Co, kdy, kde, jak a proč?

Pravidelní návštěvníci a ti, co mě sledují na Instagramu (vendi13) vědí, že jsem od začátku března byla s jednou malou přestávkou v nemocnici. Blog fungoval v rámci možností a mých sil. Na poslední přibližně tři týdny se zastavil úplně. 

Chtěla bych říct, že to do budoucna bude jinak, ale momentálně mám potřebu se ze všeho vypsat, tak se vysvětlení dočkáte. Tedy raději bych se vyspala. Tak 24 hodin v kuse bez přestávky, ale to se mi nepovede. Proč? Čtěte dál...

Nejdřív jsem si říkala, že počkám nebo že vám to neřeknu zatím vůbec. Jenže situace se vyvrbila tak, jak se vyvrbila a já mám své čtenáře, zejména ty komentující, ráda a přijde mi fér jim dát vědět. Jak bude teď fungovat blog? Netuším. Momentálně jsem v rozpoložení ho vzít a celý smazat. Neudělám to. Malá jiskřička naděje mi říká, že možná časem najdu způsob, jak vše skloubit dohromady a vyjma recenzí na knihy (které netuším, kdy budu číst) a receptů, přijdou i povídky. Možná kratší, možná delší, možná drabble... vše je teď v oblasti teorie. A důvody? Jsou hned dva...

Jeden se jmenuje rakovina... to je ten méně příjemný a vítaný. Nemám ji já, ale moje maminka. Člověk, který tu pro mě vždy je, bez kterého si neumím svůj život představit a teď zvlášť ne, pochopíte za okamžik. Za dva týdny nastupuje do nemocnice. A já jsem doma týden. Ani si ji nestihnu užít a už mi zmizí. Možná na pár týdnů, možná navždy. A to vědomí člověka užírá jako kyselina. Přestože jsem veskrze nepoučitelný optimista, teď se mi naděje a optimismu krutě nedostává. A protože pro rozmazané vidění nevidím, co píšu, vysmrkám se a přejdeme k důvodu číslo dva.

Ten by měl být veselejší. Vlastně je to příčina mé dlouhodobé hospitalizace, ale řeknu vám, stála za to. Za dietní omezení, zdravotní komplikace, fyzičku v háji, jizvu, bolesti a kdesi cosi dalšího nepodstatného, protože...

...tenhle malý uzlíček vyžaduje pozornost. Nemůžu ji vzít a někam odložit nebo ignorovat. Je tu a navzdory všemu se neptá, proč má maminka oči jako králík a proč kudy chodí, tudy brečí. Všechno se mění, od základu a tak potrvá, než najdu systém v chaosu a nejdřív pokoj a klid sama v sobě. Mějte se mou trpělivost a držte nám pěsti. Blog nekončí, ani si nedává pauzu. Zřejmě si budu čas od času potřebovat ulevit, protože psaní mi odjakživa pomáhalo se uklidnit. Uvidíme... nic neslibuji a ani nic neruším. Snad pochopíte, proč to tak je. 

Vaše Vendi... ♥