Recenze - kolektiv autorů: Jihočeský horor

Pestrá přehlídka deseti lahůdek!

Mé vlastenecké srdce rodilého Jihočecha zaplesalo radostí. Tenhle kraj mě má ve své hrsti natolik, že jsem se při výběru domu ke koupi nedokázala dostat za jeho hranice, ač jsem byla na prohlídce třeba i v Moravských Budějovicích! Antologii Jihočeský horor jsem tím pádem zkrátka nemohla vynechat!

Honza Vojtíšek vám na úvod v předmluvě vysvětlí, co ho k sestavení tohoto dárečku vedlo a možná trochu zbytečně krátce představí i jednotlivé autory. Proč zbytečně? Protože na závěr knihy máte k dispozici medailonky každého z nich, podotkl by hnidopich ve mně. Pojďme toho rýpala umlčet a podívat se na jednotlivé povídky:

A začneme pěkně zostra bez předehry! Miroslav Pech a jeho Hovořící bytost Webster aneb cesta vlakem už nikdy nebude úplně stejná. Ne, fakticky, tohle není pro slabé žaludky. Banda výrostků se chytí mimoděk utroušené poznámky a rozhodne se v rámci mladické nerozvážnosti a impulzivnosti vykonat pomstu vskutku brutální. Jenže každá akce vyvolá reakci, a když chlapa ponížíte tak, že to už ani víc nejde, očekávejte pomstu. Krutou! Tento základ Miroslav Pech okořenil o nadpřirozený prvek s pointou tak brilantní, až mi z toho zůstala ústa dokořán. Nic pro slabé žaludky, útlocitné povahy a milovníky konců zalitých sluncem.

Václav Křenek šel na hororovou strunu příběhu úplně jinak. Nevsadil na násilí, ale mrazivou realističnost. I když to může znít hodně nadneseně. Ukolébavka sází na jednoduchost. Šest stran a základní téma? Vymývání mozků a sekty. Je tak snadné, nechat se ovlivnit, zmanipulovat. Formou deníkových zápisků tedy sledujeme hlavního hrdinu na jeho cestě za lepším životem. Krátké a úderné s vymazleným závěrem. A přesně tak to mám ráda. Když to má tečku! Celou recenzi máte na webu Knižní díra ;-)