Recenze - R. Zanetti: Přežij, dokud můžeš

Zmiz… Uteč… Přežij! 

Třetí díl série s charismatickou agentkou FBI Laurel Snowovou je venku a kdo – stejně jako já – tajně doufal, že půjde o trilogii, právě utřel. Rebecca Zanetti vyslala hlavní postavy na další lov sériového vraha. Jsem zvědavá, kam se bude ubírat nejen vyšetřování, ale i osudy sympatických hrdinů!

Na americkém severozápadě panuje obzvláště vražedná zima a vycházející hvězda FBI Laurel Snowová loví sériového vraha s děsivým modus operandi. Poblíž kostelů, charitativních organizací a poradenských center byla nalezena těla – každému z nich vrah strčil do krku valentýnské bonbony ve tvaru srdce. Oběťmi jsou dobří muži s rodinami a silnou vazbou na komunitu – alespoň to tak vypadá, dokud Laurel a její tým nezačnou vyšetřovat. Poté případ nabere šokující osobní obrat, když se mezi mrtvými objeví Laurelin otec, kterého nikdy nepotkala, bývalý pastor.

Nemám ráda nekonečné série a nevím proč, přišlo mi, že zrovna v dnešním případě by trilogie byla naprosto ideálním formátem. Rebecca Zanetti má dostatek prostoru rozehrát hru a ve správný okamžik spustit velkolepé finále. To se však bohužel nekoná. Čtenář, který četl předchozí díly, se může cítit otráven neustálým omíláním a připomínáním předešlých událostí a již dříve zmíněných informací. Tato skutečnost má pozitivní smysl pro toho, kdo se k sérii dostává právě teď. Vše podstatné je mu vysvětleno a není o nic ochuzen. V případě potřeby a chuti hravě předešlé knihy (Uteč, dokud můžeš a Zmiz, dokud můžeš) dožene později.

Neuvěřitelně mě rozčiluje výraz „poloviční sestra“. Zněl v textu tak často, že mi z toho regulérně začalo cukat oko. Případ jako takový je zajímavý, napínavý a pachatel je do jisté míry nepředvídatelný. Dialogy mají spád, postavy skvělou vzájemnou chemii. A to je důvod, proč si ráda přečtu i díl číslo čtyři, který právě (22. říjen 2024 – You can kill) vyšel v originále. Vyšetřování se dobře sleduje, kroky mají logiku, ale sem tam se objeví detail, nad kterým se čtenář pozastaví, neb není úplně logický nebo přirozený. Řekla bych, že to ubírá na realističnosti, jenže čteme beletrii/fikci, a proto je to poznámka více méně zbytečná.

V šuplíčku krimi thrillerů s agenty FBI v hlavní roli si lépe vede např. Isabella Maldonado. Rebecca Zanetti má dozajista v hlavě skvělou kostru, ale začíná pokulhávat tah na branku. Zbytečně věci natahuje a napíná do takové míry, že je čtenář otrávený a v podstatě už rozuzlení ani vědět nechce. Teď nemluvím o případu, ale o osobním životě hlavní hrdinky, její rodiny i přátel. Je to velká škoda, neb zápletka na pozadí – rodinné vztahy, minulost, posttraumatický stres, soupeření a rivalita dvou geniálních žen,… - by byla úchvatná. Kdyby nebyla utlučena neustálým protahováním a opakováním těch samých postupů a kroků.

Přežij, dokud můžeš je čtivé, ale pro toho, kdo četl předchozí dvě knihy, rovněž utahaný. Přestože má celkem originální námět, pohybuje se na hranici uvěřitelnosti (některé absurdity se přehlížejí jen stěží, zejména pokud se opakují). Rebecca Zanetti má úžasný nápad, skvělé charaktery, ale nepracuje s nimi tak, jak by se slušelo. Příběh ztrácí drive a 392 stran se nepříjemně vleče. Postrádá wow efekt a touha čtenáře po odpovědích se tluče s jistou mírou otrávenosti. Situaci výrazně zachraňují dialogy, vyšetřovaný případ a fešák Huck se svým psem Aeneasem.

Vydalo nakladatelství Metafora 31. 5. 2024