loudit informace, další postup či strategii a on neměl nejmenší chuť zabývat se neschopností pánů Pottera, Weasleyho a slečny Grangerové. Tyhle tři bezmozky uvázly zřejmě na mrtvém bodě, protože o nich nebylo nikde vidu ani slechu. Proto také Voldemort čím dál víc zuřil. Budou potřebovat meč Godrika Nebelvíra, který měl Severus dobře ukrytý a jehož kopii umně podstrčil Bellatrix. Pohrával si s myšlenkou do ředitelny vůbec nejít. U sebe neměl jediný obraz, čímž vyloučil možnost, aby ho Albus rušil. Ale vyhýbání nic neřešilo.

Ginny se snažila rozluštit po sobě své vlastní písmo a ani trochu se jí to nedařilo. Tohle bude pořádný průšvih, napadlo ji a nebyla daleko od pravdy. Písek v přesýpacích hodinách pomalu mizel, což značilo blížící se konec hodiny. Profesor nařídil Longbottomovi, aby posbíral pergameny a položil je před něj na stůl a Weasleyovou na vrchu, nezapomněl dodat chladně. Ginny se chtěla ironicky pousmát, vyšel jí z toho prapodivný úšklebek, který naštěstí nikdo nepostřehl.


„Hodina skončila, vypadněte,“ přikázal stroze, „slečna Weasleyová se bude po výuce hlásit v ředitelně. Tohle by nepřečetl ani ministerský luštitel šifer!“ dodal a Ginny měla před očima černo. O přestávce zaběhla do koupelny a chlístla si na obličej studenou vodu. Snape přece nemůže jen tak zabít studentku, to prostě nejde. Možná, kdyby zašla za McGonagallovou a svěřila se jí, dokázala by se tomu vyhnout. Nebo by tím celou věc ještě zhoršila. Co tě nezabije, to tě posílí, snažila se nepatrným úsměvem naznačit svému odrazu v zrcadle. A pak jí došlo, že tenhle trest jí seslali sami zakladatelé, protože bude mít možnost porozhlédnout se v ředitelně! Navíc tam určitě visí obraz Albuse Brumbála a před ním si už vůbec Snape nedovolí zmařit její mladý život. Cruciatu se s největší pravděpodobností nevyhne, ale bude to jen další jizva do sbírky, nic víc, nic míň. To zvládne. Harry, Ron a Hermiona za to stojí! Ale nejdřív Amycus Carrow a obrana proti černé magii.

4 komentáře:

  1. Zlatíčko Nevill! :D

    Díky ti za další kapitolu, já to tvoje psaní prostě miluju!

    OdpovědětVymazat
  2. Ta tam omdlí normálně sebou sekne když jí to tet dělalo potíže, už tet se těším na další díl

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uvidíme, třeba ne - nebo jo? Já si to nepamatuju a to jsem to psala! :D děkuji

      Vymazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)