Interview se Snapem - díl 19.

V předchozí kapitolce se naše dvojice konečně pohnula kupředu. Ale nebyla by to Hermiona a Severus, aby celou věc... Jednoduše se rozhodli, že průběh nebude tak úplně klasický. A věřte mi, že jsem se snažila, aby méně mluvili. Marně! ☺ Pro úplnost připomínám, že adventní výzva je stále v platnosti ;-)

Varování: Pro tuto kapitolu platí rating 18+. Čili je-li vaše věková hranice pod tímto číslem, je mi líto, vstup zapovězen! Já si to nevymyslela...

párování: Severus Snape/Hermiona Grangerová - Snamionka

počet kapitol: zatím 20 a kousek sepsáno, celkem tak 24? Možná i víc :)

počet slov: bude doplněno, jakmile dokončím ;-)

betace: Wixie 

rating: ano, konkrétně na kapitoly s číslem 18-20

shrnutí: Hermiona Grangerová klesla poměrně hluboko. Šlo by to i níž, ale zatím se drží. Jak to dopadne, když se kvůli práci setká se Severusem Snapem, aby nakonec zjistila, že pomoc člověk najde tam, kde ji nejméně čeká? O dalším ani nemluvě...

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

***část devatenáctá***

S rozzářenýma očima k němu vzhlížela, když ji pokládal na postel. Její mysl znovu jela na plné obrátky a kdesi se vzala myšlenka měsíce… Pokud vás muž nechá svírat v ruce nejcitlivější část svého těla, tak už to něco znamená! Nebudeme ji hodnotit nijak příkře, holt je mladá, evidentně zamilovaná, příliš dumající… pod sílou dojmů podlehne i ten nejsilnější jedinec. A nechte si ten ironický úsměv pro sebe, Severus má oči všude a vlastní hůlku, kterou umí bez váhání použít, na to nezapomínejte!

Nechtěla, aby od ní byl daleko, takže se ho nepustila ani ve chvíli, kdy už ležela v peřinách. Tím, že se ho stále držela kolem krku, donutila Severuse, aby se položil na ni. Snad mi profesor odpustí, ale nebyl zrovna výstavní hřebec, proto na další kolo potřeboval menší pauzičku. Ano, tímto odhalením riskuji zelený záblesk, ale… upřímně… velkému nebezpečí se vystavuji od první kapitoly, takže asi tak… Čili se vůbec nebránil a zaměřil svou pozornost na uspokojení Hermiony. Shrnul jí z tváře neposedný pramínek vlasů a něžně ji políbil. Nebyl důvod spěchat. Jeho společnice měla odlišný názor, neboť její polibky byly poněkud zbrklé.

“Nebuď nedočkavá,” napomenul ji a pousmál se. Ano, lichotilo mu, že o něj má evidentní zájem, ovšem zároveň zastával názor, že vše má svůj vhodný čas. Uvolnil osušku, kterou měla kolem těla, a rázem před ním ležela nahá. Letmými polibky si našel cestu k jejím ňadrům. Obě políbil a pak jazykem obkroužil jednu růžovou bradavku. Okamžitě zareagovala na jeho pozornost ztvrdnutím. Vsál ji do úst a Hermiona se se spokojeným zasténáním prohnula, aby mu byla blíž. Vpletla mu prsty do vlasů, čistě pro případ, že by chtěl přestat. Chtěla mít možnost přimět ho, aby se ještě chvíli zdržel. Severus však neměl v úmyslu nikam odcházet. Laskal nově objevený citlivý hrbolek, zatímco druhou rukou hnětl a hýčkal ňadro druhé pro případ, že by mu to bylo líto.

“Jsem,” zaprotestovala pobaveně. Líbilo se jí, co prováděl, jenže chtěla víc… mnohem víc… a pokud možno hned! Avšak on zcela úmyslně zdržoval, protože už si přišel na své a Hermiona měla naprosto nelogický strach, že by ona pro změnu mohla přijít zkrátka.

“Tak rychle?” zvedl k ní pohled doprovázený typicky pozdviženým obočím a musel se smát. Ach, to mládí! Blesklo mu hlavou pobaveně. Všechno chce hned a trpělivost žádná! Přitom on sotva začal. Mohl by si s ní hrát dlouhé hodiny, nechat ji prosit, skoro žadonit… ano, tak se to přece píše v knihách… ale jak už řekl Hermioně… všeho moc škodí, i dobrého čtiva!

“Nedočkavá,” vysvětlila, že odpovídala na jeho popíchnutí a za trest zatahala svého partnera nepatrně za vlasy. Bylo zvláštní označit ho, byť v představách, za svého… partnera. Zajímavý pocit. Na okamžik litovala, že nemá nikoho, s kým by tu nezvyklou novinku mohla sdílet. Všichni se k ní otočili zády. Nikdo nezbyl. Jen Severus Snape.

“Mlč a neruš!” poslal jí vzdušný polibek a vrátil se k bradavce. Část jeho jízlivého já byla zpátky. Ty dvě ženy, se kterými se nějaký čas stýkal, a platil jim za to… Nikdy to s nimi nebylo takové. Šlo čistě o akt samotný. O uvolnění bez nutnosti odrovnat si zápěstí. Poprvé v životě zažíval předehru jako takovou a užíval si ji. Měl před sebou neomezené hřiště na hraní. Krásné, mladé, hebké, horké a nedočkavé hřišťátko, které nutně potřebovalo umravnit!

“Pardon,” pokrčila rameny a usmála se. Severus zvedl hlavu a unikl mu neidentifikovatelný úšklebek. Ona toho prostě nenechá. Bude ho popichovat, až se buď naštve, nebo splní, co si mladá netrpělivá slečna přeje. Ale tohle je jeho ložnice, jeho postel a tím pádem i jeho…

“Moje postel, moje pravidla,” pokusil se ji jemně varovat. “Můj jazyk,” olízl provokativně bradavku, “a je jen na mně, kam s ním zamířím,” pousmál se a údiv v Hermionině tváři byl za všechny galeony světa. “Takže ti teď dám na vybranou. Přestaň mě přerušovat a zjistíš, kam se hodlám vydat. Nebo dál remcej a bude po hraní. Vaše rozhodnutí, slečno?” dal jí jasné ultimátum. Položila hlavu zpět do polštářů, neboť slov se jí nedostávalo. Ale má mé naprosté pochopení. Vidina mužského jazyka na těle, to jednomu sebere vítr z plachet. Zvlášť, je-li jasné, že nehodlá zůstat na jednom místě, ale míní popojet třeba i víc… na jih!

Na malý okamžik mě napadlo, zda to tu nemám ukončit a prostě celé přeskočit na ráno poté. Všichni dobře víme, co se stane. Jenže… vy byste mi pak dali do nosu. Ale počítejte s tím, že to bude pokračovat ještě v příští kapitolce, neboť tihle dva jsou nepředstavitelně ukecaná dvojka a mluví i v okamžicích, kdy každý normální, s důrazem na slovo normální, člověk mlčí, vzdychá, maximálně cosi nesrozumitelného vykřikuje! Neručím proto za sebe, za ně, ani za délku jejich… vezměte si, že jenom předehra se natáhne na dvě a půl kapitoly! Přijde vám to normální?  

“Počkej,” vydechla Hermiona šokovaně, když Severusova ruka zamířila od ňadra přes bříško zcela očividně ke klínu. Panikařila. Srdce jí tlouklo jako o závod, tváře opět zalil ruměnec a o slovo se hlásila nervozita.

“Hm?” zvedl se Severus a začínal vypadat poněkud rozmrzele. “Čekám,” sjel ji přísným pohledem. “A doufám, že je to důležité, protože tu mám nějakou práci a dochází mi trpělivost,” snažil se o jemný tón, ale jistá známka výhrůžky se dala docela hravě rozeznat.

“Stydím se,” vyhrkla. Ležela tu nahá… Ne snad, že oblečená by si připadala méně napjatá. “Celé je to… co když to není správné?” plácla a takřka okamžitě toho litovala. Severus se posadil na kraj postele zády k ní a už skutečně nevěděl kudy kam.

“Jak to není správné? Jsou jen dvě varianty. Buď mě chceš, nebo mě nechceš. Nic mezi tím neexistuje a upřímně, snažit se opakovaně zastavit rozjetý vlak není dobrý nápad, slečno Grangerová,” prohrábl si vlasy a zhluboka vzdychl. Ještěže už de facto uspokojen byl, protože jinak by jeho frustrace právě nadzvedla strop!

“Já to neumím vysvětlit,” přiznala. Posadila se za něj a políbila ho na rameno. “Jaký život tě se mnou čeká? Vždyť jsem nikdo. Nemám rodinu, žádný majetek, dost možná ani budoucnost. Pořádně umím akorát číst knihy,” sdělila nahlas smutnou pravdu. Co v životě dokázala? Ano, zachránila, ne sama, svět před Voldemortem, ale měla za to nějaké zásluhy, které by k něčemu byly? Ne!

“Skutečně teď vytahuješ zrovna tohle?” otočil se na ni a přestával rozumět tématu rozhovoru. “A co jsem já? Ztracená existence s doživotní nálepkou. A odrazuje tě to? Ne. Tak proč by…” posunul se, aby ji mohl pohladit po tváři. “Zavedeme jedno důležité pravidlo. Analýza a sex nejdou dohromady. Tady se nebude rozebírat, řešit ani zkoumat. Tady se bude spát nebo uspokojovat, a jestli s tím máš problém, přesuneme se do pracovny a na tohle zapomeneme,” varoval ji.

“Ale v pracovně se taky dá provozovat sex,” vyprskla v rozporu s předchozí vážností smíchy. Pochopila, co se jí snažil říct. Měla by se oprostit od blbostí a konečně pochopit, že ne na všechno lze aplikovat racionální stránku. A jestli má strach? To je normální!

“Hermiono!” zavrčel Severus a rychlým pohybem ji položil na záda a lehl si na ni. “Nenecháš mě dokončit jedno kolo a už tu plánuješ druhé?” přišpendlil její nahé tělo k matraci. Musela se mu zdát. Za jiných okolností by byla dávno hotová, dost možná oni oba, ale ne… tady se bude debatovat, zdržovat a provokovat. Jak si slečna Grangerová žádá! “Ještě jednou mě přeruš a dostanu strach já. Strach o tvůj život,” řekl přísně, ale chyběla mu obvyklá ostrost. Erekce se začínala hlásit o slovo. Vklouzl jazykem do jejích úst, aby ji zaměstnal vášnivým polibkem, neboť to jediné na ni zřejmě platilo. Prsty doputoval až k jemným chloupkům na podbřišku. Jakmile sjel ještě o nepatrný kousíček níž, překvapila ho horkost, s jakou se setkal. Hermiona pod ním zasténala a na znamení souhlasu s jeho počínáním oddálila kolena trochu víc od sebe. Tedy v rámci možností, které měla, neboť na ní částečně leželo mužské tělo.