pondělí 4. května 2015

The Blacklist - Plán - díl 4.


Ano, jako již tradičně, Vendi zaspala neděli. Au! Omlouvám se :)
Kapitolka je tu a naše dvojice pokračuje v započatém rozhovoru. Pohnou se někam nebo se jeden z nich couvne? A řekla dvojčata poslední slovo či snad mají něco za lubem? Dozvíte se již dnes. Příjemné čtení ☺


Párování: Lizzington = Red/Lizzie
Betace: Wixie (které tímto děkuji)
Rating: není
Počet kapitol: 10 (9 787 slov)



Shrnutí: Kde končí nenávist a začíná láska? Jak snadné je překročit tuto hranici, a jde-li to tam, dá se i zpět? Aneb Elizabeth má plán, ale sejít z cesty je snazší, než si bude kdy ochotná přiznat.

Prohlášení: Povídka vychází z událostí do osmého dílu druhé řady. Nebere v úvahu žádné skutečnosti ani teorie, které budou rozvíjeny v dílech dalších. Všechny postavy, které k datu 28.12.2014 figurovali v seriálu The Blacklist stanice NBC, náleží jejich tvůrcům. Všechny přidané jsou smyšlené. Fan fikce nevznikla za účelem zisku. Píšu pro sebe, pro své čtenářky a pro zábavu.

V povídce se mohou objevit anglické výrazy nebo i celé věty, protože někdy je prostě originál lepší, výstižnější a vzhledem k předloze by překlad všechno zabil.



***4. ZNOVU VPŘED!***

„Jsi doma,“ zašeptal proti jejím rtům, když se od nich dokázal odtrhnout.

„Jako vážně?“ dívala se na něj s otázkou v očích.

„Pokud ses za uplynulé dvě hodiny nepřestěhovala, tak vážně,“ odvětil bez známky humoru či nadsázky.

„Nedal by sis kávu?“ pokusila se odvést řeč jinam, protože cítila, jak jí vzteky červenají tváři.

„Ještě mám jednu schůzku,“ odpověděl bez zaváhání.

„V tuhle hodinu?“ zarazila se. Neměla by se radši víc vyptávat, než se dozví něco, co vědět nechce.

„Ano, agentko Keenová, zločin totiž nikdy nespí,“ usmál se a s jistým pocitem zadostiučinění sledoval, jak jeho společnice nemůže najít vhodná slova, kterými by ho náležitě sjela.

„Fajn,“ pokrčila rameny. Počkala, až jí Dembe otevře dveře a bez další snahy o cokoli vystoupila. Až ráno odezní zbytky alkoholu, bude jí hrozně trapně. Rychle vběhla dovnitř. Zaprvé jí byla zima a zadruhé netoužila být viděna v podobném úboru na veřejnosti.

„Zdálo se mi to, nebo byla agentka Keenová zklamaná?“ položil Raymond hypotetickou otázku. Dembe se jen pousmál. Red nepotřeboval slyšet odpověď.

„Sakra,“ Lizzie si s úlevou zula lodičky a bosky přešla do kuchyně. Otevřela láhev červeného a nalila si sklenku. Netušila, jak dlouho stála potmě opřená o linku a upíjela. Bojovala s chutí vrazit sama sobě pár facek, hodit lahví o zeď a střelit Raymonda Reddingtona do čela. Co si myslela, že dělá? Ona, ne Red… Co to do ní vjelo? Neměla život už tak dost komplikovaný? Zakroutila hlavou nad svou vlastní naivitou a rozhodla se dát si sprchu. A ten příšerný… kostým poputuje hned do koše!

Horký proud dopadající na její tělo působil jako blahodárná masáž. Společně s odtékající vodou mizela v odpadu i její špatná nálada a neodbytný pocit frustrace. Zítra bude nový den, vezme to za jiný konec. Bude se chovat profesionálně a dnešní přešlap hodí za hlavu. Zastavila vodu, odhrnula závěs a…

„Ručník?“ zářil Red jako sluníčko a podával jí osušku.

„Co ty tady…? Mohla jsem tě zastřelit!“ A s chutí bych to udělala, dodala v duchu.

„Vážně by mě zajímalo, kde máš v tuhle chvíli schovanou zbraň,“ nepřestával se usmívat. Stál tu, stále stejně oblečen jako na večírku, a s připraveným ručníkem v rukou vypadal velmi komicky.

„Co tu chceš?“ vytrhla mu osušku z ruky, protože stát před ním nahá nebylo dvakrát příjemné.

„Kávu,“ odpověděl bez zaváhání.

„A proto ses sem bez pozvání vloupal?“ vážně nevěděla, co si má myslet a to by jako profilovač FBI vědět měla.

„Přece jsi mě pozvala,“ hrál si s ní dál. Bylo ovšem jasné, že mu za chvíli dojde munice, protože tahle slovní přestřelka nemohla pokračovat donekonečna.

„Ano, před víc jak hodinou a tys mě odmítl s tím, že máš nějakou schůzku,“ pokoušela se rozčesat mokré vlasy. Jestli uschnou bez pročesání, neudělá s nimi už nic.

„Možná jsem si to rozmyslel,“ zkoušel štěstí dál a nespouštěl z ní oči.

„A možná už mi káva došla a máš smůlu,“ vzdychla. Tohle nikam nevedlo.

„Třeba bych mohl dostat něco jiného,“ udělal krok směrem k ní.

„Na příklad pár facek?“ zůstala stát na místě, i když jí instinkt napovídal, že by mu měla, respektive by chtěla, vyjít vstříc.

„To jsem zrovna na mysli neměl,“ zašeptal a opět se přiblížil. Stál teď těsně před ní a pohledem se vpíjel do jejích očí. Lizzie cítila, jak jí přebíhá mráz po zádech. Jednou rukou si přidržovala osušku a ve druhé svírala kartáč na vlasy.

„A cos měl tedy konkrétně na mysli?“ zeptala se. Na začátku to možná bylo zábavné, ale teď už to chtěla mít za sebou. Po té sprše na ni dopadala únava a nutnost mít se před Reddingtonem na pozoru jí nijak nepomáhala.

„Pokračovat tam, kde jsme v autě přestali,“ sehnul se k ní a chtěl ji políbit.

„Ani omylem!“ dloubla ho hřebenem do prsou. „Když jsi měl možnost, tak si vycouval a teď si myslíš, že ti skočím kolem krku?“

„Skákání bych si vyprošoval, má záda už mají ledacos za sebou.“ Humor ho neopouštěl.

„Ty jsi vážně…“ hledala správná slova.

„Samolibej parchant?“ zopakoval titul, kterým ho častovala, než se rozloučili.

„To taky.“ Jak to dělal, že na něj nedokázala být naštvaná?

„Lizzie?“ vytrhl ji z myšlenek.

„Jestli mi teď chceš říct, že stačí naznačit a během šedesáti vteřin zmizíš, tak přísahám, že tě tím hřebenem umlátím,“ pohrozila mu a hned vzápětí si ho přitáhla za kravatu k polibku.

„Už jsem se začínal bát,“ promluvil, když se od sebe na chvíli odtrhli.

„Budu toho litovat, ale čeho?“ tázala se a zatímco čekala na odpověď, upravila si ručník, který jí začínal padat.

„Že tohle naše dohadování nikdy neskončí,“ řekl, vzal Elizabeth kolem pasu a přitiskl ji k sobě.

„Jasně, míň mluvit, víc líbat,“ popíchla ho.

„Bez námitek,“ přitakal a vrátil svou pozornost k jejím rtům. V okamžiku, kdy se Elizabeth chystala svléct mu sako, ozvala se ohlušující rána, prudký náraz je odhodil do sprchového koutu. Celá místnost se otřásla, všude byl dým a v obýváku hořelo. Elizabeth cítila, že jí po čele teče krev. Raymond se pokoušel zvednout a něco říkal, ale vůbec ho neslyšela. Podával Liz ruku, aby jí pomohl vstát, když v tom přišel další výbuch a Elizabeth před očima vše zčernalo…

10 komentářů:

  1. Ježíši, to je nervák! Takhle jsem si konec kapitoly nepředstavovala!

    Mimochodem, nejsi jediná, kdo zaspal neděli, já jsem zjistila, že jsem zaspala i tu minulou, protože mi úplně utekl předchozí díl :D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :D výborně, hned je mi líp, když vím, že v tom nejsem sama :D já tu minulou zaspala v narkóze :D ale o tom zase jindy :D :D neboj - nervák poleví, přece to nechce jenom romantiku, ale i trochu té akce :D

      Smazat
  2. Sakryš, Janinka vyjádřila i mé pocity po dočtení kapitoly! :D takže prosím příští kapitolku v neděli, abychom nebyly tak napnuté! :D
    Liz

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :D beru na vědomí a tentokrát se pokusím mít neděli ve stejný den jako všichni ostatní :D přece vás nemůžu trápit, to by vůbec nebylo solidární :) díky

      Smazat
    2. Nejhorší pro mě je, že mi povídka vždycky veme pěkně vítr z plachet, já jsem napnutá a nevím jak a co mám komentovat! :D Liz

      Smazat
    3. :D není potřeba psát nějak dlouhé komentáře, stačí mi kratičké. Vzhledem k tomu, že komentujete vlastně jen dvě, je to pro mě neskutečná radost, když mi tu necháte zpětnou vazbu :) :-*

      Smazat
    4. Počkej, jen my dvě? Nadin tyhle povídky nečte? ta přece taky komentovala a ještě aktivněji než já... Liz

      Smazat
    5. Delší dobu tu nebyla :( doufám, že se brzy ukáže :) první dvě kapitolky četla i komentovala :)

      Smazat
  3. Ja som tiež nejako zaspala...
    Pekná divočina a vybuchnutý bojler to asi nebude.
    Idem na ďalšiu kapitolku.
    Nad.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hlavně, že jsi vzhůru :) Každý občas zaspí :) :-*
      Jé - Bojler - vidíš - to by byla legrace, kdyby to jednou bylo něco obyčejného :) schovám si to pro příště :)

      Smazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)