BMSK 15 - Divoké sny?

Někdy se i ten nejčistší a nejnevinnější úmysl ukáže jako naprosto chybný, neboť činy druhých osob jsou nepředvídatelné, a proto lehnout si na postel vedle nic netušícího Severuse Snapea může mít velmi "neblahé" následky :)

Varování!!! Rating 18+!!!

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

kapitola patnáctá – Divoké sny?

Chtěla si jen narovnat rozbolavělá záda. Kdyby věděla, co svým nápadem lehnout si nenápadně vedle Severuse Snapea způsobí, tak by to… lže sama sobě. Udělala by to znovu! Nestihla ani usnout, když se k ní zezadu přitiskl, objal ji kolem pasu a políbil na odhalené rameno. Nejdřív myslela, že se jí to zdá. Otočila hlavu a on tam opravdu byl. Pokud s ní stíny, které vrhala svíčka, nehrály nějakou neznámou hru.

Otevřela ústa, aby poznamenala cosi o naprosto nevhodném chování, špatném načasování, případných komplikacích, jenže nedostala příležitost. Jakékoli chystané námitky umlčel polibkem. A tak neprotestovala, spolupracovala, vychutnávala si… až do chvíle, kdy jí došlo, že za celou dobu neotevřel oči! Byl snad…? Náměsíčný není to správné slovo. Mohl to být vedlejší účinek toho protijedu? Ne, určitě ne, podruhé to na lektvar nesvede! Zabít se ji nesnažil, takže tento scénář se také evidentně opakovat neměl. Cítila se zmatená. Její vlastní tělo dávalo jasně najevo, že přemýšlení není to, čím by se v tento okamžik měla zaobírat. Když byla připravená s ním zatřást, aby se probudil, otevřel oči.

Stále se v ní hádaly dvě části – jedna zastávala názor, že toho bude později litovat, druhá radila si celou chvíli užít podle hesla do třetice všeho dobrého. Poslechla své méně racionální já a hýčkala pocity, které přicházely. Nebylo to tak divoké jako posledně, ale o to intenzivnější. Když usínala, cítila jeho horký dech vzadu na krku, ruku, kterou ji k sobě tiskl, zpocené vlasy na své tváři a žár uvnitř sebe sama. Ráno byl pryč. Ležela nahá pod peřinou a druhá polovina postele zela prázdnotou. Úzkost ji celou sevřela.

Nechápal to. Jak? Ano, měl hodně divný sen. Neskutečně živý a intenzivní. Ale proč se vzbudil nahý v náručí s tou nejprotivnější ženskou na světě? I když ve spánku zase tolik protivně nevypadala a figuru taky neměla úplně nejhorší. I ten pocit, že někoho drží blízko u sebe mu, k jeho vlastnímu šoku, udělal dobře. Jenže teď se musel vrátit, setkat se s ní a co řekne? Tohle ničím neomluví. Bylo více než zřejmé, že se spolu opět vyspali.

„Ani náhodou,“ zamumlal sám pro sebe, odložil hrnek s čajem na stůl a odešel. Potřeboval čerstvý vzduch, procházka mu udělá dobře. Hermiona zatím stále seděla na posteli a zírala do prázdna. Severus nešel a ona si připadala nesvá. Rozhodla se, že se oblékne a půjde pryč, když zrovna vstoupil do dveří.

„Ještě jste tu?“ zeptal se nečekaně neútočně.

„Čekala jsem na vás,“ špitla a tiskla si přikrývku na nahé tělo jako štít. Severus mlčel. Na jazyk se mu draly různé poznámky, jenže on nechtěl vyvolat další konflikt. V jeho hlavě uzrál plán a ten zněl: žádné hádky, žádné provokace, vyléčit se, najít hady, zbavit se Grangerové jednou provždy – ne že by ji snad zamýšlel zavraždit, ale počítal s jejím odchodem z Bradavic, jakmile bude případ uzavřen.

„Radil bych vám se obléct, takto oděná určitě nechcete připravovat lektvar,“ řekl klidně a odešel zpět do pracovny.

„Hned budu hotová,“ zavolala za ním. „Jen co se proberu z šoku,“ dodala sama pro sebe.

**************************

„Myslím, že to není dobrý nápad,“ zamyslela se nahlas, když drtila semínka bílé Pekkaly.

„Máte něco proti tomu, abych se uzdravil? Bylo těch katastrof málo?“ snažil se zůstat uvolněný a mírný, ale ona ho provokovala každým svým slovem. Byla snad horší než Voldemort!

„V žádném případě,“ odvětila rychle, „jen mě napadlo, že když se úplně vyléčíte, jak potom najdeme ty hady?“

„Nečekaně… bystrý postřeh,“ dobrá, tentokrát pronesla něco smysluplného. „Co navrhujete? Mám chodit po chodbách a syčet?“

„Máte mne za úplného idiota? Slyšíte hadí řeč, takže stačí jít chodbami a pozorně poslouchat,“ mračila se na něj.

„To zabere hodně času, Bradavice jsou poměrně rozlehlé a nemůžete vědět, co se stane, až je zaslechnu. Co když někomu ublíží?“ zeptal se. V duchu ovšem připustil, že to byl dobrý nápad. Ovšem nemusí souhlasit hned a mávat ocasem jako spokojený pejsek, který touží po odměně.

„Dohlédnu na vás! Nějaká lepší idea?“ tázala se ironicky.

„K vašemu štěstí ne,“ odsekl.

*******************************

Deset dní chodil jako naprostý idiot sem a tam, pečlivě zakresloval do map, kudy šel.

„Trvá to moc dlouho,“ protestoval.

„Ano, protože musíte učit, opravovat eseje a nesmíte být nápadný. Ráda bych vám pomohla, ale příslušný lektvar jste mi odmítl připravit, k ingrediencím mám zákaz přibližování a vůbec,“ vyčítala mu.

„Ovšem nebrání vám to chodit mi neustále za zadkem,“ bylo toho na něj moc.

„Musím vás hlídat! Sám jste to řekl – nikdo nevíme, co se stane, když je zaslechnete,“ oponovala mu.

Cítil se unavený, frustrovaný a otrávený. Hermionou projela vlna lítosti. Musela se hodně přemáhat, aby k němu nešla a neobjala ho. Velké hodiny odbily desátou. Byl čas vyrazit na další zbytečnou výpravu za dobrodružstvím.

„Táhněte pryč, vy zmije!“ křičel povědomý ženský hlas. Severus se za ním rozběhl a Hermiona ho následovala.

„Taková nehoráznost, jak si dovolujete?!“ ječela žena dál.

„Umbridgeová!“ identifikovala Hermiona majitelku ječáku, ze kterého se jí ježily vlasy.

„Co ta tu dělá?“ protočil oči Severus, ministerská inspektorka v noci v Bradavicích, to jim ke spokojenosti chybělo.

„Chyťte je, okamžitě je zastavte!“ řvala na právě přiběhnuvšího Severuse.

„Co tady děláte? Máte čekat v bezpečí!“

„Dlouho jsi nešel, nudíme se.“

„Vraťte se na místo, než vás najdou a chytí!“

„Nenech nás čekat!“

„Tohle mi vysvětlíte! Co to všechno znamená? Já vás zatýkám!“ hulákala Dolores.

„Profesore?“ dotkla se Hermiona ramene osloveného. „Severusi?“ zkusila to znovu, když nereagoval. Otočil se čelem k ní a tvář mu zkřivil škodolibý úšklebek – jeho oči byly rudé. Hermiona se opřela o chladnou zeď a zhluboka dýchala. V hlavě jí šrotovaly myšlenky a jen jediným si byla jistá – tohle nedopadne dobře.

„Ale, ale, kohopak to tu máme?“ otočil Severus svou pozornost k Dolores.

„Tohle vás přijde draho! Kam jste poslal ty hady? Co to máte s očima? Co děláte v tuto hodinu na chodbách?“ zasypávala ho otázkami a z jejího tónu byla znát začínající panika.

„Správná otázka zní, co tady děláte vy?“ přibližoval se pomalu k ní a nepřestával se děsivě usmívat.

„Vyšetřuji!“ vypískla Dolores.

„Máme tu snad bystrozorku,“ ušklíbl se Severus, „k tobě se dostanu za chvíli,“ mrkl na Hermionu.

„Nevěřím jí ani slovo!“ prskla dáma oblečená jako cukrová vata.

„Dobře děláte,“ uznal Severus, „ale hatíte mi plány, takže se o vás musím postarat.“

„To si nedovolíte, jsem zástupkyně ministerstva, vrchní inspektorka!“ vyjmenovávala Dolores. Jenže Severuse to ani v nejmenším nezajímalo. Pořádnou ranou ji poslal k zemi.

„Dost! Stačí! Severusi, prosím!“ Hermiona si klekla k Dolores. Znatelně se jí ulevilo, když nahmatala tep.

„Prosíš? O copak? Posledně nám spolu bylo moc dobře, co si to zopakovat?“ navrhoval. Ani nečekal na její souhlas. „Ale nejdřív si zahrajeme hru,“ sevřel jí hrdlo a zmáčkl. Se zaujetím a pobavením sledoval, jak lapá po dechu, hmatá po hůlce, snaží se ho kopnout, ale jak ji opouštějí síly, její snažení ochabuje. Na okamžik se mu zatmělo před očima a hlavou projela ukrutná bolest. Pustil Hermionu, která se mu bezvládně sesunula k nohám, a o krok poodstoupil. Zhluboka dýchal, byl dezorientovaný a nedokázal si vzpomenout kde je a co tam dělá.

„Co to?“ zarazil se, když spatřil dvě ženská těla na zemi. Rychle vykouzlil základní diagnostická kouzla nad Hermionou: lehké bezvědomí následkem přidušení, tep silný, modřiny na krku, desetidenní plod mužského pohlaví, naražený ukazováček pravé ruky…