Recenze - N. Ballingrud: Severoamerické jezerní příšery

Horor, který se noří do kloubky lidské temnoty

Co je děsivější než duchové, monstra a další? Lidé. Přijde vám to jako nesmysl? Potom sáhněte, jako já, po povídkové sbírce od amerického spisovatele Nathana Ballingruda a můžeme si o tom popovídat!

Severoamerické jezerní příšery jsou souborem devíti povídek, v nichž se Nathan Ballingrud vydává na průzkum temných končin lidské duše, do podivného světa, který se vzpírá snahám o pochopení a nastolení řádu. V hlavní roli zde vystupují příšery všeho druhu — skutečné i smyšlené, příšery v nás i mimo nás. Knihou prostupuje zoufalství současného žití, bolest, ale také soucit a láska, někdy v nadpřirozeném hávu, který ovšem nepředstavuje hlavní zdroj děsivosti. Ballingrudova debutová sbírka zaznamenala ihned po vydání v roce 2013 značný ohlas, získala Cenu Shirley Jacksonové a byla nominována na několik dalších prestižních žánrových cen. Toto je literární horor nejvyšší jakosti, mozaika drobných uměleckých děl temných tónů jako stvořená pro čtenáře, kteří se ve fantazii rádi vydávají na dobrodružné výpravy mimo svou komfortní zónu. 

Říkala jsem si, že anotace zní poněkud vzletně. Ovšem bez přehánění naprosto přesně vystihuje, o čem Severoamerické jezerní příšery jsou. Ano, název je možná trochu nešťastný (je zvolen podle stejnojmenné povídky, která je součástí knihy). Podvědomě totiž očekáváte, že potkáte právě jezerní příšery. Těch je zde však minimum.

Nathan Ballingrud si s námi hraje a vodí si nás jako kočka s myší. A je to hra tvrdá, místy až podprahová a nemilosrdná. Každá povídka je jiná a zabíhá do odlišného zákoutí lidské duše. Jejich děsivost nespočívá v prvoplánových příšerách ani hektolitrech krve, ale v temnotě lidské duše, která umí být neuvěřitelně hluboká, stejně jako krutá a nekompromisní.

Slovní zásoba díla je neuvěřitelně bohatá a dospělá. Některé povídky jsou neskutečně čtivé a svižné(Divoký Akr), jiné naopak velmi pozvolné a snad i jemně únavné (Přestupní stanice). Všechny však utkví, donutí přemýšlet a nějaký čas rezonují znepokojivě mrazivým způsobem. Netuším, jak to Nathan Ballingrud dělá, ale dokáže se vám zavrtat pod kůži a chvíli si tam pobýt.

Severoamerické jezerní příšery mají 240 stran a je to rozsah naprosto dostačující právě s ohledem na hloubku a vážnost všech devíti kousků. Co se týče point, i v tom jsou povídky každá jiná. Některá má pointu jasnou sdělenou napřímo. Jindy chybí nebo je ponechána otevřená, což mě sice točí do vývrtky, nicméně tady to sedí a zanechává to o to znepokojivější závěrečný dojem. Smekám před hororovou sbírku, která mě šokovala, ohromila a konsternovala.

Vydalo nakladatelství Host v roce 2023

Recenze byla primárně sepsána pro web Knižní díra