knihovna –  G. Stein: Záblesk světla

Kniha s krásným obalem, graficky pěkně udělanými deskami a slibnou anotací. Jeví se to dobře, ale v jednu chvíli už jsem si začínala myslet, že ji nedočtu. Proč mi to trvalo skoro tři měsíce a jestli stála za to? Odpovědi najdete v dnešní recenzi ➨

zdroj obrázku klik

Originální název:  A Sudden Light

Rok vydání v ČR: 2015

Rok vydání originálu: 2014

Počet stran:  424

Žánr: thriller

série: po dlouhé době žádná

Vydal:  Ikar

Překlad: Michal Jedinák

Pořízeno po přečtení recenze v měsíčníku Pevnost, a sice na ozkoušeném webu knihy.abz.cz za 297,- Kč. V současné době ji mají za 279,- ;-) (já ji kupovala už někdy v červenci).  Na Heuréce určitě najdete ten správný obchod, pokud vám Knihy ABZ nevyhovují, případně sháníte místo klasické knihy ebook, i když já osobně jsem ebookovou verzi nenašla.

Ukázka k přečtení ➲zde

Anotace z knihy.abz.cz (na databázi je popis ve slovenštině):

Léto roku 1990. Jones Riddell nedávno zbankrotoval a po neshodách s manželkou se rozhodli pro dočasné odloučení. Teď přivádí svého syna Trevora do Riddell House, monumentálního rodinného sídlo vypínajícího se na rozlehlém pozemku nad Pugetovým zálivem u Seattlu, jehož výstavbě kdysi padl za oběť čarokrásný les. Jones sem přichází s jediným cílem – přesvědčit svého otce, trpícího Alzheimerovou chorobou, aby sídlo prodal. Záhadný a trochu i strašidelný dům je plný tajemství, a tak Trevor při zkoumání tajných schodišť a podzemních katakomb narazí na ducha, který má s domem své plány – přírodě vrátit to, oč byla obrána. Chlapci však nikdo krom jeho dědečka nevěří. Jeho odvaha postavit se tváří v tvář temné minulosti svých ziskuchtivých předků

 

Vendi, recenzent amatér:

Očekávání:

Abych pravdu řekla, nadchla mě ta duchařská zápletka.  Říkala jsem si, že to bude zajímavá odbočka od červené knihovny, po které sahám poslední rok nejčastěji.

Skutečnost:

Již v samotném úvodu recenze jsem naznačila, že jsem knihu četla nezvykle dlouho. Záblesk světla totiž patří k těm dílům, na které musíte mít správnou náladu. Není to jako detektivka nebo béčková červená knihovna (pardon, jakákoli červená knihovna). Potřebujete být plně při smyslech a vnímat, přemýšlet, uvědomovat si řádky, které čtete. Ne jen zhltnout příběh, zaklapnout a nazdar bazar, zítra budu pokračovat, a že mi unikne pár souvislostí? Nevadí.

„…“Víš,“ začal, „v jistém životním období zjistíš, že chytroprdi jsou vlastně spíš na prd než chytří.“

„To je vtipný,“ poznamenal jsem. „To sis přečetl v koláčku pro štěstí?“…“

Kniha je psaná tak, že ve vás neustále zanechává nějaké nezodpovězené otázky. Straší v domě skutečně nebo Trevorovi šplouchá na maják a má halucinace? Staré domy přece vržou a dveře nedovírají a sem tam běží po půdě myš a může to znít jako člověk. Jenže, co když věci nejsou tak, jak se na první pohled zdají být a vše má mnohem hlubší kořeny, než se nám prvních sto dvacet stran jevilo?

„…“Jasně,“ řekl jsem, protože mi bylo skoro čtrnáct a postavil se mi. Takhle odpovídají všichni skoročtrnáctiletí s erekcí…“

Kdyby se Steinovy knihy chopil zdatný scénárista a režisér, bylo by z toho dílo vskutku velkolepé a napínavé. Filmové plátno by poskytlo více prostoru vyřádit se v duchařských a Trevorových pátracích částech a podpořit tak fantazii diváka, protože v případě čtenáře to autor nepatrně nevychytal. Všechno je dobré. Nosná myšlenka, dialogy, ´flešbeky´, postupné odhalování jádra pudla i nečekaný zvrat těsně před koncem, konec nevyjímaje. Jen ty detaily v některých místech pokulhávají a kde je potenciál na pořádných pár odstavců navíc, tam nic. A kde by klidně dva tři mohly scházet, tam jsou ještě dva úplně zbytečně navíc.

„…Tu školu jsem znal. Nazývala se Mountsovernská akademie a říkalo se o ní, že přijímá studenty, kteří se nehodí do „tradičního akademického prostředí“. Jinými slovy brali všechny druhořadé studenty a odpadlíky a zadržovali je až do osmnácti, kdy už měli ze zákona dovoleno společnost terorizovat, aniž by k tomu potřebovali opatrovníka…“

Autor umí přecházet z humorných částí do vážných s lehkostí a uvěřitelností. Děj si plyne, jen sem tam má člověk pocit, že usne, protože (viz výše) kde by mohlo být méně, je více a naopak. Proto jsou kachničky jen čtyři a nikoli pět. Nic jiného k vytknutí nemám. Osobně se mi líbilo, co jsem četla, ale pokud není duchařina vaším šálkem kávy, ba dokonce na duchy nevěříte, pak se knize vyhněte. Ona sebou nese i jistou polemiku nad posmrtným životem, a pokud jste zastánci verze „umřu a je tma a šlus“, budete se s dějem, alespoň myslím, dost prát.

„…“Proč je skříň s pojistkami venku?“ podivil jsem se. „Není to nebezpečný? Co když nějaký masový vrah s brýlemi na noční vidění vypne proud, a pak vás se sekerou bude nahánět po domě a vy s tím nebudete moct vůbec nic udělat?“

„Tak se to kdysi dělávalo,“ vysvětloval. „Tenkrát asi nikdo nepředvídal, jaké může mít důsledky, když brýle s nočním viděním padnou do nesprávných rukou. Nebo možná nikdo netušil, že brýle s nočním viděním vůbec někdy vynaleznou.“…“

Co říci na závěr? Jeden starý dům s bohatou historií. Několik rodinných tragédií. Tři dospělí a jeden puberťák pod jednou střechou. Příběh, který je nakonec trochu jiný, než se na první pohled zdálo a nabízí nám tak zajímavý úhel pohledu na celou věc, protože ani v životě se nevyplácí dát na první dojem. Doporučuji a jsem zvědavá, zda už někdo četl a jak se mu kniha líbila. Je zvláštní, jiná a přesto lákavá a napínavá.