knihovna - J. Javorská: Sen

A po delší přestávce jedna z českých řad...

Takový malý bonbonek. Proto mě lákal. Hned za tím šla anotace ruku v ruce s obalem. Prostě jsem si řekla, že po delší pauze dám zase šanci české autorce a chtěla jsem někoho… neprofláknutého. Ano, zase nechci jít s davem :)

zdroj obrázku klik

Rok vydání v ČR: 2017

Rok vydání originálu: 2017

Počet stran: klasická kniha 155 (má čtečka u formátu epub uvádí 90 stránek)

Žánr: romantika

série: žádná

Vydal:  E-knihy jedou (web)

Děkuji serveru palmknihy.cz za poskytnutí recenzního e-booku. Vy ho můžete ve formátu epub, pdf nebo kindle koupit právě tam za krásných 99,- Kč. Nebo se zeptat Heureky, kde se poohlédnout jinde.  

Anotace z palmknihy.cz:
 

Stojím a rozhlížím se kolem dokola. Všude je jen tma. Doufám, že zahlédnu nepatrné světélko, abych věděla, kudy se mám vydat pro pomoc. Vyčerpáním sotva popadám dech. Nohy mě bolí, chodidla už skoro necítím. Boty jsem někde ztratila. Vím však, že jsem odhodlaná běžet dál. V té černočerné tmě tam za mnou se skrývá zlo. Zlo, které mě dohnalo až sem, a já jsem proti němu bezmocná.

Na moment se zastavím, abych nabrala sílu. Opírám se o strom a zhluboka dýchám. Musím opatrně, aby mě nezahlédl. Určitě jsem mu ještě nezmizela. Je mi jasné, že tam je. Přímo ho cítím v zádech. Jestliže nenajdu pomoc, zemřu. Opětovně vezmu do rukou svoji dlouhou sukni červených plesových šatů, které jsem tak pečlivě vybírala na dnešní večer. Vykasám si ji nad kotníky a znovu se vydám na úmornou cestu. Kdybych tušila, jak mi oblečení zkomplikuje život, zaručeně bych si oblékla něco mnohem pohodlnějšího.

Zvuky temného lesa mě děsí čím dál víc. Nohy mám rozdrásané téměř až ke kolenům, ale bolest už nevnímám. Mojí jedinou myšlenkou je záchrana. Únik a bezpečný návrat domů. 

Náhle zaslechnu podezřelý zvuk a vyděsím se. Rychle se zastavím a zaostřuji zrak. Oči už si temnotě přivykly, avšak můj strach mě ovládl úplně celou. Když les utichne, pomalu vyrazím. Třesu se zimou i hrůzou, jak to celé skončí. Snažím se chytit druhý dech a běžet dál.

Najednou mě někdo uchopí a pevně mě sevře v náruči. Vykřiknu hrůzou na celý les a křičím a křičím, dokud se neprobudím. Posadím se na posteli a vyděšeně mžourám kolem sebe. Srdce mi divoce buší. Manžel na mě nechápavě zírá a pokouší se mě uklidnit. Jsem doma ve své posteli. Všechno se mi to jen zdálo. Byl to jenom hrůzostrašný sen, nebo snad ne?

Vendi, recenzent amatér:

Očekávání:

Žádná. Opravdu a upřímně žádná. Anotace se jevila slibně a je to vlastně úryvek z textu, takže jsem neměla absolutně představu, do čeho jdu! A ono je to někdy lepší.  

Skutečnost:

Žánr: romantika. Svrbí mě ruka. Vážně ano. Eh. Dobře, já vám to uznám, ale za mě je to takový lehčí… romantický thriller. Lehounký, ale je. Nebudu rýt. Romantika. Tečka. Smířím se s tím.

Skoro to vypadá, že bude anotace delší než recenze! Kruci!

„…Chtěla jsem přijít na jiný myšlenky. Možná by se mi to i podařilo, jenže volal ten policajt a to mě dorazilo. Pořád mám před očima ty zkrvavený ruce a slyším, jak mě prosila, abych ji nenechala umřít…“

Začalo to jako klasický román pro ženy. Chvíli jsem byla naštvaná, že to úplně nesplňuje to temno a tajemno, které vyzařuje anotace. Pak se to zvrtlo. Trochu… a urovnalo. Jsem na třicáté straně a říkám si: „A dál jako co?“ Co? No nic! Autorka se teprve rozehřála a až teď začne příběh skutečně stát za to.

Nejdřív jsem si myslela, že dám čtyři, protože na pět to není, pardon. Jsem rozmazlená lepšími. Jak v oblasti červené knihovny, tak thrilleru. A jak šel děj, očekávání stoupala a hodnocení klesalo. Nakonec se zastavíme na krásné průměrné trojce. Proč?

„…Hlavně si ten rozvod nerozmýšlejte. Když si uvědomím, že já bych byl na vašem místě a měl takovou tchyni, určitě by mi brzy selhala služební zbraň…“

Protože ačkoli se to lehce před polovinou (beru podle čtečky) začalo lámat a zdálo se, že kniha bude perfektně napínavá, konec byl uspěchaný a přišel mi nedotažený. Něco mi chybí. A pokud nechci spoilerovat, musím to opsat jinak. Děj ztrácel jiskru. Manžel hlavní hrdinky mi čím dál víc lezl na nervy, stejně jako postupem času i ona. Proto se autorce omlouvám, ale tohle skutečně není na víc, než na tři kachničky z pěti. Tak ráda bych dala víc. A to jsem ještě hodná, protože bych klidně dala dvě, nicméně ve mně zůstala chuť, neumím vysvětlit proč, přečíst si od autorky něco dalšího, i když tohle byla tak říkajíc slabota. Uvidíme, zda si příště polepší nebo pohorší.