The Blacklist - Plán - díl 3.

Naše skupinka byla vyrušena v pravý okamžik. Je nejvyšší čas vypařit se z večírku, ale skončí tím celá tahle pro Lizzie nepříjemná situace nebo naopak teprve začne? 

Párování: Lizzington = Red/Lizzie

Betace: Wixie (které tímto děkuji)

Rating: není

Počet kapitol: 10 (9 787 slov)

Shrnutí: Kde končí nenávist a začíná láska? Jak snadné je překročit tuto hranici, a jde-li to tam, dá se i zpět? Aneb Elizabeth má plán, ale sejít z cesty je snazší, než si bude kdy ochotná přiznat.

Prohlášení: Povídka vychází z událostí do osmého dílu druhé řady. Nebere v úvahu žádné skutečnosti ani teorie, které budou rozvíjeny v dílech dalších. Všechny postavy, které k datu 28.12.2014 figurovali v seriálu The Blacklist stanice NBC, náleží jejich tvůrcům. Všechny přidané jsou smyšlené. Fan fikce nevznikla za účelem zisku. Píšu pro sebe, pro své čtenářky a pro zábavu.

V povídce se mohou objevit anglické výrazy nebo i celé věty, protože někdy je prostě originál lepší, výstižnější a vzhledem k předloze by překlad všechno zabil.

***3. ZPÁTEČKA***

Nebylo jasné, ke komu oznámení bodyguarda směřovalo. Bylo ovšem stoprocentní, že nepatřilo Redovi.

„Ať je to důležité!“ varoval ochranku nevrle Paul.

„Mezi jednou malou skupinkou účastníků akce se strhla hádka a následně rvačka. Nepodařilo se nám je uklidnit, jede sem policie. Myslím, že bych vás měl odsud dostat, než dorazí,“ chrlil rychle statný muž a na čele mu vyskočily kapičky potu.

„Banda hovad! Příště se nenechám přemluvit a budeme pořádat výhradně soukromé párty pro malou společnost!“ soptil Paul.

„Klídek, bráško, prostě se přesuneme, nic se neděje,“ usmíval se navzdory všemu Peter.

„Neděje? Atmosféra je v háji, už se mi nepostaví!“ Paul vypadal, že by nejradši někomu vrazil pořádnou ránu.

„Už jsou slyšet sirény.“ Člen ochranky, který je tak nevybíravě vyrušil, nervózně přešlapoval na místě. U tak velkého chlapa to působilo dosti nepatřičně.

„Pane Reddingtone, přijměte naši omluvu. Prosím, pojďte s námi a my se postaráme, aby vám to přerušení bylo vynahrazeno,“ pousmál se Peter.

„Myslím, že bude stačit, když nás odsud rychle dostanete. Obávám se, že atmosféra skutečně vzala za své.“ Red mohl jen děkovat narušitelům. Rozhodně nepředpokládal, že se Lizzie bude chovat tak… vyzývavě. Bylo to tak tak, ještě chvíli a měl by skutečně vážný problém. Peter kývl na gorilu a malá skupinka vyvolených je následovala. Navzdory tvrzení o své budoucí impotenci si Paul vzal obě společnice s sebou. Zřejmě nechtěl, aby mu večer bylo smutno. Red si upravil košili a kravatu, kývl na Lizzie a následovali své hostitele. Na čerstvém vzduchu u zadního vchodu vypadalo vše o něco chmurněji. Elizabeth si nemohla vzít ze šatny kabát, takže spoře oděné jí byla skutečně zima. Objala rukama sama sebe a pokoušela se zahřát. Raymond si toho všiml a svlékl si sako, které jí přehodil přes ramena.

„Dáte nám na sebe kontakt?“ obrátil se na Reda Paul. Policejní vozy byly už před klubem.

„Krejčovství Roubin, stačí nechat u Fredieho vzkaz a já se vám ozvu,“ pousmál se spokojeně Raymond. I když věci dostaly nečekaný spád, nakonec dosáhl svého.

„Výrobně, příjemnou noc,“ odvětili oba muži a nastoupili do limuzíny, která právě zastavila před východem z uličky.

„Je čas vyrazit, pokud tu nechceme být přistiženi a vysvětlovat policii, proč se agentka FBI a její informátor schovávají u zadního vchodu,“ upozornil Elizabeth.

„Ještě moment,“ Lizzie měla na jazyku spoustu věcí, bude to muset zkrátit, ale ani tak nenechá Reda vyváznout jen tak. „Co to mělo všechno znamenat?“

„Už jsem ti to řekl, potřeboval jsem si získat jejich sympatie,“ tvářil se nevinně.

„Končím s tebou! Akorát s lidmi manipuluješ! Hraješ hry, které nemají pravidla. Užíváš si svou domnělou nadřazenost a…“ ničíš mi život. Čím déle s tebou jsem, tím víc… tuhle myšlenku nedokázala dokončit ani sama před sebou.

„A?“ Raymond se rozhodl, že ji nenechá vyváznout tak snadno.

„Děláš mi ze života peklo!“ I tak se to vlastně dalo shrnout.

„Pokud narážíš na dnešní večer, sama jsi tomu dala směr. Nakrásně jsme si mohli vystačit s trochu konzervativnějším podáním,“ usmíval se a nedal na sobě znát, že začíná být trošku nervózní.

„To není jen o dnešním… Posloucháš mě vůbec?“ Rozčilovalo ji, že kouká, kde co lítá.

„Jistě, ale můžeme v diskusi pokračovat ve voze? Za chvíli tu bude poněkud horko,“ odměnil ji něčím na hranici úsměvu a úšklebku, otočil se a zamířil k autu. Dembe už jim otvíral dveře. „Kde jsme to přestali?“ tázal se, když se mercedes dal do pohybu.

„O tom, že kamkoli vstoupíš, sto let tráva neroste,“ odsekla. Dopadala na ni únava.

„Lizzie, jestli se cítíš pod tlakem nebo frustrovaná, vyhledej služby psychologa. FBI jich určitě má pár k dispozici. Nejsem tu, abych z tebe tahal, co se ti honí v hlavě,“ zvážněl. „Buď mi to řekni narovinu, nebo mě pošli do háje, cokoli, ale konečně se vymáčkni a přestaň chodit kolem horké kaše.“

„Kéž by to bylo tak jednoduché,“ vzdychla. Nemohla ho poslat do háje. Kolikrát už jí tuhle možnost nabídl? Kolikrát neopomněl zdůraznit, že během šedesáti či méně vteřin beze stopy zmizí?

„Možná si to děláš složité sama,“ popíchl ji.

„Jistě, chyba je ve mně. Ty jsi vážně neuvěřitelně samolibý parchant!“ vynadala mu.

„Skoro to zní, jako bys sama nevěděla, co vlastně chceš,“ provokoval dál. Kdyby couvl, nikdy by z ní nedostal to nejlepší. Neustoupí ani o milimetr.

„Tebe,“ řekla sotva slyšitelně.

„To mi lichotí,“ prohlásil naprosto chladně.

„A víc mi k tomu neřekneš?“ do očí se jí draly slzy.

„Možná bych mohl udělat něco lepšího,“ otočil se na ni, vzal ji za bradu a přitáhl si ji k polibku. Ne k takovému tomu obyčejnému, kdy se rty jen letmo dotknou, ale k tomu, do kterého dáte veškeré své odhodlání a touhu. Ten, který vám řekne, že zaručeně nezůstane jen u něj a že jeho autor nedělá laciná gesta… přesně Redův styl.