Rachel Van Dyken podruhé!
Velmi milé překvapení v podobě prvního dílu série Zatracení pokračuje? Nebo ne? To by vás zajímalo, že jo? Mě to taky zajímalo, proto jsem se do knihy pustila, i když se tvářila trochu… tlustě, snad se kráska neurazí. Já totiž bibličky zpravidla ráda. Ovšem jakmile dorazí mrazy, už je to diskutabilní. Mrazy? Fakticky? Vedra jsem měla na mysli! Co čtete, když se venku nedá skoro dýchat, natož vevnitř. Pokud nemáte klimatizaci. Máte? A můžu ji vidět? Nebo líp – můžu se k vám pozvat na návštěvu? Jdeme raději na recenzi, počasí každý známe, máme okna, že ano!
„…Přečetl jsem tolik romanťáren, že by mi měl někdo uříznout koule a
vymazat mi z občanky mužské pohlaví…“
Takhle – Gabe byl zajímavý už v prvním díle, který má název Zničená. Rozhodně budil zvědavost a snad sliboval i jakýsi protipól k cukrkandlovému páru, kterému velmi zdatně sekundoval. Jenže… sondy do Gabeovy hlavy byly tak únavné a zdlouhavé, že se mi chtělo třískat tou mou hlavou o zeď. Jo, částečně za to mohla i únava z vedra, ale stejně. Zachraňoval to vtip, který díky bohu zůstal.
Gabe byl trochu dva v jednom a vůbec se nemůžu trošku přenést přes to prostředí. Já na ty mlaďochy vážně nejsem. Pro mě jsou ideální hrdinové mezi třicítkou a čtyřicítkou. Dvacátníci mě neberou… Navíc tady snadno získáte dojem, že americké univerzity jsou plné bohatých týpků, kteří sice mají nějaký ten škraloup, problém či temné tajemství, ale rovněž tajný svěřenecký fond nebo tučné konto, prostřednictvím kterého vám splní každé přání.
„…Obrátila oči v sloup. „A já si pro změnu myslím, že ten inkoust,
co máš všude po sobě, ti vlezl na mozek… Řekni mi jednu věc, to fakt musíš
holky obtěžovat, abys je dostal do postele?“
Gabe zamyšleně naklonil hlavu ke straně a pak povytáhl obočí, jako
kdybych konečně řekla něco správně…“
S číselným hodnocením váhám mezi tři a tři a půl, protože jednička byla v každém případě lepší. Vše lépe fungovalo, šlapalo a ubíhalo. Tady jsem se s omáčkou celkem prala a měla tendence a chuť přeskakovat odstavce, což není v žádném případě dobré znamení. I tak mě hnala zvědavost a žene mě i k třetímu dílu. A knihu jsem dočetla, čili nejde o žádný velký propadák.
„…Pitomá úterní tacos párty v celé své kráse. To bych radši jel do Mexika, koupil si tam nějaké drogy a riskoval, že mě na hranicích v Tijuaně vyhmátnou psiska, než abych seděl u stolu, kde každý předstíral, že život nemá chybu…“
Asi takhle bych vám to řekla: Odpočinkové relax čtení, které neublíží, pobaví, slzička ukápne, úsměv se rozzáří. Nic světoborně překvapivého, ale jsou dny, kdy je přesně na takový bonbonek nálada, tak proč si ho nedopřát. Rozhodně neuděláte chybu, přičemž důrazně doporučuji dodržet pořadí dílů. Pokud vás jednička nebavila, s dvojkou se do křížku nepouštějte. Autorčin styl se nemění a postavy se nesou v podobném duchu.
Autor: Rachel Van Dyken
Rok vydání: 2021 (rok vydání originálu 2014)
Počet stran: 392
Série: Zatracení,
díl druhý
Překlad: Zuzana Řeháková (poznámka – pokud máte oblíbeného překladatele či překladatelku, na webových stránkách Baronetu máte možnost snadno a rychle si zobrazit knihy právě podle tohoto kriteria!)
Na webu Baronet si můžete knihu pořídit aktuálně se slevou 25% a to konkrétně za 292,- Kč!
Taky mě neberou dvacátníci a dokonce ani třicátníci. Holt už jedu pátý gumy, to už by člověk měl mít trochu toho rozumu a disciplíny, že jo 😀.
OdpovědětVymazatJako, pokud se budeme bavit o chlapech, tak mě berou... kolik mu je... no mezi padesátkou a šedesátkou, holt jsem hned v těsným závěsu za tebou :D
Vymazat