neděle 8. února 2015

Poslední případ: kapitola šestá


Je neděle a s ní přichází další kapitolka. Myslíte, že jsme dospěli k harmonickému konci? Opak je pravdou, právě teď to dostane ten správný... Proč bych vám měla napovídat? Pusťte se do čtení a uvidíte sami

PS: seriál v současné době běží na tv Nova - každé pondělí a úterý po 22té hodině. Varuji vás, je to na vlastní nebezpečí, překladatele bych pověsila za nohy do průvanu a udělila mu doživotní zákaz práce! To, co předvádí, je urážka dobrého vkusu a zdravého rozumu. Ve kterém světě  s "ee" čte jako "ej"? Kdo z vás z hlavy ví, co znamená v češtině slovo konsierž? Nehledě na skutečnost, že to ani české slovo není! A to jsem, moji milí, vydržela jen 15 minut. Víc by mě stálo život. A proč slovo Wujing vyslovovat tak, jak se správně čte v originální verzi "vužink", když to můžeme vyslovovat "vuťink" (ten háček nad t jsem si nemohla odpustit, pardon, má to zdůraznit změkčilost, která mě píchla v uších). Díky za partičku z neXtWeek.cz a jejich výbornou práci, kterou na titulcích odvádějí!  



Prohlášení: Povídka vychází z událostí v první řadě. Nebere v úvahu žádné skutečnosti ani teorie, které budou rozvíjeny v řadě druhé, případně v řadách dalších. Všechny postavy, které k  datu 30.8.2014 figurovali v seriálu The Blacklist stanice NBC, náleží jejím tvůrcům. Všechny přidané jsou smyšlené. Fan fikce nevznikla za účelem zisku. Píšu pro sebe, pro své čtenářky a pro zábavu.

V povídce se mohou objevit anglické výrazy nebo i celé věty, protože někdy je prostě originál lepší, výstižnější a vzhledem k předloze by překlad všechno zabil (stejně, jako tv Nova, ta to zabila definitivně).


***6***

Poznámka autorky: dnešní kapitola se v začátku může lehce podobat jednomu z dílů druhé řady, nebylo to záměrně a nijak vás to neovlivní. Pokud jste druhou řadu ještě neviděli, nevěnujte tomuto upozornění pozornost.

Netušila, co ji probudilo. Možná klapnutí dveří? Nebo nějaký hluk zvenku? Oknem prosvítalo slunce, druhá polovina postele zela prázdnotou a Lizzie se nedokázala zbavit dojmu, že se jí celá předešlá noc zdála. Ale spala nahá, což nebylo úplně… běžné. Přitiskla si peřinu k tělu a posadila se. Promnula si rozespalé oči a ztuhla v němém šoku.

„Zdá se, že pro nikoho není těžké dostat tě do postele,“ řekl tvrdým hlasem Tom. Její mrtvý manžel… Tom Keen nebo jak se ten šmejd vlastně jmenoval. Stál tu a mířil na ni pistolí. „Říkal jsem ti, že si na něj máš dávat pozor. Držet se od něj dál! A ty mu vlezeš rovnou do postele.“

„Co tu chceš?“ a kde je Red, když ho potřebuju? Začala se třást zimou a přemýšlela, co udělá. Svou zbraň měla v šuplíku nočního stolku na druhé straně postele.

„Varoval jsem tě a varuju tě znovu! Každé jeho slovo je lež!“ probodával ji chladným pohledem. Vykrvácel, když ho Red několikrát střelil, neměl by tu stát, má hnít v hrobě. Jeho tělo se na místě činu sice nenašlo, ale podle koronera byla ztráta krve fatální. „Poslouchej mě!“ zařval, až Lizzie leknutím nadskočila.

„Nechci tě poslouchat, jsi mrtvý!“ idiotský argument naprosto nehodný její osoby.

„Nejsem,“ zasyčel stroze, a aby ji přesvědčil, vrazil jí facku. Bolest, kterou Elizabeth cítila na své tváři, byla skutečná, takže se nekonal žádný další pochybný sen ani halucinace.

„Brzo budeš,“ procedila skrz zuby sotva slyšitelně. Jak se sem dostal přes Dembeho? Co udělal Raymondovi? A co po ní, sakra, vlastně chce? Otázky jí létaly hlavou jedna za druhou a přesně to vůbec nepotřebovala. Musí se soustředit, zachovat chladnou hlavu!

„Nebuď si tak jistá,“ vysmíval se jí. „Víš, že sex s vlastním otcem je trestný čin?“ ušklíbl se Tom a dál jí šermoval glockem před obličejem.

„Není můj otec!“ plivla mu do toho jeho slizkého ksichtu.

„Kde bereš tu jistotu?“ chytil ji pod krkem a pořádně zmáčkl. Snažila se dosáhnout na jeho zbraň, setřást ho ze sebe, dostat se ke kyslíku, kopala nohama, pokoušela se ho škrábnout, praštit, cokoliv, ale veškeré její snažení se míjelo účinkem. Pomalu, ale jistě, začínala upadat do bezvědomí. Tři výstřely krátce za sebou slyšela jakoby z dálky. Rozkašlala se tak silně, až se jí zvedl žaludek. Něčí ruce ji objaly a přitiskly k hladké látce, vonící důvěrně známým parfémem.

„Chci test DNA,“ sípala, na mrtvého měl ten hajzl pořádnou sílu, zřejmě pár dní nebude schopná normálně mluvit.

„Dembe, zavolej ty víš koho,“ Red hodil telefon svému společníkovi, který si držel na čele kapesník nasáklý krví. Podruhé během měsíce dostal pořádnou ránu do hlavy. „Test DNA?“ obrátil svou pozornost zpět k Lizzie.

„Až mi příště nějakej nýmand bude zase tvrdit, že jsi můj otec, narvu mu výsledky do chřtánu a zapálím je!“ hromadil se v ní vztek.

„Jestli máš podobné sadistické choutky často, možná bych měl přehodnotit náš vztah,“ usmál se.

„Je mrtvý?“ zeptala se. Jak mohl být tak klidný a žertovat, zatímco v Elizabeth všechno vřelo?

Red vzal do ruky svou pistoli, kterou odložil na postel, když se věnoval Lizzie, a vstřelil do těla, ležícího na zemi, ještě jednu kulku. Přímo do čela. „Definitivně mrtvý.“

„Odveď mě odsud, prosím,“ zašeptala. Nechtěla se dívat na Tomovo mrtvé tělo. Tuhle část svého života už uzavřela. Red přikývl, podal jí župan. Počkal, až si ho oblékne, a potom společně odešli do obývacího pokoje. Lizzie se zachumlala pod deku ve velkém křesle u krbu a Raymond jí podal hrnek s horkou kávou.

„Jak nás tu našel?“ napadlo ji z ničeho nic.

„Dembe objevil sledovací zařízení na našem autě, budeme muset co nejdřív pryč,“ osvětlil Red. „Co ti řekl?“

„Že jsi jedna velká chodící lež,“ napila se horké kávy.

 „To nebylo zase tak daleko od pravdy,“ zamyslel se.

„Kde máš tu pistoli?“ mračila se Lizzie.

„Proč?“ zeptal se klidně.

„Že bych ti taky jednu střelila, aby tě přešel ten humor!“ zavrčela. Teď neměla na jeho vtípky náladu.

„Nesluší ti, když se zlobíš,“ zvedl se k odchodu.

„Takže se vrátíme k FBI? K blacklistu?“ ta představa jí z ničeho nic byla proti srsti.

„Lizzie, řekl jsem, že musíme odejít, ne se vrátit. Stačí jediné tvé slovo a zmizíme, přestaneme existovat a půjdeme jenom tam, kam budeš chtít,“ políbil ji na čelo.

„To bys udělal?“ najednou to neznělo tak šíleně. „A co seznam? Co tvé obchody? Plány?“

„Dost otázek. What do you want, Lizzie? What do you really want? Stačí říct a já to udělám, jediné slovo, přemýšlej,“ nechal ji samotnou. Jenže ženy už ze své podstaty nevědí, co chtějí. A Elizabeth Keenová nebyla jiná. Dokázala by se vzdát své práce? Stačil by jí život s Redem? A co děti? Rodina? Mohl by Red… Chtěl by vůbec? Tohle přece nemohla rozhodnout jen tak a navíc sama.

„Agentko Keenová,“ známá tvář jí pokynula na znamení pozdravu.

„Mr. Kaplan,“ oplatila Elizabeth nevyslovené. „Nečekané přerušení dovolené?“ dotaz směřovaný k Reddingtonovi zůstal nezodpovězen.

„Nahoře v ložnici, musíme tady s Lizzie ještě něco dořešit,“ Raymond políbil svou spolupracovnici na tvář a podal jí vražednou zbraň. Mr. Kaplan přikývla na znamení souhlasu a šla si po svém.

„Takže?“ bylo nad slunce jasné, nač se Red ptá.

„Myslím, že moje noha ještě zdaleka není ve formě. Budu potřebovat minimálně další měsíc rekonvalescence a dost možná i pět,“ byla se sebou spokojená. Vlastně z toho celkem úspěšně vybruslila. Může se vrátit k FBI, až uzraje čas. Teď ale nemohla a především nechtěla. Byla si jistá, že Raymondovi nepřátelé jim nedopřejí dlouhý odpočinek, ale jakákoli doba, kterou můžou strávit jen spolu, se počítá.

„A kde by se tvoje zraněná noha ráda zotavovala?“ neusmíval se, ale koutky mu znatelně cukaly.

„Hm, co třeba Paříž, pro začátek?“ navrhla.

„Výborně, na náměstí des Vosges je naprosto úchvatná restaurace L'Ambroisie, určitě tam musíme zajít na oběd. Nejvyšší čas začít balit,“ konstatoval.

„Rede,“ zvedla se z křesla, „možná bychom mohli… měli… nějak zaměstnat tým, co kdyby je chtěli rozpustit, když teď vlastně nemají žádný úkol.“

„Lizzie, rád bych ti vyhověl, jsem ovšem muž pevných zásad a celá věc má jeden podstatný háček,“ řekl a přitáhl si ji k sobě.

„Jaký?“ netušila, co má za lubem, ale v očích se mu nebezpečně blýsklo.

„I speak only with Elizabeth Keen!“ spojil své rty s jejími, než jeden z nich celý okamžik zkazí čímkoli jiným, neboť někdy slova prostě nestačí.

3 komentáře:

  1. Uf! Zlá zelina nevyhynie. Tomovi som niekedy (dosť často) nerozumela, o čo mu vlastne ide. Celá tá kamufláž s manželstvom mi prišla divná. Toľko obetavosti? Lojality? Oddanosti? Komu? Skutočne?
    Kopec otázok, že?
    (teda, viem že bol vlastne agentom, ale aj tak mi niečo na ňom nesedí/nesedelo)

    Tom musí byť dobrý, keď sa dostal až k Lizzie.
    Ale napokon sa všetko utriaslo (Tom zatriasol bačkorami) a Lizzie sa elegantnou osmičkou vykecala zo ženskej nerozhodnosti.
    A Red? Red ostal sebou a verný pravidlu pokecania iba s Lizzie. ;) FBI ostrúhajú mrkvičku. A umrú od nudy. Alebo si zas vymyslia nejakého teroristu, nie?
    Vďaka, Vendi, takže zas o týždeň tu :D :D :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. A ktože je ten anonym, čo spísal koment vyššie?
      Bingo, Vendi!!!!
      nad ;)

      Smazat
    2. Neboj - tvůj komentík poznám i bez podpisu :)

      Mně tam Tom přijde tak nějak... navíc... zbytečně... už by měl být dávno po smrti :D Ovšem obávám se, že ještě neřekl poslední slovo a teda je kolem něj tolik otázek, že se nebudu pouštět do žádných spekulací, neb bych tu strávila mládí :D
      PS: agentem jo... jenže koho??? a co měl znamenat ten poslední rozhovor s Redem ve druhé řadě? Už mlčím :D

      A zbytek už je trošku otřepaný :D(měla bych se nad tím jako autor zamyslet) :D díky a v neděli se tu zase sejdeme - doufám :)

      Smazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)