Žijeme v době konzumní!
Asi takhle vám to řeknu – nejsem normální a vůbec se to nesnažím
skrývat. Nevadí mi vyhledávat i těžší a vážnější témata stejně jako literaturu
faktu nebo cokoli odbornějšího. Však také jakýsi… říkejme tomu plán či záměr
pro tento rok zněl: Nezamrznout pouze u erotických knih, ale hezky prokládat! A
protože posledně proběhlo hříšné
dopisování, dnes se pojďme zaměřit na vlastně i něco praktického.
Nepřipadáte si často zahlceni věcmi?
Erich Fromm,
jehož humanistické knihy již psychologii a filozofii zpřístupnily čtenářům
několika generací, zde analyzuje povahu západní společnosti, hledá původ jejích
problémů a nabízí alternativu jejího vývoje. Popisuje dva základní způsoby
života: Zatímco „mít“ se zabývá získáváním a soutěží, „být“ se zaměřuje na
vnitřní spokojenost a harmonii. Naše společnost si cení vlastnictví (majetku,
statusu, úspěchu, požitků…), avšak rostoucí ekologické problémy nás nutí ke
změně priorit a novému zaměření na sounáležitost se světem, rozvoj tvořivosti,
osobní zodpovědnost a svědomí. Fromm své vize nového světa přesvědčivě opírá o
učení takových autorit, jako byl Buddha, Ježíš, Mistr Eckhart nebo Albert
Schweitzer. Kniha, která poprvé vyšla v roce 1976, se stala Frommovým
nejslavnějším dílem.
Z médií a sociálních sítí se na nás valí jedna reklama za druhou.
Máme dokonce i speciální označení pro trubky (pardon, bereme to s nadsázkou,
ano), které do nás tlačí zaručené tipy a hity z různých kategorií, a
vznešeně si říkají: Influencerky či influenceři, ať nediskriminuji muže. Dle
mého soudu by se našla jen hrstička těch, které to dělají s dobrým úmyslem
a skutečně se nám pokouší předat nějaké poselství, vše ostatní je obyčejný
konzum a nátlak na spotřebitele. Skutečně nemám pocit, že má dcera musí nutně vlastnit
značkové hračky, přičemž pořizovací hodnota jedné je klidně i před dva tisíce. Nebo
já osmery paletky na oči, přičemž tři jsou si sakra hodně podobné a tak dále… U
nás peníze na stromech nerostou, u vás ano?
Lidé si v poslední době neváží maličkostí a doba kovidová to jenom
zdůrazňuje. Nebudeme teď rozebírat, kdo co dělá na just a jaká je vlastně
mentalita Čechů co do dodržování a občůrávání zákazů. Jde mi spíš o to, že
zapomínáme být a děláme velice často jen hamty hamty, abychom posléze zjistili,
že nám není lépe, často právě naopak.
Popravdě – je příjemné zjistit, že je to něco, co není znakem výlučně
dnešní doby, ale vlastně to tu bylo již dříve a nejspíše bude stále. Takové
nikdy nekončící nadčasové dilema a jedinec tančící na hraně mezi oběma, který
se snaží najít a udržet vlastní rovnováhu.
Nejde o beletrii, proto počítejte, že na čtení budete potřebovat nějaký
čas. Dávkovat si ho, přemýšlet o něm, možná si pár částí zvýraznit a později se
k nim vrátit. Něco si založit lepíky… Nepočítejte, že vám kniha dá
rozhřešení a řekne: Takhle je to správně, tak to dělej! Ne, najít balanc musíme
každý sám v sobě. Je to jako s názory. Taky správně nemáte
papouškovat, co vám nabulíkuje okolí, máte si udělat vlastní.
Můžeme si dát názorný příklad. Máme dvě tvrzení:
- Já mám dům, dvě děti, práci, auto…
- Jsem zaměstnaný, táta a bydlím na prima
místě…
Co vám zní lépe? Co je vám příjemnější vyslovit? Vyjmenovat „majetek“
nebo naopak pojmenovat pocit či stav? Nestává se ze mě ani minimalista, ani
ekologický fanatik. Spíš si čím dál častěji uvědomuji, jak mě unavuje a někdy i
rozčiluje přístup lidí a naprostá absence respektu k čemukoli nás samotné
nevyjímaje. Jsem proto ráda za publikace, které mi pomáhají mít otevřenou mysl,
přiblížit se k podstatě problému nebo myšlenky a nehrozí tak, že mi
exploduje hlava. Knihu opět hodnotím z pohledu laika, amatérského rádoby
psychologa a úplně obyčejného člověka. Nelze, než dát plný počet. Místo dalšího
okecávání si dáme Goethovu báseň, která je v knize rovněž zmíněna, a
vystihuje hodně. Nakonec, jak už jsem psala jednou - každý si musíme názor utvořit sami v sobě.
Jak na knihu, tak na život.
Co jsem našel
Já sám, tak tiše
se lesem bral,
nic nezamýšlel,
nic nehledal.
A v stínu skrytý
jsem kvítek zhléd,
jak oko zářil,
jak nebe květ.
Já schýb se pro něj,
on šeptem dých.
"Kdybys mne utrh,
já uvad bych!"
A květ jsem vyhráb
i s kořínkem,
nes na zahrádku,
kde doma jsem,
zde v tichou zase
já prsť ho dal.
A ujímá se.
A kvete dál.
Autor: Erich Fromm
Nakladatelství: Portál (web)
Žánr: odborná
(náhled do kategorie)
Rok vydání: 2020 (rok vydán originálu 1976)
Počet stran: 240
Překlad: Jan Lusk
Děkuji mé jmenovkyni
(Kačence) za zaslání recenzního výtisku – co kousek, to originál! Knihu můžete
aktuálně koupit se slevou za krásných 263,- Kč.
Erich Fromm (1900–1980)
byl původem německý sociální psycholog, sociolog, psychoanalytik, humanistický
filozof a demokratický socialista, spojený s tzv. frankfurtskou školou a s
kulturní psychoanalýzou. Frankfurtská škola představovala západní
neomarxistické filozofické hnutí, jež kritizovalo některé aspekty
kapitalistické společnosti. Kulturní psychoanalýza vycházela z Freuda, ale
oproti jeho učení zdůrazňovala sociokulturní vlivy ve vývoji člověka. Fromm
jakožto Žid v roce 1933 emigroval do Spojených států. Konec života strávil ve
Švýcarsku. Mezi jeho nejznámější knihy patří např. Strach ze svobody (Portál,
2015), Umění milovat (Portál, 2016), Anatomie lidské destruktivity (Portál,
2019).
Celý život se řídím dvěma hesly - zlatá střední cesta a zdravý selský rozum. Takže asi tak :).
OdpovědětVymazatMoje řeč, to jsou dva přístupy, které mě zatím (klepu, pro jistotu) nenechaly ve štychu! :)
VymazatErich Fromm je mi i s ostatními kolegy z Frakfurtské školy dlouhodobě velmi sympatický. Když člověk uváží, kdy tu knihu psal a jaké máme dnes problémy, tak můžeme jen obdivně hlesnout, jaký prorocký hlas to tehdy byl :-)
OdpovědětVymazatJe až děsivé, jak snadno jsou aplikovatelné na současnou dobu a upřímně si myslím, že budou i nadále :)z té nadčasovosti mrazí!
Vymazat