Recenze - P. Urban: Práh: Mezi půlnocí a ďáblem

Zvrhlík utře nos, ale zdrženlivý čtenář si bude lebedit

Máte rádi postapo fantasy, ale v některých je na vás moc vulgarismů, sprosťáren a úchylností? Potom se nenechte zmást anotací a vydejte se do Práhu pátrat, zkoumat, rochňat se v hlavách postav a rozplétat cestu za pravdou, která vás často zavede do slepé uličky či temného rohu, ale vám se to bude zamlouvat.

„Může pravda zmizet?“

Odpověď na tuhle otázku je schovaná líp než tělo luxusní šlapky, než nedopalek doutníku na večírku nekuřáků. A stojí o ni vůbec někdo? V ulicích Práhu, města, které přežilo válku, pravda zajímá málokoho. Prostí lidé tu žijí v bázni a pokoře, aby na sebe neupozornili všemocná evangelia, která rozhodují o životě a smrti. A v temných uličkách přežívají ti, kterým v žilách koluje probuzená moc. Jsou opovrhovaní a zatracovaní. Kvůli nim město nespí. Kvůli nim se umírá. Štěpán Kastner na tohle všechno zvysoka kašle. Za zadkem má vlivného otce a před sebou dráhu nicnedělání a obrážení prážských výčepů. Pak ale stačí docela nevinné rozhodnutí – a on zjistí, že za pozlátkem barů číhá ďábel. A ten si servítky nebere. Tak co, odvážíte se překročit práh? 

Petr Urban má neuvěřitelně bohatou slovní zásobu a píše výborně. Krůček po krůčku si buduje základy, provádí nás hlavami postav i ulicemi Práhu. Kdo má rád, když se na příběh nedivá jen z pohledu jednoho vypravěče, přijde si na své. Komu naopak vadí skákání z kebule do kebule, toho zklamu.

Začínáme se dvěma hlavními postavami – detektiv Filip a komplikovaný protekční spratek Štěpán. Jdeme v jejich stopách, sem tam zabloudíme do minulosti, ve které se zejména Štěpán rochňí velmi rád, a odhalujeme nejen zákonitosti „nového věku“, ale i zcela obyčejné lidské vlastnosti, které vyplují na povrch, ať už naši planetu postihne cokoli. Vždycky budeme snadno zfanatizovatelní, zmanipulovatelní. Budeme škatulkovat a dělit lidi do vrstev a skupin.

Postupně se přidávají další postavy a děj i příběh se komplikuje. Váhám, jestli je vyprávění Petra Urbana chaotické nebo geniální. Můj názor se v průběhu 416 stran měnil kapitolu od kapitoly. Chvíli jsem si čtení užívala a jindy měla pocit, že chci mlátit hlavou o pelest postele, abych přestala nudou usínat. Osobně jsem zvrhlík par excellence, takže nějakou tu pikantnější vsuvku bych si s chutí dala, ale nevadí. Chápu, že jsou i čtenáři, kterým se tento styl nelíbí. Však i smysl pro humor máme často rozdílný.

Práh: Mezi půlnocí a ďáblem je nápaditá záležitost, která sice nehýří legendárními a sarkastickými hláškami, ale na druhou stranu nabídne promyšlený a propracovaný postapo svět, na kterém si dal Petr Urban neuvěřitelně záležet. Dialogy trochu ustupují vnitřním monologům, což může na někoho působit lehce nezáživně až únavně. Přes to se ději nedá upřít gradace. I když mé preference jdou jiným směrem, doporučuji všem milovníkům fantasy, která navíc není přehnaně překombinovaná a rozdělená na bžilion dílů!

Recenze byla primárně sepsána pro web Knižní díra.