úterý 19. července 2016

Co, kdy, kde, jak a proč?


Pravidelní návštěvníci a ti, co mě sledují na Instagramu (vendi13) vědí, že jsem od začátku března byla s jednou malou přestávkou v nemocnici. Blog fungoval v rámci možností a mých sil. Na poslední přibližně tři týdny se zastavil úplně. 

Chtěla bych říct, že to do budoucna bude jinak, ale momentálně mám potřebu se ze všeho vypsat, tak se vysvětlení dočkáte. Tedy raději bych se vyspala. Tak 24 hodin v kuse bez přestávky, ale to se mi nepovede. Proč? Čtěte dál...



Nejdřív jsem si říkala, že počkám nebo že vám to neřeknu zatím vůbec. Jenže situace se vyvrbila tak, jak se vyvrbila a já mám své čtenáře, zejména ty komentující, ráda a přijde mi fér jim dát vědět. Jak bude teď fungovat blog? Netuším. Momentálně jsem v rozpoložení ho vzít a celý smazat. Neudělám to. Malá jiskřička naděje mi říká, že možná časem najdu způsob, jak vše skloubit dohromady a vyjma recenzí na knihy (které netuším, kdy budu číst) a receptů, přijdou i povídky. Možná kratší, možná delší, možná drabble... vše je teď v oblasti teorie. A důvody? Jsou hned dva...

Jeden se jmenuje rakovina... to je ten méně příjemný a vítaný. Nemám ji já, ale moje maminka. Člověk, který tu pro mě vždy je, bez kterého si neumím svůj život představit a teď zvlášť ne, pochopíte za okamžik. Za dva týdny nastupuje do nemocnice. A já jsem doma týden. Ani si ji nestihnu užít a už mi zmizí. Možná na pár týdnů, možná navždy. A to vědomí člověka užírá jako kyselina. Přestože jsem veskrze nepoučitelný optimista, teď se mi naděje a optimismu krutě nedostává. A protože pro rozmazané vidění nevidím, co píšu, vysmrkám se a přejdeme k důvodu číslo dva.

Ten by měl být veselejší. Vlastně je to příčina mé dlouhodobé hospitalizace, ale řeknu vám, stála za to. Za dietní omezení, zdravotní komplikace, fyzičku v háji, jizvu, bolesti a kdesi cosi dalšího nepodstatného, protože...



...tenhle malý uzlíček vyžaduje pozornost. Nemůžu ji vzít a někam odložit nebo ignorovat. Je tu a navzdory všemu se neptá, proč má maminka oči jako králík a proč kudy chodí, tudy brečí. Všechno se mění, od základu a tak potrvá, než najdu systém v chaosu a nejdřív pokoj a klid sama v sobě. Mějte se mou trpělivost a držte nám pěsti. Blog nekončí, ani si nedává pauzu. Zřejmě si budu čas od času potřebovat ulevit, protože psaní mi odjakživa pomáhalo se uklidnit. Uvidíme... nic neslibuji a ani nic neruším. Snad pochopíte, proč to tak je. 

Vaše Vendi...


18 komentářů:

  1. Držím palečky! To zvládneš. Malá je sladká!
    Liz

    OdpovědětVymazat
  2. Tak ti preju hodne sily a trpelivosti. V obou pripadech. Kazdopadne mazat blog by byla skoda, i kdyz bys mela mit treba rok pauzu. Zase na druhou stranu, tak jak sama rikas, cloveku se kolikrat ulevi, kdyz se muze z mnoha veci vypsat...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neboj - mazací mód už mě přešel. Přece jen je to kus práce a mého času a vlastně i kus ze mě. Ať už v recenzích, povídkách, receptech nebo v čemkoli. Jen ať si tu hezky visí :)

      Vymazat
  3. Kačko moje milovaná, to je mi nadělení a překvapení! Maličká je úžasná a má překrásné jméno, přeji vám oběma, ať se vám daří, ať jste zdravé a vůbec, ať to všechno zvládnete ♥.

    Mamince přeji hodně zdraví a držím pěsti, ať vše dobře dopadne, rakovina je zlo, ale nikdy se člověk nesmí vzdát, o to pak je sladší pocit, že nad tou mrchou zvítězil.

    Blog neruš, byla by to škoda. Kdo říká, že musíš psát? Třeba jednou, ale i kdyby nikdy, je škoda zahodit to všechno :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já si říkala, jestli to někdo bude tušit nebo ne :) Snažíme se, seč nám síly stačí - všechny tři ♥ a viz výše - nic mazat nebudu. Je to pořádný kus práce a velký kus mne samotné. Jen ať to tu visí a snad čas od času najdu čas... to se mi ale povedla věta! :D

      Vymazat
  4. Zlatíčko, to je krásne prekvapenie!!! Myslela som na Teba, držala palce a verila, že všetko bude dobré...
    Dievčatko je nádherné...
    Budem myslieť, držať palce a veriť aj pre Tvoju maminku! Musí to dopadnúť dobre! Skrátka musí a inde cesta nevedie!!!
    Zlato, drž sa. Dostala si na plecia naložené viac, ako je bežné. :-( Ale nie si sama. Nemôžem osobne, ale aspoň virtuálne Ti posielam objatie. Tri!!!
    Máš na mňa mail, skype, icq, telefón, tak kedykoľvek čokoľvek použi.
    nad

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zlatí, byl to fofr :D vlastně stále je :)
      Jiná cesta není a i když šel můj optimismus na špacír, musím se držet, protože prostě přišel čas dospět a nespoléhat se, že mi někdo kryje záda a udělá věci za mě. Nejsem sama, já vím a jsem vděčná za ty, kdo jsou se mnou :-*

      Vymazat
    2. Myslím na Teba a na Vás ;-) Drž sa!!

      Vymazat
  5. Nejdříve veliká gratulace (já to tušila) malá je přenádherná a přeji ti hodně sily aby si dobře zvládla šesti nedělní, rozbouření hormony po porodu jsou samy o sobě hrozný a u tebe se to násobilo o mamku.
    Přeji ti hodně sil jak tobě tak mamce držte se obě, budu na vás myslet
    A na nás kašli tet se starej o sebe a o princeznu budeš potřebovat sílu až mamku pustí s nemocnice skoro zdravou protože já si nic jiného nepřipouštím :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hormony jsou jízda - to můžu říct rovnou a v daných podmínkách ještě šílenější :)
      Děkujeme, držíme, doufáme a věříme. Mám z toho všeho velký respekt a ještě větší strach, ale fungovat musím, protože to jinak prostě nejde :)

      Vymazat
    2. Držím vám palce.

      Vymazat
  6. Za prvé gratulace, malá je moc roztomilá. Jinak moc moc držím palce. Tak nějak jsem nekomentovala včas, tak trochu to u nás v rodině je trochu těžký... Takže gratulace, moc, moc držím palce a přeji hodně sil. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavně se drž. Články tu jsou a nikam nejdou, stejně jako blog, takže tu na tebe počkají. Důležité je posbírat síly, energii a držet ;-) ať je to brzy dobré u nás obou :)

      Vymazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)