The Blacklist - Plán - díl 2.

Když člověk vymyslí plán, musí dobře zvážit všechny proměnné. A Raymond Reddington vydá za deset takových proměnných. Navíc je potřeba mít na paměti ještě jednu důležitou skutečnost: Všechno, co řeknete nebo uděláte, bude použito proti vám!

Párování: Lizzington = Red/Lizzie

Betace: Wixie (které tímto děkuji)

Rating: není

Počet kapitol: 10 (9 787 slov)

Shrnutí: Kde končí nenávist a začíná láska? Jak snadné je překročit tuto hranici, a jde-li to tam, dá se i zpět? Aneb Elizabeth má plán, ale sejít z cesty je snazší, než si bude kdy ochotná přiznat.

Prohlášení: Povídka vychází z událostí do osmého dílu druhé řady. Nebere v úvahu žádné skutečnosti ani teorie, které budou rozvíjeny v dílech dalších. Všechny postavy, které k datu 28.12.2014 figurovali v seriálu The Blacklist stanice NBC, náleží jejich tvůrcům. Všechny přidané jsou smyšlené. Fan fikce nevznikla za účelem zisku. Píšu pro sebe, pro své čtenářky a pro zábavu.

V povídce se mohou objevit anglické výrazy nebo i celé věty, protože někdy je prostě originál lepší, výstižnější a vzhledem k předloze by překlad všechno zabil.

***2. ROZJEZD***

Číšník, kterému Red ukázal VIP pozvánku, je vedl do malé kóje. Od hlavního sálu, kde bylo poměrně rušno, tento prostor oddělovaly tři stěny potažené rudým sametem. Na pohovkách v témže provedení už seděla hledaná dvojčata a u každého z nich dvě prakticky nahé dámy.

„Velice nás překvapilo, že se o nás zajímá někdo vašich kvalit,“ zubil se jeden z bratrů Hookových, těžko rozeznat, který byl Paul a který Peter. Stejně tak se nedalo určit, zda vyřčená slova nesla stopu pohrdání či zvědavosti.

„Nedivím se vám, překvapil jsem i sám sebe,“ přiznal Reddington. „Obvykle jsem v této oblasti zapřisáhlý romantik a jen zřídka ventiluji své potřeby na veřejnosti. Ale stárnu a musím přiznat, že klasika mě začíná nudit. Navíc, nešlo odolat možnosti spojit příjemné s užitečným.“

„Pak jste tu správně,“ pousmál se vševědoucně druhý z mužů a naznačil příchozí dvojici, aby se usadila na volnou pohovku po jeho pravici.

Raymond si rozepnul knoflíky na saku a v naprostém klidu se posadil. Elizabeth na malý okamžik zaváhala. Má si mu sednout na klín? Nebo vedle něj? Jak blízko?

„Nestyď se, drahá,“ Red poklepal dlaní na místečko vedle sebe. Lizzie v tu chvíli blesklo hlavou, do jakého místa by mu nejradši vrazila ty vysoké podpatky, ze kterých ji začínaly bolet nárty!

„Poprvé to bývá velký nezvyk,“ pronesla sympatická brunetka směrem k Liz a dál pokračovala v hlazení stehna svého společníka.

„Ale když se člověk osmělí, je to parádní jízda,“ svěřila se zrzka na druhé pohovce a vášnivě políbila jednoho z bratrů.

„To věřím,“ vydechla Lizzie a snažila se zahnat nervozitu. Reddington vypadal uvolněně a výraz v jeho obličeji vůbec nic neříkal. Dokonalý hráč pokeru.

„Koluje o vás neskutečné množství fám, pane Reddingtone,“ řekl po chvíli Paul Hook.

„Stejně tak o vás, pane Hooku. Omlouvám se, je mi to nepředstavitelně trapné, ale nepoznám, který z vás je který,“ přiznal popravdě Red.

„Nic si z toho nedělejte, ani matka nás od sebe nerozezná. Jsem Paul,“ odvětil ten vpravo.

„Tím pádem já jsem Peter, a pokud je jen polovina z toho pravda, myslím, že až tady skončíme,“ pleskl jednu ze svých společnic přes odhalený zadeček, „měli bychom pro vás nabídku.“

„Rád si ji vyslechnu,“ šlo to lépe, než si na začátku myslel. Možná až moc.

„Vůbec tu nejsem potřeba,“ zašeptala mu Lizzie do ucha sladce, takže to vypadalo, že ho svádí.

„Zkus se trochu uvolnit,“ rýpl si Raymond. Jistě, mohl si najmout herečku, která by nakrásně splnila účel prsatého křoví. Jenže on nedokázal odolat možnosti, jak Lizzie potrestat. Něco před ním tajila, něco důležitého a to nemohl nechat jen tak!

„Nějak takhle?“ Lizzie se mu bez varování obkročmo posadila na klín.

„Třeba,“ pohodlně se opřel a vyčkával.

„Ta holka se nezdá,“ uznale hvízdl Paul.

„Jeď, baby!“ dodal poněkud rozjařený Peter.

Lizzie se nadzvedla, ňadry se přitiskla k Raymondovi a do ucha mu zašeptala: „Tohle tě přijde draho!“ Aby svým slovům dodala důraz, skousla mu jemně ušní lalůček.

„Tuhle hru můžou hrát dva,“ oponoval Red, ruce položil na její stehna a pomalu jel po černých punčochách směrem k pasu, když dorazil k cíli, přitiskl Elizabeth zpět do svého klína. Seděla tam a probodávala ho pohledem. Co si od toho sliboval? Proč ji s sebou přivedl? Kam až chce zajít? Podle všeho ho nevzrušovala, protože… protože… prostě to, co by měla pod sebou cítit, necítila. Možná by mohla… Ten sebevražedný nápad tu byl zase. Už když vystupovala z auta, chtěla se mu pomstít, nějakým způsobem ho potrestat, ale znervózněla. Bez varování ho vzala za kravatu, čímž ho přinutila, aby se k ní přiblížil a prostě ho políbila. Reakce tam dole? Nula! Nechala ho nadechnout, pomalu mu rozepnula knoflíčky u vesty, poté uvolnila uzel na kravatě a nakonec si poradila i s několika knoflíčky u košile.

„Jde hned na věc!“ uznale kývl hlavou Peter.

„A já si vždycky myslel, že je nesmělá,“ poznamenal pobaveně Raymond.

„Klame tělem, ty jsou nejlepší,“ zapojil se do rozhovoru plně zaměstnaný Paul.

„Už to tak bude,“ souhlasil Red a začal rozepínat háčky zepředu na korzetu. Elizabeth děkovala Bohu, že podprsenka tvořila samostatnou část a ona tak nezůstala úplně odhalená. Aby zabránila Redovi v čemkoli, co zamýšlel udělat, přitiskla se k němu a špičkou jazyka přejela od klíční kosti, přes krk až k uchu. Tentokrát mu nechtěla sdělit žádnou jadrnou poznámku. Měla v úmyslu zamířit ke rtům, jenže Reddington jí v té chvíli přejel bříšky prstů po zádech a Lizzie z úst unikl tichý sten. Byl by naprosto nepatrný, kdyby nebyla přímo u jeho ucha. Zákon schválnosti si to nemohl načasovat lépe. Red ji chytil za vlasy a přinutil zaklonit hlavu, aby mohl její krk zasypat polibky. Musel ukázat, že nemíní jen přihlížet a nečinně sedět. Když se začal nebezpečně přibližovat k ňadrům, Elizabeth ho odstrčila. Všechno šlo špatným směrem. Reddington stále nejevil známky vzrušení, ovšem její tělo ano a to ji nepředstavitelně děsilo. Zkusila poslední věc, která ji v záchvatu paniky napadla. Znovu Raymonda políbila, a když ji sevřel v náručí, začala pomalu pánví simulovat pohyby, které by bývala byla použila, kdyby na sobě neměli ani jeden kousek oblečení a kdyby skutečně… V ten okamžik se stalo něco neskutečného. Během vteřiny se ocitla na zádech a Raymond se skláněl nad ní. Pohledem se vpíjel do jejích očí, vklínil jí koleno mezi nohy a částečně si na ni lehl.

„Nehodlám si to tu s tebou rozdat, Lizzie,“ řekl jí chladně do ucha, ale jistý kousek… kus jeho těla napovídal, že nemluví tak úplně pravdu.

„Pane, máme problém!“ vyrušil společnost člen ochranky večírku. To tedy máme, napadlo Elizabeth. A ne jeden!

(image source: https://pbs.twimg.com/media/B3W-TbiIAAAtYnT.jpg)