Recenze - Ch. Lauren: Dvakrát za uherský rok

Kouzlo jednorázovek!

Budeme se teď bavit o knižních jednorázovkách, ne o jiných. Jejich kouzlu prostě propadám. Proč? Protože nemusím čekat na pokračování. Pamatovat si třeba rok, někdy i déle, detaily, souvislosti a podobně. Je to úleva a radost. Čímž netvrdím, že u sérií tomu tak není. Jen je to s nimi obtížnější a nikdy nemáme jistotu, že u nás vyjdou kompletní. Ale pokud máte tip na některou romanticko-erotickou či hororovou sérii – sem s ním!

Seznámili se během jejího čtrnáctidenního pobytu v Londýně, kam vyrazila s babičkou na oslavu ukončení střední školy, a takřka okamžitě se do sebe zamilovali. Společně se dělí o své naděje a sny a také nejintimnější tajemství. Tate se Samovi – jako vůbec prvnímu a jedinému člověku na světě – svěří, že je pečlivě utajovanou dcerou jednoho z nejslavnějších herců, a když ji její láska zradí, má pocit jako by se jí jednou provždy zhroutil svět. O čtrnáct let později je z ní ale úspěšná herečka, filmová hvězda stopovaná bulvárem, pro kterou je zklamání z prvního vztahu jen vzdálenou, byť stále bolestnou vzpomínkou. Připravuje se na hlavní roli ve filmu, kde se má poprvé setkat při práci se svým otcem, a ani ve snu netuší, koho při natáčení potká…

Autorské duo Christina Hobbs a Lauren Billings alias Christina Lauren je už taková má stálice. Často od nich čtenářky čekají vášnivou erotiku v duchu předchozích sérii Božský a Vášnivý. Já vám nevím, ale tohle je trochu jinačí level. Je to jako srovnávat jablka a hrušky. Zatím se totiž opakovaně přesvědčuji o tom, že jejich jednorázovky jsou spíše na romantičtější notu a pikantnostmi se šetří. Což není v žádném případě na škodu. Ne vždy je chuť na sprosťárny. A když má romance dobrý nápad, je našlápnuto správným směrem.

Dala jsem vám sem jen polovinu anotace a i ta vyslepičila víc než dost. Opravdu, tohle je přes čáru a já vidím rudě. Musím se zhluboka nadechnout, protože na něco takového mám skutečně pifku. Já vím, že se tím má čtenář nalákat, ale sakra… přece tam nemůžu vrznout prakticky výcuc toho nejzákladnějšího! Potom to dopadne tak, že se prvních cca 40 stran nudím, protože čekám, kdy přijde ten zlomový okamžik a on pořád nejde a nejde. Přijde mi to natahované, těžkopádné a jsem akorát čím dál víc naštvaná. Nemluvě o tom, že jsem absolutně nepochopila, proč se ta kniha jmenuje právě Dvakrát za uherský rok. Nicméně navzdory výhradám k názvu, zbožňuji ilustrovanou obálku. Jejich kouzlu v poslední době hodně propadám.

…„Sam se mi vážně líbí – ale nechci si dělat žádné velké naděje a probírat co by kdyby.“

„Proč ne?“ zeptala se máma. „Pokud to nedopadne, stejně budeš zklamaná, tak o co jde. Nikdy jsem nechápala, proč lidé raději nikdy nic nepodniknou, jen aby nezažili dočasné zklamání.“…

Pojďme se ale přenést přes onu nešťastnou anotaci, kterou – díky bohu – dokážu před samotným čtením zpravidla zapomenout a už si ji (zcela záměrně) neosvěžuji. Příběh jako takový má hlavu a patu, což je dobrý základní kámen. K tomu si přidáme nápad, který rovněž nezní úplně marně. První láska, první milování, první velké zklamání a k tomu jedno velké tajemství, které praskne. Potom skočíme o 14 let kupředu. Svět se navzdory všemu vždycky bude točit dál. Ať už se nám to líbí nebo ne, musíme se s tím nějak vypořádat.

Naši hlavní hrdinové – Tate a Sam – si zvolili své cesty a průměrně sečtělá lama nemá problém, i bez pomoci spoilerové anotace, vytušit, kam se budou jejich kroky ubírat. Dvakrát za uherský rok je bezpochyby čtivý, jenže taky předvídatelný, místy nepatrně utahaný a jindy zase nepřirozeně skokovitý kousek. Tate se občas chová podivně. Její vztah k otci dokážu popsat jedině přídavným jménem toxický a dost mi její názory a přístup vadily, protože i když je někdo slavný, rozhodně by to nemělo znamenat, že mu bez komentáře projde vše. To jsou ale mé osobní názory.

V průběhu čtení si vše plyne… nechci říct poklidně, neboť vlny tam rozhodně jsou, jen tak nějak plují po povrchu a nikoho nesmetou. Líbí se mi zapracované texty ze scénáře, které dodaly trochu na zajímavosti a podpořily čtivost. Chemie nebyla nijak výrazná, ale dialogy svižné a vtipné. Proč tedy i přes hromadu výhrad hodnotím docela vysoko? Protože i když tam vidím nějaké drbky, jako celek je příběh Sama s Tate krásný, něžný, romantický a vlastně dává smysl, když se postupně dozvíte všechny podrobnosti a souvislosti. Ano, něco bych řešila jinak. Někde bych ubrala a podobně, jenže to jsou takové remcavé poznámky starého cynika, které si brblám pod vousy.

Dvakrát za uherský rok se čte skvěle. Není to nejlepší jednorázovka tohoto autorského dua, ale rozhodně se z mého pohledu řadí do top dvojky k Na Vánoce o den více. Nápad, omáčka a dialogy vynahrazují všechny mezery, které jsem zmínila v průběhu recenze. Je to dokonalé? Není. Ale je to příjemná romance, která ve vás vzbudí emoce. Hrdinové vás budou rozčilovat, budete jim fandit, stejně jako je litovat. A o to mi jde – užít si čtení, propadnout mu a knihu nechtít odložit. A to vše jsem tady dostala.

Počet stran:  334

Překlad: Jan Sládek

Vydalo nakladatelství Jota v červnu 2022 a knihu můžete zakoupit na jejich webu za 318,- Kč.