Recenze - D. Glattauer: Ve vlaku

Příběh pozoruhodně zajímavý a nudný zároveň

Před lety mě rakouský spisovatel a novinář Daniel Glattauer ohromil svou knihou Není zač. Ta ve mně rezonovala neuvěřitelně dlouho, je v knihovně na čestném místě a já sbírala odvahu přečíst od něj něco dalšího. Laťku totiž nastavil nesmírně vysoko.

Ve vlaku z Vídně do Mnichova se náhodou potkají dva lidé: kdysi úspěšný autor milostných románů Eduard Brünhofer a terapeutka středního věku Catrin Meyrová. Eduard se s ní bavit nehodlá. A už vůbec ne o svých knihách a milostném životě! Nejraději by jen seděl a pozoroval okolí. Catrin je však neúprosná. S terapeutickou urputností mu klade otázky, o kterých Eduard sice píše, ale sám před nimi zavírá oči: Jak spolu zůstat nejen dlouho, ale také šťastní? Co dělat, aby člověk ve vztahu neztratil sám sebe? V čem přesně spočívá přitažlivost nevěry?

Na první pohled se v tomto příběhu neděje vůbec nic. Jen se dají do řeči dva neznámí lidé na čtyř sedadle v poloprázdném vagónu. Společný mají akorát stejný cíl cesty. A přesto, nebo právě proto, někde hluboko uvnitř, jakoby mimoděk a samozřejmě, vyvstávají témata, která vás budou ještě dlouho zaměstnávat. Daniel Glattauer zkrátka umí proniknout pod kůži, i když se tváří, že mu o nic takového absolutně nejde. A v tom spočívá jeho talent.

Upřímně: po dlouhém dni se vám chvílemi bude chtít spát. Příběh o 205 stranách je místy otravný, utahaný a uspávací. A přece vám zvědavost nedovolí se ke knize nevrátit. Je pozoruhodně zajímavý a nudný zároveň, a to je paradoxně ten největší kompliment, který mu lze dát. Román by ostatně skvěle fungoval jako divadelní hra. Takové zpracování by mu dodalo na spádu a dynamičnosti. Ale i v knižní podobě stojí za to. Zejména proto, že po dočtení vás bude zajímat jediná otázka: stalo se to, nebo ne?

4*

Vydalo nakladatelství Host v roce 2025