knihovna – C. & V. Sten: Hluboký hrob: Dítě útesů

Recenzní konkurz číslo dva!

To jsem takhle jednou po delší době zabrousila na web knihyomega.cz a zkusila štěstí v několika konkurzech. Očekávání nebyla kdo ví jaká – knižních blogerů a youtuberů je hafec a já jsem navíc malá rybka, totiž kachna, ale vy mi rozumíte. Proto mě velmi potěšilo, když na mě vyskočil mailík, že jsem získala další knihu! První byla Se záští. Tak jdeme na číslo dva!

Zdroj obrázku klik

Kniha na: 

Originální název:  Djupgraven

Rok vydání v ČR: 2017

Rok vydání originálu: 2016

Počet stran: klasická kniha 418 (i když na eshopu knih Omega stojí 198, takže jsem zmaten, ale asi takhle – mám tu knihu v ruce – koukám na to číslo – bichle je to jako hrom – 418!)

Žánr: thriller

série: 1. díl ze 3

Vydal:  Knihy Dobrovský (web)

Překlad: Zdeněk Gazur

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji webu Knihy Omega, kde je kniha k zakoupení za 299,- Kč a Knihy Dobrovský, kde ji můžete pořídit v akci za 268,- Kč. U Dobrovského už je počet stran uveden správně – celkem i s poděkováním 424 ;-)

Anotace z knihyomega.cz:

Dítě útesů je první část série thrillerů pro dospívající mládež z pera Camilly a Vivecy Stenových. Nadpřirozené prvky ze severské mytologie se střetávají se starými námořnickými pověrami a legendami. Hlavní hrdinka Tuva má také svůj příběh: jaké to asi je vyrůstat na ostrově v souostroví, když letní sezóna skončí, turisté odjedou a hladinu oceánu pokrývá hustá mlha?  

Dvanáctiletá Tuva si se svými spolužáky moc nerozumí a tráví hodně času sama. Ale na ostrově Harö, kde žije, se cítí jako doma. Má ráda místní malé ostrovy a útesy, které zná jako vlastní dlaň. Ale letošní podzim je to jiné. Lidé mizí beze stopy v moři, pod hladinou se vlní temné stíny a v korunách stromů byly spatřeny nadpřirozené bytosti. 

Zdá se, že Tuva je jediná, kdo tuší, že se v rozbouřených vodách a tajemných lesích skrývají zlovolné síly bažící po krvi. S příchodem podzimu se vše halí do pochmurných šedočerných odstínů a po dlouhém spánku na dně moře se k životu probouzí smrtelné nebezpečí.

OPUŠTĚNÉ SOUOSTROVÍ  JEŠTĚ NIKDY NEBYLO  ŽIVĚJŠÍ...  

Vendi, recenzent amatér:

Očekávání:

Anotace mě rozhodně oslovila – thriller – vůbec mě neodradilo, že by mělo jít o čtení pro teenagery. Spíš naopak. Dávalo mi to naději, že to bude svižné, čtivé a… nikoho nechci urazit – lehké. Protože v tomhle období mám zase svou starou známou potíž se soustředěním, způsobenou tím, že je prosinec a že by mamka oslavila v listopadu 51. narozeniny a jsou to první svátky bez ní. Nebudeme to tu rozmazávat, od toho recenze není.

Skutečnost:

Kde začneme? Ano – počet stran. To je mi taková malá záhada. Už při výběru jsem skoro jásala – slibná anotace, luxusní obal a jen 200 stran? Halo, tady jsem, prosím, mě si vyberte, mě! Potom mi přišla kniha domů… a já koukám na tu obrovskou bichli, před kterou by se ani většina Kingovek nemusela stydět (rozuměj: knihy od Stephena Kinga). Otevřu na zadní straně – nekoukám na text, nýbrž na číslo – a tam se na mě směje 418!

Budiž přičteno k dobru, že při přípravě knihy byly zvoleny široké okraje, větší řádkování i písmo. Domnívám se, že z toho důvodu – a klidně mě opravte, ráda se poučím – aby to mladším ročníkům nedělalo potíže při čtení, nahuštěný text je neodradil a zároveň má tato úprava i psychologický efekt. Zdá se vám totiž, že děj a stránky utíkají neuvěřitelně rychle.

„…„Mně přece můžeš věřit,“ říká Maria.

Proč mám pokaždé pocit, že když tohle dospělí říkají, tak mi lžou? Možná proto, že kdyby to byla pravda, nemuseli by to říkat…“

Obal, přebal – už jsem pochválila – podtrhuje to atmosféru příběhu a moc se mi líbí.

Až přibližně po čtyřiceti stranách mi došla jedna zásadní věc. Já přece nečtu severské autory! Vyjma dvou – Äsa Larssonová a Jonas Jonasson! Sakra! Dobře – nejspíš se má averze vztahuje zejména na velký humbuk kolem detektivek, tohle detektivka není, i když jsem myslela, že bude – není – popojedem!

„…Někdo na nás zezadu křičí. Ani to nezní jako slova. Je to podivný, nelidský zvuk. A ten zvuk je zatraceně blízko. Strach prostupuje mým tělem. Mám ztěžklý jazyk. Kroky jsou blíž a blíž. Nezvládneme před nimi utéct. Cítil se takhle i Axel? Měl vůbec šanci na útek? Budu někomu chybět, až budu mrtvá? Na rameni mi přistane těžká ruka, která mě zastaví prudce, až začínám padat..“

Přestože primárně nejsem cílová skupina, musím přiznat, že se mi kniha neuvěřitelně líbila. Čtivá, napínavá, zajímavá a i když jsem od jisté chvíle maličko cosi tušila, ničemu to neuškodilo. Dávám čtyři kachničky z pěti a budu trošku frflat. Proč? Protože jde o plánovanou tří dílnou sérii. Začínám na to mít lehce alergii. Copak je takový problém napsat příběh na jednu knihu? Vážně? Všichni víme, doufám, jaký osud potká značnou část sérií. Ano, nikdy nevyjdou v překladu kompletní a jistě, můžete namítnout: Nauč se anglicky a nedržkuj. Jenže já se domluvím, když potřebuju, ale na čtení knížky to prostě není a nevidím důvod, proč by být mělo. Jednou jsem Čech a ráda bych četla knihy v mateřském jazyce – eventálně tedy beru na milost slovenštinu, když nelze jinak – více v jedné z příštích recenzí. Budu tedy doufat, že se s Tuvou v dohledné době potkám znovu. Protože dalším nešvarem je, že pokud už série vychází, pak o frekvenci jedna kniha za rok – což třeba u série o Charlie Davidsonové, kdy usilovně pátráme po osudu pátého dílu, který by snad podle posledního vyjádření mohl vyjít příští rok – možná – tak vězte, že autorka je už u dílu číslo dvanáct! No, takže jsem dala průchod zdravému rozhořčení a zpět k Hlubokému hrobu.

Zasloužené čtyři kachničky z pěti a já doporučuji všema deseti nejen mládeži, ale i každému dospělému, který rád pohodový thriller… dává vám to smysl? Bože, já jsem koza, totiž kachna! Prostě zajímavé a napínavé čtení, které slupnete, ani se nestihnete pořádně rozehřát, jestliže nejste šneci jako já.