Recenze - W. Renshaw: Sliby chyby

Jak zabít skvělý nápad!

Halo, mozku, jsi doma? Protože jestli ne, tak to nevadí, na tuhle knihu tě čtenářky fakticky potřebovat nebudou. Aneb dáme si pohádku o tom, jak si dva puberťáci dali slib, že se nikdy, ale vážně nikdy nevezmou. Proč? Protože to od nich všichni čekali, ale oni na to měli jiný názor. Hluboce se nesnášeli. Ona jeho, protože jí dělal ze života peklo a nakonec jí zlomil srdce. On proto, že jí podezíral ze zrady. A aby toho nebylo málo, ona byla obyčejná Američanka a on byl princ a přímý dědic jakéhosi imaginárního království.

Nestačí vám to? Fajn, přidám: Jednoho dne, když už oba byli dospělí, zazvonil v nekřesťanskou hodinu u jejích dveří a předestřel jí nabídku, za kterou si zasloužil kopanec přímo do koulí. Jenomže co čert nechtěl, naše děvče bylo v nesnázích a její rozhodnutí mohlo napravit celou řadu škod. Proto na jeho nabídku co? Kývla!

Zní to pohádkově? Zní to pitomě? Zní to čtivě? Možná i odpočinkově? Všechno z toho platí, jenže to by Winter Renshaw nesměla při psaní pár listů poztrácet, omylem vymazat celou řadu odstavců nebo u toho měla alespoň trochu dávat pozor. Sliby chyby totiž působí, jako když je před vydáním nečetl nikdo příčetný. Jak jinak si mám vysvětlit, že spatřilo světlo světa něco, co nedosahuje kvalit ani té nejprimitivnější harlekýnky?

V ději jsou naprosto nelogické skoky. Hrdinové se chovají, jako kdyby jim někdo na prdel přidělal čudlík a přepínal s ním dle libosti mezi nenávistí a láskou a zase nazpátek. Celé je to ploché, nedotažené, nekompletní, uspěchané, nelogické. Závěr je tak nablblý a rychlý, že už to snad ani hůř nešlo! Přitom z toho mohla být přímo učebnicově pohádková slaďárna, že bych vzdychala blažeností a knihu si vystavila na čestném místě!

Kostra příběhu je totiž naprosto boží. Ano, už to tu x krát bylo, hate to love (od nenávisti k lásce) jako vyšitá, ale nápaditá, jenže to někdo zapomněl doladit, vychytat mouchy, rozepsat detaily a trochu to celé vymazlit. Knize chybí péče, která by se vyplatila a celé to posunula na úplně jinou úroveň. Ani sex tady za moc nestojí, to i ve zmiňovaných harlekýnkách (zejména v těch z edice Temptation, jejichž obálky jsou fialové) je podstatně žhavější a zdařilejší. Chemie nefunguje a z nevěřícného kroucení hlavou mě bolí za krkem.

Štve mě jak promarněný potenciál, tak i plýtvání čím dál vzácnějším papírem. K čemu jsou Winter Renshaw skvělé nápady na dramata a zvraty, když z toho nedokáže nic vytěžit? Absolutně nemám chuť číst od ní cokoliv dalšího a neskutečně mě to rozčiluje, neboť obálka je nenucená, příjemná, anotace zněla lákavě a pak z toho vypadne totální… a že to slovo nepoužívám příliš často… PRŮSER!