sobota 18. ledna 2014

BMSK 4. Severus Snape na scénu + 5. Sázka


Mistr je tu - bude jeho přítomnost vítaná? A najde Hermiona způsob, jak přimět profesora v černém ke spolupráci?

VĚNOVÁNO CHAVE K DNEŠNÍM NAROZENINÁM :) VŠECHNO NEJLEPŠÍ ♥







Varování!!! Rating 18+!!!









Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.



Kapitola čtvrtá - Severus Snape na scénu

"Takže se mi snažíte říct, že v Bradavicích je nějaký had nebo něco jemu příbuzného, dějí se tam divné věci a já se o všem dozvídám až dnes?" shrnul trochu dotčeně Kingsley informace, které mu právě Hermiona sdělila.

"Snažily jsme se s Minervou, tedy ředitelkou McGonagallovou nevyvolat paniku nebo zbytečné dohady. Publicita ničemu nepomůže, zvlášť, když je po tolika nepříjemnostech alespoň částečný klid," vysvětlovala.

"Neříkám, že to nechápu, jen mne zaskočilo, jak málo důvěry máte obě dvě v mou osobu," podotkl šéf bystrozorů.

"Do dneška vše vypadalo jako řádění nějakého šprýmaře, který překročil únosnou mez, dokud Harry nezaslechl ten hadí jazyk," pokračovala Hermiona.

"Je samozřejmé, že vás uvolním. Věnujte se vyšetřování a průběžně mě informujte," svolil nakonec.

"Pane, měla bych ještě jednu prosbu," pokračovala bystrozorka. Kingsley se zamračil, potom ji kývnutím hlavy vyzval, aby se vymáčkla.

"Než se mi podaří najít jiné řešení, je nezbytné, aby byl uvolněn i Harry. Jako jediný mluví již zmíněným jazykem," vychrlila.

"Dobrá, dobrá, ale snažte se nevyvolat nežádoucí pozornost," poučil ji na závěr.

"Vynasnažím se a děkuji," řekla zdvořile a rychle odešla, než si to její nadřízený rozmyslí.

***************************************************************************

"A jak dlouho budeš pryč?" vyzvídal Ron, zatímco Hermiona si balila potřebné věci.

"Rone, nemám nejmenší tušení. Celé je to neuvěřitelně zamotané," snažila se mu odpovědět a nic při tom neprozradit.

"A samozřejmě mi o tom nemůžeš cokoli říct," ušklíbl se.

"Chceš se hádat? Taková je moje práce. Moc dobře to víš," obořila se na něj možná až moc tvrdě.

"Ano, jistě, jen jsem doufal, že budeme mít nějakou chvíli jen sami pro sebe Poslední dobou lítáš sem a tam, doma se zastavíš jen na převlečení nebo pro nějaké věci," stěžoval si a snažil se vzít ji t kolem pasu. Zoufale mu chyběla. Jenže Hermiona na podobné hrátky neměla ani pomyšlení a tak ho odstrčila se slovy: "Myslíš ty taky na něco jiného

"Jistě, třeba na to, proč jsme spolu už tři měsíce nebyli dýl jak půl hodiny," plácl sebou naštvaně na gauč. A taky, že jsme spolu ty tři měsíce ani jednou nespali, dodal sám pro sebe v duchu. Kdyby měla Hermiona trochu víc času, nejspíš by se nad celou situací zamyslela, ale ten luxus si dopřát nemohla. Byly důležitější věci, než její nebo Ronovy potřeby, a tak jen na rozloučenou dodala: "Až se ten případ vyřeší, tak si o tom promluvíme." Už ovšem nemohla vědět, že až se celá věc uzavře, nebude už o čem mluvit

***************************************************************************

Zatímco Hermiona řešila rozhovor s Pastorkem a vedla debatu se svým snoubencem, Harry zamířil do inkriminované chodby a pokoušel se zaslechnout cokoli, co by jim nějak pomohlo.

"Ministerstvo vás platí za lelkování na chodbách? Tato země upadá čím dál víc," ozval se za jeho zády typicky nabručený hlas, který mohl patřit jen jedinému člověku.

"Zajisté, soudě podle toho, že vy tu stále ještě učíte," vrátil Harry útok.

"Vaše arogance roste úměrně s mocí a obdivem, kterého se vám dostává. Jednou ale spadnete z toho oblaku, na kterém žijete, a já budu u toho, abych se tomu od srdce zasmál," podotkl Severus Snape naštvaně.

"Někdo tady arogantní je, ale mám dojem, že já to nejsem," odeskl Harry. Sám netušil, kde se v něm bere ta troufalost a vzdor. Ani skutečnost, že Snape miloval a dost možná ještě stále miluje jeho matku, a že se ho proto celou dobu vlastně snažil chránit, nepomohla k tomu, aby toho člověka viděl v lepším světle.

"Drzý spratek!" procedil Severus skrz zuby a otočil se k odchodu.

"Nafoukaný parchant!" počastoval ho Harry novým titulem a vrátil se ke svému původnímu záměru. Ne ovšem na dlouho.

"Za celou dobu, co vás znám, jste neudělal jedinou věc sám. Vždy vám někdo stál za zadkem. Je proto více než zarážející, že tu stojíte sám," chtěl odejít a nechat toho spratka vlastnímu osudu, ale musel mu srazit hřebínek!

"Já...," Harry se chtěl bránit, ale Snape hodlal ve svém monologu pokračovat.

"Bystrozoři nemají co na práci, že vás vyslali sem? Nebo se tu zašíváte před svými povinnostmi, protože sám nestojíte za nic a vaši přátelé zmizeli kdo ví kam?" pokládal hypotetické otázky, na které nenechal osloveného odpovědět. "Velice by mne zajímalo, kam by se váš život ubíral, kdyby nad vaší hlavou někdo neustále nedržel ochrannou ruku. A vy nejenže si toho nevážíte, ale ještě máte pocit, že je to snad samozřejmost."

"O nic...," kdyby věděl, co říct, tak by reagoval. Zatím se v něm jen vařila krev a bojoval s myšlenkou vrazit svému bývalému profesorovi pořádnou ránu pěstí.

"O nic jste se neprosil, jistě. To vás ovšem neopravňuje chovat se povýšeně a nezodpovědně. Co tady vlastně děláte?" zeptal se tvrdě.

"No...," proč by mu to měl vysvětlovat?

"Zajímavé, tváří v tvář konfrontaci nedokážete ze své slabomyslné hlavy vysoukat ani j jednoduchou úplnou větu? Ale urážet, to vám jde skvěle. Než se mne příště odvážíte titulovat dalším podobným označením, zvažte, zda máte byť jen chabou vyhlídku na vítězství!" teď mohl klidně odejit. Řekl vše, co chtěl a ani trochu mu nevadilo, že nezjistil, proč tu ten zmetek slídí.

Harry se zhluboka nadechl a pokusil se soustředit na svůj původní záměr, ale byl příliš vytočený, než aby dosáhl úspěchu. Vrátil se do pokoje, který Hermioně nechala připravit Minerva. Chtěl tam počkat, než kamarádka dorazí.

"Harry, přišel jsi na něco?" vyzvídala Hermiona hned, jak se vynořila ze zelených plamenů.

"Chtěl jsem, ale profesor Snape v celé své kráse mi to jaksi zhatil," ušklíbl se Harry.

"Ajaj, byl milý?" usmála se pobaveně Hermiona.

"Jako osina v zadku," zakřenil se Harry.

"Hned se víc těším na nevyhnutelné setkání," rozesmála se.

"Musíš za ním?" zarazil se Harry.

"Kingsley nás sice oba uvolnil, ale máš rozdělané dva případy, nemůžu tě zdržovat. Nemám vůbec představu, jak dlouho to tu celé bude trvat. Kdysi jsem četla o lektvaru, po kterém rozumíš a mluvíš hadí řečí. Jenže netuším, jakým způsobem přimět Snapea ke spolupráci," seznamovala Harryho se svým plánem.

"No, nezáviděníhodná situace," a já ti rozhodně nepomůžu, leda bys chtěla na toho egoistického netopýra použít nějakou extrémně krutou či potupnou kletbu, dodal v duchu.

"Problémům je třeba čelit a než řešit neřešitelné, půjdu za ním rovnou," usoudila rychle, povídala se na hodinky, ale bylo to vcelku zbytečné, v sobotu se nevyučuje. Snape bude buď v učebně uklízet škody po výuce z pátku, nebo v kabinetě. Začne v učebně.

"Lovu zdar!" popřál jí Harry.

"Šašku!" hodila po něm polštář z křesla a odešla.

***************************************************************************

Letošní prváci byli snad nejneschopnější ze všech, jaké kdy učil Ano, mohl říct skřítkům, aby celou učebnu uklidili, ale stejně tak to mohl udělat sám a zabavit se. Zvlášť po setkání s tím nevychovaným frackem se potřeboval uklidnit. Nebylo mu ale dopřáno, aby svůj záměr vykonal, neboť ho vyrušilo zaklepání na dveře učebny lektvarů.

"Dveřmi!" zvýšil rozmrzele hlas a doufal, že ten, kdo za nimi stojí, si to rozmyslí a půjde pryč.

"Pane profesore, nerada ruším, ale potřebovala bych vaši pomoc," vešla Hermiona a přešla bez zaváhání rovnou k věci.

"Skvělé, máme tu Pottera a v těsném závěsu slečna Grangerová, kdypak se vynoří pan Weasley? Á… já zapomněl, on není bystrozor, ale sedí kdesi v kanceláři na ministerstvu a hraje si na zástupce ředitele odboru zneužívání mudlovských výtvorů," rýpl si tvrdě.

"Harry Potter je v Bradavicích na mé doporučení," hájila kamaráda, "a Ron Weasley není bystrozorem, protože jím ani být nechtěl," obhajovala i nepřítomného snoubence.

"Nebelvírská potřeba vše vysvětlovat je příšerně únavná, vysypte, proč tu jste, nemám na vás celý den!" zpražil ji svým typicky povýšeným a tvrdým tónem.

"Před pár lety jsem narazila na jeden velice zvláštní lektvar, jmenoval se Famar Serper," začala a záměrně zkomolila jméno.

"Potom byste si měla zopakovat abecedu a zdokonalit se v četbě, protože název zní FALAR SERPE!" opravil ji okamžitě, čímž prozradil, že mu onen lektvar není neznámý.

"Výborně, takže ho znáte," usmála se vítězně, "nikde se mi ovšem nepodařilo zjistit, jaký je postup přípravy a ministerstvo by ho teď velice potřebovalo."

"A co mně je do potřeb ministerstva?" pozvedl levé obočí a probodl ji pohledem.

"Mohl byste, řekněme, zlepšit svou reputaci v očích veřejnosti, když mi pomůžete," zkusila zahrát na mužské ego.

"Máte mne za nějakého ješitu? Je mi naprosto ukradené, co si o mě myslíte vy i celé vaše slavné ministerstvo!" teď už byl skutečně rozčílený, "už jsem pomáhal dost, mám právo na svůj klid. Co si o sobě vlastně myslíte?"

"Zkusila jsem to po dobrém, ale ředitelka McGonagallová vám spolupráci se mnou může nařídit," změnila tón z prosebného na suše oznamovací.

"Jak se opovažujete! Přijdete si sem, vyrušíte mne z práce, komolíte označení lektvaru a ještě máte drzost ohánět se příkazy třetí osoby? Vypadněte nebo najdu něco těžšího, než kotlík standardní velikosti tři, a mrštím ho po vás!" vyjel na ni, a kdyby to bylo možné, z očí by mu sršely blesky.

Hermiona vycouvala z učebny, bála se otočit, protože si myslela, že by svou hrozbu vyplnil. Přímá prosba nevyšla, bude třeba vymyslet lepší strategii.

***---***---***---***---***---***---***---***---***---***---***---***---***---***---***---

Kapitola pátá - Sázka

Jak dostat to, co chcete, když mezi vámi a cílem stojí profesor Snape? Hermiona si touto otázkou lámala hlavu celou noc. Dnes měla mít první hodinu Kouzelných formulí jako záskok za profesora Kratiknota, kterému bylo vyhověno, a odjel na dlouho plánovanou dovolenou. Rozhodla se, že ještě před snídaní zajde za tím nevrlým netopýrem a pokusí se ho utlouct argumenty - ten lektvar prostě potřebovala!

Jenže je-li něco horšího, než běžně nepříjemný a protivný Severus Snape, pak je to Severus Snape vyrušený uprostřed svých ranních rituálů. Což si měla Hermiona jako zkušená bystrozorka uvědomit, než zaklepala na dveře jeho komnaty.

"Má vaše drzost nějaké meze?" sjel ji hned na úvod nepřátelským pohledem.

"Můžete si za to sám, kdybyste mi hned včera dal, co jsem chtěla, měl byste dnes klid," opětovala nepřátelství Hermiona.

"Jděte k čertu," obořil se na ni a chystal se zavřít dveře, ale Hermiona stihla říct: "Přijdu znovu!" Vyslovená výhrůžka byla pro Severuse dostatečným impulsem pro to, aby svůj původní záměr přehodnotil, dveře opět otevřel, zlostně přimhouřil oči a zkřížil ruce na prsou.

"Potřebuji lektvar Falar Serpe. Je to otázka života a smrti," spustila, "a je ve vašem osobním zájmu mi pomoci, protože jinak se mě nezbavíte!"

"Pořád nechápu, proč s tím jdete za mnou. S vašimi konexemi si ho můžete klidně sehnat na černém trhu!" odsekl.

"Byl jste první na seznamu," usmála se ironicky.

"Já vám ten lektvar ovšem nedám!" prohlásil razantně, "budete se muset obrátit na druhou možnost vašeho praštěného seznamu."

"On je velice krátký, nikdo další na něm není," dobírala si ho.

"Mrcha jedna nebelvírská," zahuhlal Severus sám pro sebe a horlivě přemýšlel, jak se jí zbavit. Musí něčím srazit tu její troufalost a přehnanou sebejistotu. "Když dokážete uvařit lektvar DeSexo, jsem ochoten poskytnout recept na vámi požadované sérum."

"A pokud to nezvládnu?" zarazila se Hermiona. Kdysi o jmenovaném lektvaru četla a postup jeho přípravy byl přímo dechberoucí - nejenže trval několik hodin, ale zahrnoval šedesát šest přísad.

"Pak máte smůlu a už NIKDY mne nebudete otravovat! Očekávám vás zítra v sedm hodin v učebně lektvarů, přísady si opatřete, kde je vám libo," řekl a rozhovor ukončil rázným zabouchnutím svých dveří.

*********************************************************

Lektvar DeSexo - unikátní a velmi složitý.

Postup jeho přípravy vyžaduje soustředění a striktní dodržování pořadí jednotlivých přísad. Jakákoli sebemenší chybička zapříčiní, že nebude fungovat správně.vat. Za jistých okolností se může dokonce stát prudkým jedem. Je-li správně připraven, pak způsobí, že během šesti minut vzplane objekt, kterému bylo sérum podáno, neovladatelnou vášní k první osobě v dosahu.

Budete potřebovat:

odvar z listů stříbrného buku
krev arabského scvrklého hloníže
dráp skandinávské veverky
chlupy mořské lišky
růže z Jericha
masožravá houba Elioda
vosk černé arkonské svíčky
třísky ze stříbrného smrku
knoflík ozářený lednovým úplňkovým světlem
růžová voda z Maley
hypogriffí mléko
prach z paroží dvanácteráka
vlákno z pláště Mozkomora
......

Hermiona ztěžka vydechla, četla seznam všech šedesáti šesti přísad i postup popáté a snažila si vše zapamatovat. Mínila si vzít knihu s sebou, ale dopředu raději počítala s tím, že nebude mít čas do ní nakukovat, protože vše se mělo udát v rychlém sledu a bylo potřeba poctivě sledovat směr a počet míchání, intenzitu plamene i jednotlivé barevné odstíny vznikajícího lektvaru a to celé rozložené do šesti hodin. Pokud tedy začnou krátce po sedmé, mají i s přípravou jednotlivých ingrediencí do pěti ráno o zábavu postaráno.

"Ještěže je zítra sobota," poznamenala s úlevou sama pro sebe. Výlet na Příčnou ji stál veškeré dosavadní úspory, ale doufala, že se jí tato investice vrátí. Velká tmavě šedá sova rázně zaťukala zobákem na její okno, předala jí pergamenový svitek a rychle odlétla pryč.

"Učebna lektvarů je až do odvolání uzavřena, dostavte se do mého kabinetu," přečetla Hermiona text nahlas, "s podpisem se jeho výsost neobtěžovala," broukla si pro sebe.

"Hermiono, musím s vámi mluvit," ozval se ředitelčin hlas z krbu. Hodiny ukazovaly půl páté, ještě měla dostatek času a navíc byla zvědavá, co Minerva potřebuje.

"Dobré odpoledne, stalo se něco?" vystoupila z krbu a posadila se do nabízeného křesla.

"Popravdě, hned několik věcí najednou," spustila Minerva, "studenti se dnes ráno pokoušeli vstoupit do učebny lektvarů, ale dveře každého opovážlivce kously. Profesor Snape přesunul za hlasitého protestování svou výuku do jiné učebny, která byla ovšem o dvě hodiny později zamořena štiplavým modrým dýmem, jehož zdroj se nepodařilo určit," vyprávěla ředitelka, než jí stihla Hermiona přerušit, raději pokračovala: "A na závěr zavalilo zapáchající amazonské bahno zmijozelskou společenskou místnost. Severus zuří. Obávám se, že pokud toho škodiče nenajdeme jako první my, budeme rády, když přežije."

"Půjdu se podívat, jestli něco nezjistím," chystala se k odchodu Hermiona.

"Obávám se, že to se vám nepodaří, Hermiono. Severus se již o nápravu škod postaral. S výjimkou kousacích dveří, ty se zneškodnit nepodařilo. Podle Severuse bude potřeba jejich výměna, ale nejdřív se musí najít někdo, kdo je dokáže vysadit z pantů, protože to se kouzlem nepodařilo," seznamovala ji Minerva se stavem věcí.

"A co Hagrid?" napadl Hermionu bradavický šafář.

"Že mne to nenapadlo! Merlinžel, ráno odjel za Olympou a vrátí se až v neděli večer. Učebna byla zabezpečena, nikdo tam nesmí a to je prozatím vše, co můžeme dělat. Mrzí mne, že byl Severus natolik horlivý a nevědomky zametl i případné stopy," omluvila se ředitelka za nepřítomného profesora.

"Nic se neděje, teď už se s tím nedá nic dělat," odvětila Hermiona. Vrátila se do svého pokoje. Měla akorát čas připravit si všechny věci, které bude večer potřebovat a vyrazit do jámy lvové.

******************************************************


"Vlákno z pláště mozkomora má být dlouhé jako průměrná hůlka, ani o kousek kratší nebo delší!" poznamenal Severus, když pozoroval Hermionu při přípravě přísad. Ty své měl již dávno nachystané. Příležitost k popichování nemohl vynechat a teprve se zahříval.

"Sekejte pomalu, rozhodně vás v tuto hodinu nepovedu na ošetřovnu!"

"Kořen hortenzie máte nakrouhat, nikoli nastrouhat! Základy pro přípravu lektvarů první ročník - strouháme na struhadle, krouháme nožem."

"Některé receptury striktně vyžadují drcení čepelí, to ovšem bývá uvedeno v textu, takže když mu věnujete dostatečnou pozornost, zjistíte, že máte použít hmoždíř!"

"Plátky eliodské masožravé houby máte moc silné!"

"S tou krví hloníže opatrně, jedna kapka rozežere celý stůl!"

"Máte tupý nůž, došla k vašim uším zpráva o existenci brousku?"

Zasypával ji svými rádoby poučnými postřehy ve snaze znejistět její sebedůvěru a rozhodit soustředění. Zoufale se snažila ignorovat jeho povýšený hlas, v duchu si opakovala postup jako básničku a častovala ho těmi nejsprostšími nadávkami, které si byla schopná vybavit.
Byla ráda, když se konečně pustili do samotného vaření, protože už neměl čas na poznámky - musel se věnovat vlastní práci, pokud chtěl vyhrát. Ke své vlastní škodě se, merlinžel, dopustil hned několika školáckých chyb najednou:

Zaprvé - nedokázal uklidnit své myšlenky natolik, aby ignoroval otázky spojené s kousky jakéhosi vtipálka, který už delší dobu tyranizoval Bradavice a dnes si troufl i na něj - na Severuse Snapea!

Zadruhé - po očku sledoval svou soupeřku, místo aby plnou pozornost zaměřil na svou vlastní práci a nestaral se o okolí.

Zatřetí - přehnaná sebejistota nikdy nevěstí nic dobrého, a proto se náš lektvarový mistr nemůže divit, že ač přesvědčen o své nepřemožitelnosti, v nestřežené chvíli nedodržel správné pořadí míchání po směru a proti směru, za což byl odměněn výbuchem růžového gelu.

Jeho původní záměr byl jednoduchý - když vybíral lektvar, předpokládal, že slečna přechytralá Grangerová se při vaření dopustí chyby nebo se, v tom lepším případě, nadýchá výparů. Ty působí stejně jako lektvar, jen se jejich účinek dostaví až za necelé tři hodiny a jen málo knih se o této skutečnosti zmiňuje. Měl by tedy dostatek času opustit její společnost a doufat, že nějaký chudák se stane obětí touhy, která bude spalovat její tělo, a on bude mít klid, protože by byl vítězem. Sám si vzal antidotum*, takže mu výpary nemohly nijak ublížit. Merlinžel ani v nejdivočejších snech nepočítal s tím, že chybovat bude on!

Výbuch byl nehlučný, ale o to silnější. Natolik, že zasažen nebyl jen Severus, ale i Hermiona. Aby bylo dílo zkázy dokonáno, vybuchl i druhý připravovaný lektvar, protože Hermiona se zastavila a užasle sledovala černě oděného Severuse pokrytého sytě růžovou hmotou na ramenou, prsou, rukách a neubránila se posměšku. Měla se ovšem raději soustředit na práci, protože jak známo, ani škodolibost se nevyplácí!

Oba teď ze sebe rychle svlékali oblečení zasažené první nadílkou gelu a druhou sprškou, která měla podobu žlutého lepkavého slizu. Protože bez ohledu na konzistenci, obě nedokončená séra byla horká. Místnost zavalila omamná vůně růží z Jericha, Hermiona zůstala stát jen v černých kalhotkách, světle zeleném tričku a podprsence. Severus na tom byl o poznání lépe. Mimo černé košile mu zůstaly i kalhoty. Oba zrychleně oddechovali, protože bleskové svlékání jim rozproudilo krev, což urychlilo i vdechování výparů. Severus měl sice v sobě protijed, ovšem ten byl použitelný jen proti hotovému lektvaru, nikoli na polotovar, který se jim právě dostával do krevního oběhu. K jejich vzájemné škodě působil nedodělek podobně jako hotové dílo jen s tím rozdílem, že jeho účinek byl… řekněme o poznání rychlejší, intenzivnější a mohl mít nežádoucí účinky.

Hermionu polévala horkost, upřený pohled Severuse Snapea jí nepomáhal a tři měsíce sexuálního půstu rovněž ne. Najednou tu stála polonahá před obávaným a nenáviděným profesorem lektvarů a pociťovala… bála se to slovo vyslovit i v duchu sama před sebou… chtíč. Olízla si suché rty. Tím zdánlivě nevinným gestem spustila reakci, kterou si ve svých snech bude přehrávat ještě hodně dlouho.

Severusovi se rozšířily zorničky. Když přejela jazykem přes horní ret, bolestně mu zacukalo v rozkroku. Věděl jedno, ať byl jeho názor na tu vševědku jakýkoli, teď toužil po jediném - cítit horkost jejího těla. V tutéž chvíli udělali oba tři rychlé kroky kupředu, přitiskli se k sobě a spojili své rty ve vášnivém polibku. Nedalo se říct, od koho vyšel první impuls a bylo to pro danou chvíli naprosto nepodstatné. Vytáhla mu košili z kalhot, chystala se ji rozepnout, ale stihla jen horní tři knoflíčky, když v tom ji vzal za ruku, prošel s ní skrytými dveřmi v kabinetu do malého obývacího pokoje a dál do ložnice. Chytila ho za rozepnutý lem košile a přitáhla ho opět k sobě. Přerušil polibky jen na tak dlouho, aby ji zbavil otravného trička. Sundat podprsenku už zvládl za chodu. Stejně tak, jako ho Hermiona dokázala zbavit kalhot a vychutnávat si přitom vzájemnou hru jazyků. Tiskl ji k sobě tak silně, že pomalu ztrácela dech. Na okamžik ho odstrčila a roztrhla mu košili, aby vyrovnala skóre - na rozepínání nebyl čas! Už jen poslední kousek látky halil každého z nich. Severus to vyřešil bez mrknutí oka. Položil Hermionu na postel, svlékl jí kalhotky, sobě boxerky a už nic nestálo v cestě. Mohl ukojit svůj chtíč a jeho společnice horlivě spolupracovala. Zaskočena pocity, které ji spalovaly, vášní, s jakou se u sebe ještě nikdy nesetkala, přijímala, co jí Severus nabízel. Sténala pod ním, vzdychala, popadala dech a prosila, aby za nic na světě nepřestával. Nemusela ho dvakrát pobízet, sám potřeboval totéž. Uvolnění přišlo záhy. Zpocení oddechovali jeden druhému v náručí, dokud únavou a vyčerpáním neusnuli.

Ráno se probudila s ukrutnou bolestí hlavy, s hrůzou si uvědomila, že rozhodně není ve své ložnici. Její rozbolavělé tělo a nahota jí připomněly, co se v noci odehrálo, její společník ale nikde nebyl. Rychle se oblékla a zmizela do svého pokoje, než se vrátí. Nevěděla, co by měla říct. Styděla se - jak se to mohlo stát? Jak se mu teď podívá do očí?



*protijed


4 komentáře:

  1. Chave
    Zachovejte klid, je to jen nestvůra, na ty jsme tu zvyklí. Navíc, vždy je tu hrdina lidových písní pan Potter :-D
    Tedy já chápu, že Hermiona nakonec skončí s mužem v černé, ale tak nějak bych řekla, že Rona vlastně ani nemá ráda už teď :-D
    Já si představila Harryho jak prolézá temné chodby s nosem u země podoben ohaři a šeptá do každé skulinky nějaké syčivé zvuky :-D Šššššté tam potvůjky podivné?
    Možná ho měl Severus nakopnout. Rychlé, efektivní, účinné :-D
    Tak si klidně přijďte znovu, já vám zas řeknu ne a přirazím dveře a když budu mít jednou štěstí, necháte tam ten svůj všetečný nos :-D
    Tak teď jsem nepochopila, proč vaří on? To už jí jako připravuje ten lektvar na hadí jazyk?
    He bum žvejkový Severus a citronová Hermiona :-D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. yahoo - kde je Potter, tam je vše zachráněno - no nazdar! :D
      a co bys radši, kdyby milovala oba a musela nakonec zvolit? to je jak z červený knihovny a tu já nerada :)
      no ale ta představa je skvostná! :D by ho nakopnul a Harry by se projel čumou po čerstvě naleštěný podlaze přes celou chodbu :D a že by byla dlouhá :D
      dyť se přece vsadili kdo uvaří lepší, ne? :) tak musí vařit oba :)

      Smazat
    2. Kuš červená knihovna. Bylo by to trochu peprnější a další zápletka. Tak trochu ze života a chudák Ron by nebyl za pako, jako vždy - to mi spíš přijde z červené knihovny :-D
      Já se dívala dvakrát. Sázel se, že to neuvaří ona, ne kdo bude lepší :-D

      Smazat
    3. Kuš? Nemám, stačí luk a šípy? :D
      jenže já Rona nemám ráda, takže u mě bude vždycky za pako :D
      no dobrá - tak jinak -ber to jakou jistou znervózňující taktiku, přece ji nemůže nechat vyhrát!! :D

      Smazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)