Třetí kousek od Joty - budeme se bát?
Boj pokračuje. Blok o velikosti ledovce, který poslal Titanic ke dnu.
Čím více knihomolové jásají na sítích, kolik toho přečetli, a stává se z toho
spíš závod, než zábava, tím víc mám chuť nečíst vůbec. Čímž jsem se dostala i
do menší sekery v termínu. Rovný týden. Snad mi bude odpuštěno a jdeme ke
knize!
zdroj obrázku klik
Jak se pozná, že mám
s knihou problém? U předešlého Anděla
vznikl paradox. Příběh jsem měla tendence odkládat a šetřit si ho, aby mi
vydržel, neb netuším, kdy bude pokračování. U „Sester“ jsem odkládala též,
nicméně bohužel z úplně jiného důvodu. Nedokázala jsem se začíst. Ač mě
anotace nalákala, bála jsem se, že půjde spíše o životopis než beletrii. Dobrou
zprávou budiž, že je to skutečně beletrie.
Ke škodě knihy mi
však nesedl autorčin styl. Nedokázala mě svými řádky chytit a zaujmout. Do
čtení jsem se musela vyloženě nutit a to je pokaždé špatné znamení. Ač je námět
skutečně zajímavý a kniha mohla být neuvěřitelně mrazivá a napínavá, ve mně
vyvolávala spíš zívání v kteroukoli denní či noční hodinu. A že jsem to
nepřestávala zkoušet.
Zasekla jsem se v polovině
na dobré dva týdny a nedokázala se přemluvit k pokračování. Nakonec jsem
to zlomila, ale bylo to pouze s vědomím a pod tlakem, že nemohu napsat
recenzi na nedočtenou knihu. Nebo mohu? Nerada dávám jen dvě a kousek kachny.
Jde možná o pravdivý příběh o počátcích spiritismu, za mě ovšem dechberoucí
uspávající nuda, což mě neuvěřitelně mrzí. Píšu ráda negativní recenze, s chutí
si zanadávám, ale pokud nastane situace jako dnes, jsem bezradná.
O jaké situaci
mluvím – inu – kdy nemám ke knize pořádně co říct. Nemohu sepsout autorku,
protože ona de facto neudělala nic špatně. Příběh sester Foxový je zajímavý,
jenže stylem, který na mě absolutně nezabírá. Jsem už moc otrlá a spíše
konzumní čtenář. Hltám jedním dechem, ráda a s chutí, což mi tady bylo
odepřeno. Jako kdyby scházela jiskra, která vše nějak pozvedla, okořenila. Jak
jednou pravil v rozhovoru František Kotleta – on je spisovatel a nebude
recenzentům radit, jak mají dělat svou práci. Já jsem pro změnu recenzent a
nemohu spisovatelce radit, jak má psát tak, abych byla (u)spokojená. Mohu pouze
vyjádřit slovně, co by bylo bývalo zabralo na mou osobu: na mě tam bylo málo
dialogů, málo mrazivé atmosféry… chybí koření.
Ať to budu okecávat
ze všech možných i nemožných směrů, jak chci, pokaždé dojdeme ke stejnému
závěru: Sestry Foxovy mi nesedly a přes to nejede vlak. Přesto nad biografiemi
nelámu hůl. Nemůže vše dostat pět z pěti, kam bychom přišli?
Nakladatelství: Jota (web)
Žánr: beletrie
česká (náhled do kategorie)
Rok vydání: 2017
Počet stran: 271
Série: ne
Pokud vás kniha
zaujala navzdory mému názoru, neváhejte! Pořídit ji můžete např. přímo na
stránkách Joty za 238,- Kč a já
děkuji Lucce za příležitost i důvěru!
Týjo, tak to je hustý, nepamatuji si, že by mě knížka někdy tak strašně prudila. A nebo si to radši nepamatuju? Čert ví :D.
OdpovědětVymazatHele - já mám ráda, když mě knížka prudí, protože pak je o čem psát v recenzi, ale tady to bylo těžký zklamání a navíc emoce nula nula prd... i ta recenze je přesně taková :D nijaká :D
Vymazat