neděle 12. ledna 2014

BMSK 2. Co přinese výslech? + 3. Hloníž


Zjistí Hermiona během rozhovorů s profesory něco zajímavého nebo to bude jen ztráta času? A pomůže něčemu, když si na pomoc zavolá Harryho?





Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.




2. Kapitola - Co přinese výslech?

"Sybillo, potřebujeme vědět, zda sis poslední dobou nevšimla na hradě něčeho divného," zopakovala Hermioninu otázku Minerva. Oslovená ovšem stále hleděla kamsi do dáli skrz ně.

"Je to pro nás moc důležité," doplnila Hermiona.

"Temnota zahalí vše, není úniku," prorokovala profesorka jasnovidectví a natáhla ruku ve snaze uchopit cosi neviditelného.

"Drahá, obávám se, že tady nepochodíme," zašeptala Minerva směrem k Hermioně.

"Souhlasím," odvětila Hermiona a krčila nos, na který útočila vlezlá vůně levného sherry.

"Navrhuji zkusit profesora Binnse, který má teď volno. Potom je tady Hagrid, Neville a Severus, ale toho bych si nechala nakonec," navrhla bradavická ředitelka. Hermiona přikývla a následovala ji do učebny dějin.

"Cuthberte, můžeme na slovíčko?" nakoukla Minerva do dveří.

"Ale jistě, jistě, co potřebujete? Jsem tu jen proto, aby se mě mohl kdokoli, kdykoli a na cokoli zeptat," odpověděl takovým tónem, že nebylo jisté, jedná-li se o ironii či nikoli

"Dobrý den, profesore, jsem tady, abych vyšetřila pár nehod, které se staly na bradavických chodbách. Nezaregistroval jste něco neobvyklého?" přešla Hermiona rovnou k věci.

"Á, slečna Grangerová, mám-li být upřímný, můj čas je vzácný a nemám čas na jeho marnění. Prakticky neopouštím zdi této učebny. Takže i kdybych chtěl, nemám, čím bych vám mohl být prospěšný," odvětil tázaný profesor.

"Děkuji za upřímnost, nebudeme vás rušit, na shledanou," ukončila rozhovor Hermiona. Bylo nad slunce jasné, že ani tady nepochodí.

"Do třetice to určitě vyjde," předpovídala Minerva a společně zamířily k hájovně.

"Hermiono, děvče zlatý, kde se tady bereš?" vítal ji Hagrid.

"Hagride, moc ráda tě vidím, ale jsem tu pracovně," usmála se Hermiona.

"Mělas bys víc vodpočívat, nic se nemá přehánět," napomenul ji přátelsky, "mám tu něco úžasnýho, to musíš vidět!"

"Hagride, ráda bych, ale vážně musím…," protesty byly marné, Hagrid zmizel za dveřmi, aby se v zápětí vynořil a na ruce držel jakéhosi brčálově zeleného červa se sytě červenými flíčky po celém těle.

"Plazivej chlemták*, vohromně vzácná záležitost, koupil jsem ho včera. Pije jenom dešťovou vodu a baští jehličí z kanadské jedle. Studenti z něj určitě budou celí nadšený," rozplýval se bradavický profesor péče o kouzelné tvory.

"Hagride, nemám moc času, nevšiml sis poslední dobou…," zkusila to pro změnu Minerva.

"Paní ředitelko, potřeboval bysem zasadit pár kanadskejch jedlí," přemýšlel nahlas.

Hermiona protočila oči a Minerva se omluvně usmála.

"Ještě si o tom promluvíme, Hagride," ukončila další neúspěšný pokus o získání nových informací ředitelka.

"Začínám mít pocit, že se proti nám všechno spiklo," zamračila se bystrozorka. Doufala, že se dnes v případu o kousek pohne, ale zatím stála na stejném místě a neměla jediné vodítko, které by někam vedlo. Cestou od Hagrida potkaly u skleníků Nevilla Longbotoma, nového profesora bylinkářství.

"Paní ředitelko, Hermiono," pozdravil je mile.

"Neville, jak se máš?" objala ho Hermiona.

"Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já budu profesorem," zčervenal Neville.

"Nemohli bychom si přát nikoho lepšího," pochválila ho Minerva.

"Neville, snažím se přijít na to, co se v poslední době děje na hradě," spustila Hermiona počtvrté.

"Aha, rád bych pomohl, ale nenapadá mě jak," zněla Nevillova odpověď.

"Je zvláštní, že ať se zeptám kohokoli, tak nikdo nic neviděl, ani neslyšel," zamračila se Hermiona, protože už ji to přestávalo bavit.

Najednou Neville udělal něco, co ji zarazilo - hlavou pokýval směrem k Minervě, která právě nasávala vůni jantarových pětihrázek*. Znovu několikrát trhnut hlavou směrem k ředitelce a pokoušel se naznačit mrknutí, vypadal u toho velice komicky. Už už se chtěla zeptat, jestli si její bývalý spolužák náhodou nepřičichl k nějaké velmi jedovaté rostlině, negativně působící na nervovou soustavu, když jí to konečně docvaklo. Jde to s tebou vážně z kopce, děvče, vynadala si v duchu. Chudáček Neville neměl žádný tik - jen se jí tak snažil velice neohrabaně naznačit, že kdyby jim Minerva nedělala společnost, pak by byl mnohem sdílnější. Rychle přitakala, aby věděl, že mu rozumí a nezablokoval si prudkým pohazováním hlavou třeba krk.

"Asi bych potřebovala chvíli oddech," řekla klidně, "musím si promyslet, co dál."

"U Merlinových vousů, úplně jsem zapomněla, že mám domluvenou schůzku s ministrem," vyděšeně zaúpěla Minerva, v rychlosti se omluvila a odešla.

"Teď už můžeš mluvit, Neville," usmála se Hermiona.

"Nechtěl jsem před McGonagallovou, už toho má hodně, ale před týdnem se mi ztratily dvě vzácné rostlinky," spustil Neville.

"Jak vzácné?"

"Inkoustovník tropický* - s jeho pomocí můžeš získat inkoust, který nikdy nikdo neodstraní a odolá všemu," vysvětloval.

"Aha, a kdybych s ním třeba potřela obraz?" napadlo Hermionu.

"Tak by byl nenávratně zničený. Pokud by snad šlo o kouzelnický obraz, pak by se jeho obyvatel už nemohl vrátit," poučil ji.

"Proč by to ale kdo dělal?" přemýšlela nahlas.

"Nechtěl svědky?"

"Pak mohl použít jakoukoli barvu a nemusel by se namáhat s kradením vzácné rostliny," argumentovala Hermiona.

"Pravda," souhlasil Neville, "leda…"

"Leda co?"

"Leda by chtěl mít tu chodbu volnou i na jindy," napadlo Nevilla.

"To dává smysl," přiznala Hermiona a divila se, že taková samozřejmost nenapadla ji. Díky, Neville, musím běžet." Jestli měl pravdu, musí chodbu okamžitě prohledat.

Přecházela z jedné strany na druhou a nemohla nic najít. Prohledala obě stěny, vyzkoušela bezpočet diagnostických kouzel - bezvýsledně.

"Něco tady musí být," vzdychla nahlas. Najednou si všimla maličkého útržku černé látky na rámu jednoho obrazu. "Jak jsem tě mohla přehlédnout?" Byla to stopa, ale hodně chabá. Už věděla, že útočník byl oblečený v černé. A tuhle barvu nosil kde kdo - studenti měli černé hábity, stejně tak profesoři, takže to byla indicie naprosto k ničemu. A pořád ve vzduchu visela otázka přemisťování. Všechno to bylo čím dál zamotanější. Poodstoupila od zdi a chystala se odejít, když její noha nečekaně projela podlahou, která se změnila v tekutý písek.

"Sakra," zaklela a rychle přemýšlela. Nesmí sebou škubat. "Hlavně žádné prudké pohyby," vzpomínala nahlas na dokument, který kdysi viděla s tátou v televizi. Pomalu ale jistě se propadala hlouběji a hlouběji. Potřebovala lano, snažila se zhluboka dýchat a opatrně sáhnout do kapsy od sáčka pro hůlku, jenže úmysl se nezdařil. Písek už jí sahal až po prsa. Nezbývalo než zariskovat…. Rychle sáhla do náprsní kapsy, což způsobilo, že se zabořila až po bradu. Rychle švihla hůlkou, ze které vystřelil provaz a obtočil se kolem sloupu na konci chodby. Postupně se přitahovala, bolely ji ruce…

"Ježkovy voči!" vypískla havraspárská studentka. To přesně Hermiona nepotřebovala, diváky.

"Hlavně klid," řekla Hermiona, "už-jsem-skoro-venku," vydechla, když se konečně její nohy dotkly pevné země. "Musíme tu chodbu zavřít, nikdo sem nesmí." Kdo má tohle na svědomí? Co plánuje? Jak ho najít? Proč tahle chodba? Místo odpovědí jen další a další otázky…

***---***---***---***---***---***---***---***---***---***---***---***---

3. kapitola - Hloníž *

"Tekutý písek?" ptala se už podruhé Minerva.

"Měla jsem osobně tu čest," sarkasticky odvětila Hermiona.

"Nemohu tomu uvěřit, vše je čím dál nejasnější a záhadnější. To není samo sebou, že se poslední neobvyklosti odehrály právě v této chodbě, ale nevybavuji si, že by se za celou dobu mého pobytu v Bradavicích na tomto místě událo něco výjimečného," přemýšlela ředitelka nahlas.

"Na odstranění písku zabralo Finite Incantatem, necítila jsem žádnou černou magii a diagnostická kouzla také žádnou neodhalila," hrnula Hermiona svá chabá zjištění.

"Celá věc může mít ještě jeden význam," řekla po chvilce ticha Minerva.

"A jaký?" zbystřila Hermiona.

"Možná se na to díváme ze špatného úhlu. Co když se ten záškodník snaží upoutat naši pozornost, abychom se nedívali jinam," vyslovila svou domněnku.

"Bradavický hrad ale skrývá nejedno tajemství, jak máme zjistit, na co se zaměřit?" Hermiona pomalu propadala beznaději.
Víc otázek než odpovědí a výsledek vyšetřování žádný.

"Paní ředitelko, paní ředitelkóóó," vpadl do ředitelny mrzimorský prefekt, "u vchodu do naší společenské místnosti leze nějaká havěť!"

"U vás taky?" vydechl zadýchaný prefekt z Nebelvíru.

"Já půjdu k Nebelvírům a vy, Hermiono, běžte se Simonem," rozdělila úkoly Minerva a všichni spěchali zjistit, co se vlastně děje.

"U Merlina, arabský scvrklý hloníž *," protočila oči bystrozorka.

"Co?" zamračil se Simon, tak praštěný název ještě neslyšel. Už se učili o kdečem, ale tohle znělo hodně podivně.

"Arabský scvrklý hloníž je velice zvláštní tvor podobný mudlovské ještěrce, má šest nohou, díky kterým se dokáže pohybovat nepředstavitelně rychle. Jeho velké černé oči se otáčí každé jiným směrem a může se tak dobře orientovat. Má tělo potažené šupinami jako draci, dokáže svou barvu dokonale přizpůsobit okolí a co je nejhorší, je odolný vůči veškeré magii," vysvětlila Hermiona.

"Zatím to zní neškodně," usmál se Simon, "ale jak je teda máme pochytat?"

"Na první pohled opravdu nevypadá nebezpečně," přiznala Hermiona, "ale když se mu podíváš do očí, na dvacet čtyři hodin ztuhneš. A co se týče pochytání, musíme nalíčit pasti… Máslový ležák, čokoládové žabky a pšeničné suchary - tím se živí."
"Jak něco takového najde v přírodě?" Simonovi připadalo to malé zvířátko čím dál podivnější.

"Nežije ve volné přírodě. Ve starověku ho chovali kouzelníci pro svou ochranu. Dva nebo tři měli vždy na důležitých místech. Zloděj, který přišel krást, ztuhl a měl po loupeži. Později ho začali naopak využívat právě zloději jako velice účinnou zbraň při krádežích. Když budeš chtít, doporučím ti nejméně tři knihy, ale teď je musíme dostat z chodeb. Najdi paní ředitelku, budeme potřebovat hodně máslového ležáku, a já jdu k Hagridovi, určitě bude mít nějaké pasti," rozdělila úkoly Hermiona, na mluvení bude dost času později. Na půli cesty k hájovně jí zavibrovala kapsa. Rozmrzele vytáhla malý zmuchlaný lístek a zašeptala: "Apparentia." Na papírku se objevilo předměstí Londýna s tečkou na jedné adrese a časem 15:30. Měla jen dvacet minut. Běžela do ředitelny, cestou se málem srazila s Minervou, ve spěchu jí vysvětlila, že ji volá Kingsley, ale že sem ihned pošle Harryho, vykřikla adresu ministerstva a zmizela v krbu.

"Harry, nemám čas vysvětlovat podrobnosti," zastavila ve spěchu svého kamaráda, který se právě vrátil z vyšetřování a sepisoval hlášení, "v Bradavicích jsou hloníži, je třeba je pochytat, zrovna jsem tam byla, ale Kingsley mě chce mít za patnáct minut u jednoho zatýkání. Slíbila jsem Minervě, že tam obratem pošlu tebe."

"Proč o něčem takovém nevím?" divil se Harry.

"Snažíme se to s Minervou držet v tajnosti, aby se zabránilo zbytečným zmatkům a nechtěné publicitě," chrlila ze sebe rychle.

"Dobře, už tam letím," usmál se Harry. Popravdě byl rád, protože cokoli bylo lepší, než úředničina.

********************************************************************

Tak rád byl zase zpátky, Bradavice byly jednu dobu jeho domovem a ať už se tu stalo postupem času cokoli, pořád na ně měl krásné a příjemné vzpomínky, které nemohlo pokazit ani to, že právě rozmisťoval pasti od Hagrida, aby pochytal nějaké ještěrkovité cosi ohrožující bradavické studenty. Na chodbách voněl máslový ležák. Minervě se podařilo zjistit, že Hagrid si pro další hodinu péče kouzelné tvory zapůjčil pětadvacet hlonížů, které mu ovšem někdo v noci ukradl. Zatím jich chytili devatenáct, šest zbývalo. Dvě studentky z Nebelvíru, tři z Mrzimoru a jeden student ze Zmijozelu leželi na ošetřovně, protože je ty malé příšerky proměnili v gumové sochy. Harry pokládal poslední pastičku, když zaslechl jakýsi šepot…

"Čas se blíží, máme hlad… už brzy…osvoboď nás…"

Netušil, odkud to přichází. "Je tu někdo?" zavolal do tmavé chodby, kde tmu rozjasňovalo jen mihotající se světlo pěti pochodní. Žádná odezva. Opatrně nalil do misky ležák a pomalu ji umístil do natažené pasti.

"Nesmíš nás tu nechat samotné… potřebujeme tvou ochranu…"

"Halooo?" zkusil to znovu, opět bez úspěchu. Tři dny po sobě moc pracoval, zřejmě z toho má halucinace. Měl by se pořádně vyspat.

"Musíš nám ukázat cestu… je tu tma…"

"Kdo to se mnou mluví?" odpověděl na volání Harry.

"Ty nejsi on… kdo jsi? Přítel?"

"Přítel?" zaváhal Harry, "a kdo jste vy?"

"Kdybys byl přítel, znal bys odpověď… jdi pryč!"

"Harry? Proč mluvíš hadím jazykem?" vyrušila ho Hermiona a nevěřícně ho probodávala pohledem.

"Jak mám, sakra, poznat, že mluvím hadím jazykem?" naštval se Harry.

"To teď není podstatné, důležitější je, proč si jím mluvil!" napomenula ho Hermiona.

"Tak to nemám nejmenší ponětí! Že bych někomu odpovídal?" vydedukoval Harry.

"Komu?" vyštěkla Hermiona.

"Nech mě hádat - hadovi?" vrátil jí to Harry.

"Co by tady dělali hadi?" teď už to bylo celé ale úplně postavené na hlavu! Další bazilišek? "Musíme to říct Minervě," rozhodla nakonec.

*******************************************************************

"Na hradě je had?" Minerva si je oba prohlížela nevěřícným pohledem.

"Už to tak vypadá, mluvil s Harrym," odvětila Hermiona.

"Ne had, ale hadi. Slyšel jsem minimálně tři různé hlasy," vložil se do rozhovoru Harry.

"Hadi nejsou mezi povolenými zvířaty, vůbec by tu neměli být. Jedna podivnost za druhou, zachmuřila se ředitelka, "máme tu sabotéra, který útočí na studenty, častuje nás všemožnými rádoby žerty, které nejsou ani trochu vtipné, po chodbě běhají ještě tři hloníži, paní Norrisová se chytla do jedné z pastí a Filch vyvádí, protože jeho miláček má zraněnou nohu. Jako bonus k tomu všemu někde po hradě lezou tři hadi nebo něco jim podobného."

"Velmi výstižně řečeno," vzdychla Hermiona, "je více než jasné, že bude potřeba, abych tady nějaký čas zůstala - v utajení, samozřejmě."

"To by bylo ze všeho nejlepší, profesor Kratiknot už měsíc úpěnlivě prosí o dovolenou, protože se chce zúčastnit nějakého sympozia. Právě jste se mu postarala o propustku," sdělila klidně Minerva, pevně však svírala hrnek zázvorového čaje a hypnotizovala hladinu.

"Dohodnuto, ještě teď večer se stavím u Kingsleyho a vysvětlím mu, jak se věci mají. Ve vší diskrétnosti, samozřejmě," dodala rychle, když zpozorovala ředitelčin vyděšený výraz.



* názvy vymyšlené speciálně pro tuto povídku

2 komentáře:

  1. Chave
    Všimly jste si, že po Severusovi, děláme ze Sybilly největšího alkoholika pod sluncem? :-D
    Ten Cuthbert je nějak podezřele protivný, jestli on v tom nemá prsty?
    Nevilla mám ráda, chudák vždycky všechno odnese. A po něm hned Ron :-)
    Jé Hermiona se topí v písku, čekala jsem, že ji přijde škodolibě zachránit Severus :-D
    Tak Harry si zas pokecal s hadem? Má nové kamarády :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No fakt! Nezačíná to být trošku klišoidního? Víš ty co? Příště ho nechám kouřit doutníky - bude to lepší? :D
      Cuthbert je na to moc... malej a průhlednej :D
      Neville je zlatíčko :)
      Škodolibý Severus - že mě to nenapadlo! :D
      Díky

      Vymazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)