Noční můry - díl druhý

Další díl nočních můr je tu. Na koho si posvítíme a co ho/ji trápí? Kdo přijde další? Vrhněte se na další řádky a alespoň jedna otázka bude zodpovězena. Máte zároveň nápad na postavu, o které byste si rádi přečetli? V plánu je Molly, Fred/George a Ron. Zatím. Múza mi vše dávkuje a já se musím podřizovat nejen jí, ale i dalším okolnostem, které stále nejsou tak příznivé, jak bych si přála. Inu… někdy se to prostě tak semele a člověk nenadělá nic :) Ale nebudeme plakat nad rozlitým mlékem a raději si dojdeme pro utěrku. Totiž pustíme se do čtení!

párování: není v plánu

počet kapitol: těžko říct, odhadem min 10

počet slov: bude doplněno, jakmile dokončím ;-)

betace: není, betu mi zaměstnává zkouškové období. Pokud narazíte na chyby, neváhejte na ně upozornit

rating: prozatím v plánu není

shrnutí: Známe je všichni. Či je tu někdo, kdo nikdy žádnou neměl? Ten pocit, když se uprostřed spánku z ničeho nic probudíte, studený pot na zádech, čele nebo zátylku… buď si příčinu pamatujete, nebo nikoli, ale vyděšený nepříjemný pocit zůstává. Máte chuť rozsvítit a spát s otevřenýma očima. Bojíte se znovu upadnout do snů… A přesně takové pocity budou zažívat i postavy ze světa HP. Co myslíte, čeho se která z nich nejvíc bojí? Co bude příčinou jejich probuzení se hrůzou? Bude někdo ušetřen?

zdroj obrázku - klik

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

Noční můry - díl 2. - Lucius Malfoy

Je tu někdo, kdo neví, co je tento pán zač? Hrdý, odměřený, povýšený, čistokrevný, věčně nespokojený. A jeho poznávací znamení? Nos nahoru, vycházková hůl ukrývající jeho zbraň a vlasy, pro jejichž hebkost, kvalitu a krásu by Paris Hiltonová vraždila. Takže se svým způsobem nabízí, co by mohlo být jeho noční můrou. Potupné ostříhání na ježka, rozdvojené konečky či případné plešatění. I Luciuse samotného podobné sny občas přepadaly. Ale dobře věděl, že jako kouzelník by si s každou takovou do nebe volající nespravedlností hravě poradil. Pokud by se mu o holou hlavu nepostaral lektvar či kouzlo, které by nešlo zvrátit. Jenže na druhou stranu, kdo by se odvážil, kdo by byl tak troufalý, že? Proto byl relativně v klidu. Když totiž došlo na nejhorší, bylo tu něco mnohem… děsivějšího!

Měl své rituály. Než ulehl na lůžko, domácí skřítek mu připravil lázeň, vyčistil oblečení, boty, hůl. Na noční stolek připravil sklenku vína a vody. Ne ledajaké, nýbrž horské a věčně chladné. Při tom všem bylo jeho hlavním úkolem zůstat neviděn. Lucius si nechtěl pohledem na to ošklivé ponížené stvoření kazit náladu. Jakmile vyšel z koupelny, chtěl být sám. Kde byla Narcisa? No přece ve své ložnici. Měli je oddělené. U vznešenějších rodů to byla tradice. Žena měla před svého muže předcházet jen perfektně upravená a celkově dokonalá. A jak… vy víte? Zpravidla manžel navštívil manželku, odvedl své povinnosti a pak se vrátil k sobě. Zda zneužíval toho, že měl volno v posteli? To už jsou detaily, které nejsou známy, a do kategorie noční můry nespadají. Nebo ano?

Jednoho takového večera Lucius Malfoy ulehal. Příjemně unavený, čerstvě vykoupaný a nahý. Vždycky tomu dával přednost. Vy si ho snad umíte představit v pyžamu? Hůl opřenou o noční stolek, aby byla vždy v dosahu. Usínal ve tmě a tichu. Tak to měl rád. Žádné otravné vrtění nebo funění na druhé polovině postele. Nedej Merlin, kdyby se k němu měl někdo tulit! Zavřel oči únavou a zase je rychle otevřel. Jako kdyby se bál, že se z ničeho nic ocitne jinde. Nestalo se. Byl stále ve své ložnici. Jak to poznal, když byla tma? Na žádném jiném místě nevoněl vzduch tak jako tady. Směsice luxusní kolínské, jejíž srdce tvořil bergamot, bylinkový šampon na vlasy a jeho mužné tělo. Jak voní mužné tělo? No tak, dámy! Tohle má být noční můra… Zhluboka se nadechl a zopakoval svůj podivný rituál. Ztěžkla mu víčka a již v polospánku znovu zamžoural. Trvalo to nekonečně dlouho, a když už si myslel, že konečně zabral, bodlo ho do očí ostré světlo.

Ležel tak, jak ulehl. Na zádech, s jednou rukou pod hlavou a druhou na břiše. Přikrytý jen tenkou dekou, protože mu vždycky bylo dostatečně teplo. Jenže nebyl sám. V místnosti byl ještě někdo další. Pokoušel se zaostřit skrz bílé světlo, pohnout se, přikrýt, sáhnout po hůlce, jenže nebyl schopen udělat nic. Jediné, co ovládal, byly jeho oči. Pomalu přivykal na osvětlení v místnosti a rozeznával ženské siluety. Kdyby tam alespoň byla jenom jedna, ale on vytušil minimálně čtyři.

“Podívej, on nemá vůbec žádné chlupy na hrudi, to je ohavné,” vysmíval se mu ženský hlas.

“Ani pořádné svaly. Ten by nebyl schopen ženu vzít pořádně do náruče, ne, takový… šlachovitý a neudělaný,” ušklíbl se jiný, jdoucí z pravé strany.

“Odkryj ho, ať vidíme všechno. Kompletní nabídku, tak říkajíc,” nabádal je další, nepatrně starší. Lucius chtěl zařvat, jenže ani neotevřel ústa. Jen cítil, jak mu z těla mizí jediný kousek látky, který ho mohl nějak ochránit.

“No, to snad ne,” zazněl pohoršeně čtvrtý. “S tímhle moc parády nenadělá. To si říká čistokrevný a nosí nos nahoru. Přitom jeho ženu aby člověk politoval,” mlaskla znechuceně.

“Třeba má jiné přednosti,” uchechtla se dáma, která zřejmě oceňuje spíše medvěda, než upraveného muže.

“Jistě. Ty jeho vlasy například mají něco do sebe. Vzít ho za ně a vyhodit z ložnice,” vysmívala se mu zřejmě nejmladší z žen.

“Možná zdání klame a je tu šance, že by mohl být… víc mužný,” přiblížila se jedna z nich nebezpečně blízko a Luciusovi začalo obratem hučet v uších. Jestli se ho dotkne, zešílí a jeho pomsta bude krutá! Vzteky mu začalo tepat ve spáncích. Co je tohle za hru? Kdo se opovážil vystavit ho takovému jednání? Ani jednu z žen po hlase nepoznával. Ne, že by na ně snad měl paměť. Obvykle je bral jako nutné zlo. Mučení ovšem nekončilo. Rozmazaná postava stojící přímo před ním shodila župan, nebo co ji to vlastně halilo a klekla si na postel.

“Reakce naprosto nulová. S ním žádná zábava nebude,” ušklíbla se. “Prý mocný, vlivný a neodolatelný. To by mě zajímalo, kde jste na tuhle informaci přišly, dámy,” dodala a zase vstala. “Mocný je pouze dočasně a stojí na dosti vratké stoličce. Vlivný taky odsud posud a neodolatelný prosím, ale výlučně dokud má na sobě šaty a v ruce tu svou nádhernou hůl. Jak se svlékne… učiněná tragédie,” zhodnotila na závěr. “Jdeme,” zavelela a společně s ostatními třemi nechala Luciuse o samotě, stále neschopného pohybu a potupně obnaženého. Zavřel oči, protože to jako jediné může, a když je znovu otevře, je tma. Rukou hmátl na spodní polovinu těla, aby se ujistil, že je skutečně přikrytý. Zbrkle vstal a doletěl ke skříni. Už nikdy nebude spát nahý! Alespoň kalhoty musí mít na sobě! Ponížení… už nikdy víckrát nechce nic podobného zažít.