The Blacklist - Plán - díl 1.

Je tu neděle a dnes startuje nový Lizzington, čili Raymond Reddington/Elizabeth Keen. Připraveno je deset kapitolek a já doufám, že než příběh doběhne, podaří se mi dokončit jednu z rozpracovaných povídek z druhého fandomu (Harry Potter). Dost okecávání a pojďme se společně podívat, kdo má co za lubem a zda to vyjde ☺

Párování: Lizzington = Red/Lizzie

Betace: Wixie (které tímto děkuji)

Rating: není

Počet kapitol: 10 (9 787 slov)

Shrnutí: Kde končí nenávist a začíná láska? Jak snadné je překročit tuto hranici, a jde-li to tam, dá se i zpět? Aneb Elizabeth má plán, ale sejít z cesty je snazší, než si bude kdy ochotná přiznat.

Prohlášení: Povídka vychází z událostí do osmého dílu druhé řady. Nebere v úvahu žádné skutečnosti ani teorie, které budou rozvíjeny v dílech dalších. Všechny postavy, které k datu 28.12.2014 figurovali v seriálu The Blacklist stanice NBC, náleží jejich tvůrcům. Všechny přidané jsou smyšlené. Fan fikce nevznikla za účelem zisku. Píšu pro sebe, pro své čtenářky a pro zábavu.

V povídce se mohou objevit anglické výrazy nebo i celé věty, protože někdy je prostě originál lepší, výstižnější a vzhledem k předloze by překlad všechno zabil.

***1. ÚVOD***

Jsou rozhodnutí, která nelze vzít zpět. Přesně to si měla Elizabeth uvědomit, když část jejího já odmítla Toma zastřelit a místo toho ho zavřela na lodi. Dalším bodem na seznamu byl fakt, že o tom neřekla Reddingtonovi a tahala ze svého věžně informace, které proti Redovi mohla použít. Tolik si přála být krok před ním. Vědět něco, co Concierge of Crime netuší. Vidina čehokoli, čím by nad ním získala přesilu, působila jako droga. Nemohla spát, nemohla jíst, vadily jí Redovy pohledy, stejně jako rádoby vtipné poznámky. Přesto, když se jí konečně podařilo usnout, byl to právě Raymond Red Reddington, o kom se jí zdálo. Budila se zpocená, odkrytá a vyděšená sama sebou. Zejména, když sny dostávaly poněkud lascivní podtext. Soustředění v práci dělalo Elizabeth čím dál větší problémy a hrozilo, že jednou něco pořádně zpacká. Navíc uvěznění Toma (nebo jak se ten parchant ve skutečnosti jmenoval) bylo dočasné. Jednoho krásného dne ho bude muset buď pustit, nebo zastřelit. Existovala snad třetí možnost? Neměla čas nad tím přemýšlet, zhluboka se nadechla a vešla do bistra.

Pan chodící ego pro ně měl další práci a jak jinak, vyžadovala utajení. Jeho drzost však dosáhla maximálního možného bodu únosnosti. Jak si mohl myslet, že se Elizabeth bez protestů bude vydávat za jeho společnici na nějaké pochybné striptýzové show? A ten obleček, který přinesl, by si na sebe nezvala, ani kdyby hrozil konec světa a tohle by byla jediná možnost jeho odvrácení!

„Vzal bych s sebou Donnieho, kdyby to bylo jen trochu možné,“ tvářil se Red naprosto vážně a probodával ji přísným pohledem, zatímco na jmenovaného agenta rádoby spiklenecky mrknul.

„Zaplať si nějakou nánu z eskortu, tohle už přeháníš!“ Ne, na to mu prostě nekývne, ne… tečka!

 „Nána z eskortu, kterou mi doporučuješ, nemá výcvik FBI, který bude potřeba, kdyby se něco řekněme… zvrtlo,“ pokusil se objasnit.

„Fajn, tak tam s Donaldem půjdu já!“ Za žádnou cenu si nenavlékne punčochy, podvazky, korzet a kratičkou sukýnku jen proto, aby měl Red pocit… pocit… aby měl prostě navrch!

„Nepřichází v úvahu, jsem očekáván já osobně, nemíním posílat prostředníky,“ nehodlal se vzdát.

„Kecy,“ vzdychla Elizabeth sama pro sebe s neodolatelnou chutí ukázat mu vztyčený prostředník. Situace začínala vypadat beznadějně.

„Máme problém, o kterém nevím?“ zapojil se do debaty Harold Cooper. Zatím jen přihlížel, ale zdálo se mu, že se agentka Keenová nechce za žádnou cenu na akci podílet.

„Ne, pane,“ řekla prostě. Co měla svému nadřízenému říct? Nemůžu s ním spolupracovat, protože poslední měsíc mne pronásledují erotické sny s Reddingtonem v hlavní roli? Nebo: Mám svého falešného manžela zavřeného v poutech na lodi a v hlavě šílený zmatek? Případně: Nemůžu to arogantní hovado ani vystát, protože mi udělalo ze života peklo, což nic nemění na skutečnosti, že mé podvědomí má pocit, že s ním chci spát, neboť zřejmě vedle sebe potřebuju dominantního muže, jinak si připadám… podřadně?

„Výborně,“ usmál se Cooper a kývl na Arama, aby spustil obrazovku.

„Takže, podle seznamu, který jsme dostali, se na večírku budou vyskytovat bratři Hoodové,“ vysvětloval Aram, zatímco na velké LCD televizi naskočily fotky dvou vysokých, svalnatých, černovlasých, identických dvojčat.

„Je to jejich malá slabůstka, jinde se s nimi setkat nelze. Jsou přehnaně opatrní, své obchody řídí z povzdálí. Tahle akce je ale výjimečná, pořádá se jen jednou do roka a můžeme děkovat Bohu, že se koná právě tady,“ dodal Raymond. Něco v jeho tónu Elizabeth napovídalo, že v tom rozhodně nemá prsty Bůh, ale on.

„Co se ode mne očekává?“ Chtěla v tom mít konečně jasno.

„Lizzie, kam se podělo tvé nadšení pro věc? Tváříš se, jako bych tě tam chtěl přivázat ke zdi a chovat se jako zvíře,“ rýpl si Red. „Tihle dva…“ hledal vhodné slovo, „krasavci jsou zodpovědní za únosy žen v Evropě, vozí je do Ameriky a nutí k prostituci nebo převážení drog. Ve shánění informací jsem vedle nich pouhý začátečník amatér. Potřebuji na ně udělat dojem. Když nemůžeš konkurenci překonat, spolupracuj s ní.“

„Mám se k nim…?“ Jak se slušně řekne, že z ní chce Red udělat kurvu?

„Proč ze mě hned děláš netvora? Chceme se s nimi spřátelit a získat jejich pozornost, nehodláme s nimi skončit v hotelovém pokoji na nějakých orgiích,“ kroutil hlavou Red.

„Hm,“ vzdala to.

„Dobrá, diskusi máme za sebou, vyzvednu tě v osm,“ vstal ze židle, oblékl si kabát, nasadil klobouk, srovnal krempu, vyslal k Elizabeth neidentifikovatelný pohled a odešel.

O několik hodin později si přejížděla rty vínovou rtěnkou a znovu nesouhlasně kroutila hlavou nad obrazem, který viděla v zrcadle. Za jiných okolností by se v punčochách, podvazcích a vysokých podpatcích cítila sexy, ale dnes jí to bylo velice proti srsti. Kožený korzet a tylová sukýnka znechucení nad sebou samou ani trochu neubíraly. Přitáhla si kabát těsněji k tělu, jakoby tím snad mohla zahnat všechny nežádoucí pocity, a nastoupila do přistaveného vozu. Čím dřív bude mít chystané divadélko za sebou, tím lépe. Red měl na sobě, nečekaně, skvěle padnoucí černý třídílný oblek, vínovou kravatu, klobouk pro tentokrát nechal doma. Nemluvili. Zhluboka se nadechla a v nose jí zašimrala Redova kolínská. Na tak výrazného muže voněl nezvykle decentně. Doufala, že budou servírovat alkohol. Sklenička něčeho silnější by na uvolnění neškodila. I když na druhou stranu alkohol otupuje smysly a zábrany, což by mohlo způsobit ještě větší katastrofu.

„Smím nabídnout?“ Red jí podával sklenku whiskey, jakoby jí snad četl myšlenky.

„Díky,“ vyklopila ji do sebe na ex. Pálila v krku, ale to neřešila. Klidně by si dala ještě jednu, ale musela být ve formě. Do toho minima hadříků na svém těle nemohla schovat zbraň, takže plné soustředění je na místě. Neměla představu, co ji čeká, a jak znala Reddingtona, líbit se jí to na devadesát devět procent nebude.

„Úsměv, nejdeme na pohřeb,“ připomněl jí Red, který už stihl vystoupit z vozu a podával Liz ruku, aby ho mohla následovat. Vše vypadalo naprosto normálně. Stály před decentně prezentovaným podnikem, jehož název Party Bar vůbec nenaznačoval cokoli zvrhlého nebo nepřístojného. S údivem shledala, že místnost, do které vešli, je plná žen ještě spořeji oděných než ona.

„Show začíná,“ přitiskl se k ní Red a sundal jí kabát, který odevzdal obsluze. „Pamatuj si, jsi tu se mnou, nedovolím nikomu jinému, aby se tě dotknul.“ Z neznámého důvodu ji vyslovená poznámka neuklidnila. Malá jiskřička škodolibosti, zřejmě vlivem whiskey, v jejím nitru však předpovídala, že Raymond Reddington by mohl dnes dostat kapku své vlastní medicíny. Protože kdo si hraje s ohněm, může se spálit, a není důvod, proč by z toho všeho nemohla Elizabeth vytěžit i něco pro sebe.