Interview se Snapem - díl 11.

Po neplánované přestávce pokračujeme v krasojízdě. Severus se nám posledně celkem slušně společensky unavil. Jaké bude ráno? Vystřízliví Snape rychle nebo se v tom bude nepatrně plácat? A jak se zachová Hermiona? Dozvíte se již dnes ☺

párování: Severus Snape/Hermiona Grangerová - Snamionka

počet kapitol: zatím třináct sepsáno, celkem tak 15-18?

počet slov: bude doplněno, jakmile dokončím ;-)

betace: Wixie 

rating: zatím ne, s největší pravděpodobností bude na jednu nebo dvě kapitolky

shrnutí: Hermiona Grangerová klesla poměrně hluboko. Šlo by to i níž, ale zatím se drží. Jak to dopadne, když se kvůli práci setká se Severusem Snapem, aby nakonec zjistila, že pomoc člověk najde tam, kde ji nejméně čeká? O dalším ani nemluvě...

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

***část jedenáctá***

Ráno… světlo… řvoucí ptactvo… bubny v hlavě… tepající spánky… sucho v ústech… poslintaný polštář… zmrzlé nohy… dřevěná záda… ano, ano, tak to dopadne, když si ustele na břiše s opicí za krkem, nezatáhnete závěsy a z naprosto neznámého důvodů necháte otevřené okno. Severus mžoural, hledal hůlku a pokoušel se zvednout. Nelehký úkol by byla byť jedna z těchto činností a všechny tři naráz se rovnaly obrovské výzvě. Hůlka, kde jen ji mohl nechat. Naposledy ji upustil, nebo odhodil? Než se vrhnul na Grangerovou. Pokud to nebyl sen. Pak se pro ni vrátil? Ne, ne, ne, zakroutil hlavou a zvedl se mu z toho žaludek. Takže je stále v jejím pokoji? Ups!

Teď vám do toho coby autor na okamžik vstoupím. Každá žena s trochou selského rozumu ví, že muž s kocovinou se nebudí. Buď jste to už někdy zkusily (vy ženy) a víte, jaká reakce může následovat, nebo máte dostatečně načteno (či bujnou fantazii, přičemž jedno nevylučuje druhé) a umíte si to představit. Už víme, že Hermiona Grangerová mnoho zkušeností s muži nepobrala. Pardon, ale Harry Potter a Ronald Weasley v telecích letech nejsou definicí mužství. Nejsou. Tečka. Diskuse se nepřipouští. Ovšem načteno má dostatečně, takže dobře věděla, jak se teoreticky (ne)chovat. Připravila na tác jeden toast s marmeládou, druhý s máslem a šunkou, silnou kávu, pomerančový džus, Snapeovu hůlku a postavila to na skříňku vedle dveří do jeho ložnice. Víc pro něj vážně udělat nemohla. I když, na odchodu se ještě vrátila a opatřila jedlé části kouzlem, které udržovalo teplotu, aby to mistrovi nevychladlo, případně nezteplalo. Netušila totiž, kdy se vrátí mezi živé a ptát se ho nemínila.

Severus otevřel dveře a stále netušil, jak si pro hůlku dojít a nepotkat Grangerovou. Nebo v případě, že by se s ní střetl, což se dříve či později stejně stát musí, co by jí řekl? Omlouvám se? Sorry, moc jsem toho vypil? Nelíbáte vůbec špatně? Nedáte si repete, až se namažu příště? Ani jedno z toho se mu nejevilo jako správná varianta. Rozešel se směrem ke kuchyni, když periferním viděním zaregistroval podnos. Zastavil u něj a prohlížel si, co měl před sebou. Vážně mu po tom všem udělala snídani a vrátila hůlku? Rozhodl se nasnídat v pracovně. Posadil se do křesla, pohledem hypnotizoval roh, ve kterém stál stůl s kotlíky, kahany a rozhrabanými poznámkami. Stále nepřišel na to, proč lektvar po přidání Hermioniny krve vybuchl. Žvýkal toast se šunkou a myšlenkami zamířil ke včerejší noci. Vzpomínal si, že ta věc se Starostolcem měla nějaký háček, ale nevybavoval si, co to bylo. Bude se muset Hermiony optat, až přijde na to, jak s ní… mluvit.

“Díky za snídani,” řekl, když donesl prázdný podnos do kuchyně.

“Nemáte zač,” pokrčila rameny a dál se věnovala knížce. Netušila, proč si ji vzala sem. Na parapet u kuchyňského okna dala dva polštáře a pohodlně se uvelebila. Nebyl důvod, aby zůstala zavřená ve svém pokoji a tady bylo příjemné světlo. Ona nic neprovedla. Chovala se slušně. To Snape přestřelil. Přesto jí ten polibek nedal spát. Dlouho se převalovala a vybavovala si jeho horký jazyk, hebké rty a mužné tělo tisknoucí se k tomu jejímu.

“Matně si vzpomínám, že jste pro mě měla nějaké informace ohledně toho předvolání, ale nejsem si schopen vybavit, co to bylo,” načal diskusi na téma: včerejší večer a mé nevhodné chování.

“Nemáte tu myslánku?” zvedla zrak od knihy a snažila se na sobě nedat znát zvědavost a myšlenky, které s rozečtenou detektivkou absolutně nesouvisely.

“Mám, ale protože jste přehnaně sečtělá, měla byste vědět, že moje vzpomínky budou stejně pod vlivem alkoholu, jako jsem byl já, takže mi to nepomůže,” objasnil jí. Vážně chtěl být slušný a neútočit, jenže ona mu to zatraceně ztěžovala.

“Co mi dáte, když vám to řeknu znovu?” postavila se před něj.

“Děláte si legraci, Grangerová?” sjel ji nevěřícím pohledem. “Řekněte sama, co chcete. Určitě už máte v té své hlavince nějaký plán, jinak byste to nenavrhla. Ven s tím,” vyzval ji přísně.

“Znovu mě políbíte. Ne teď,” zarazila se, když se nepatrně pohnul, “večer, až za vámi přijdu,” dodala.

“Domluveno, teď vysypte, co víte,” opřel se o stůl, založil ruce na prsou a přemýšlel, co si od toho ta malá bruneta slibuje.

“Celé to přelíčení je habaďůra, ministr se snaží získat hlasy a udělat dobrý obrázek před veřejností. Jen vás tím chce ponížit. Malfoy už to má za sebou, klepal se prý jako osika a přesně o to jim jde. Stačí, když tam půjdete a necháte se… ponížit,” špitla tiše.

“Jinými slovy stáhnu ocas mezi nohy a budu dělat, že tam vůbec nejsem, případně že už chci být co nejdál od nich?” ušklíbl se. “To mi nebude činit žádné potíže,” zakroutil hlavou. “Uvidíme se večer,” pousmál se, přimhouřil oči a odešel.

Náno, náno, náno! Počastovala Hermiona v duchu sama sebe. Proč si vymyslela takovou kravinu? Jak jen mohla být tak pitomá?! K čemu jí to bude? Jen další zmatené myšlenky a neadekvátní reakce jejího těla. Nic z toho nepotřebovala. Měla by raději vymyslet způsob, jak se dostat z toho srabu, ve kterém je. Porozhlédnout se po práci, snažit se odlepit. Nebude tu přece do konce života, že ne? Netušila, jak přečkala den. Rozbila dva talíře, ale jako kouzelnice je dokázala hravě vrátit do původního stavu. Připravila oběd, vynechala večeři a preventivně se profesorovi vyhýbala. Proč ho tak stále označovala, když dávno žádným profesorem nebyl? Nadešel večer. Stoupla si pod sprchu a nechala horké kapky dopadat na nahou kůži. Měla by to odpískat. Říct, že si to rozmyslela a nic za připomínku zapomenuté události nechce. Jenže zvědavější část jejího já ji ponoukala k pravému opaku. Jeho polibek byl úžasný. Přesně takový, o jakých četla v románech. A nechodilo to tak v nich přece? Mladá a nezkušená žena, starší charismatický muž… a jiskra. Přece se to může stát i ve skutečnosti nebo ne? Kouzlem vysušila vlasy a odmítavě zavrtěla hlavou. Byly to jen báchorky pro dlouhé zimní večery. Realita je vždycky někde úplně jinde. Ovšem pokud se jí ta možnost nabízí… Snape na to přistoupil, netřeba dumat nad čímkoli dalším. Oblékla si černou noční košilku s krajkovým vrškem a napjatě vešla do ložnice. Severus tam ještě nebyl. I on se řekněme… zasekl v koupelně. Hermiona si proto zalezla pod peřinu, aby tam nestepovala jako nedočkavá školačka v první den školy.

“Nějaké specifické požadavky ohledně mé… naturální platby?” zeptal se, když vešel do své ložnice.

“Zapomeňte na to,” zamračila se, přitáhla si peřinu až k bradě a v duchu si nafackovala.

“Své sliby zásadně dodržuji a závazkům hodlám dostát. Severus Snape nezůstane nikomu nic dlužen,” oznámil naprosto neutrálním tónem. Ano i on ho uměl. A že se tomu těžko věří? Jak bych vám to jenom… prostě ho uměl, byť ho používal jen ve výjimečných situacích. “A pokud nemáte žádné speciální požadavky, udělám to prostě po svém,” lehl si na bok, pod peřinou ji chytil za pas a přitáhl k sobě. Hermiona nestihla ani zaprotestovat. Tentokrát nešlo o drzý dominantní polibek. Jeho rty nejprve nezvykle něžně pohladily ty její, pak se k nim přitiskly a Severus jazykem vklouzl dovnitř. Spolupracovala, kopírovala jeho počínání, nechala se vést. Ohromena kouzlem okamžiku mu dokonce zajela prsty do vlasů, aby si ho přitáhla blíž. Nebyly mastné, nýbrž hrubé, silné a husté. Byla ztracená...