knihovna – Ch. Martin: Hora mezi námi

Poslední kniha roku 2017

Aneb pokračuji ve snaze o pestrost témat. Uznávám, že se vám muselo trochu zajídat, že jsem četla buď detektivky, nebo romány pro ženy (ať už klasickou červenou knihovnu, nebo tu trochu peprnější erotickou). Proto jsem se rozhodla, že bych ráda zkoušela i žánry, které úplně opojím nebo nemusím. Prvním takovým krokem byly Temné záblesky. Po nich následoval odskok ke čtivu pro mládež a dnes zkusíme filmovou předlohu pro katastroficky dobrodružno romantický film Hora mezi námi. Jdeme!

Zdroj obrázku klik

Kniha na: 

Originální název:  The Mountain Between Us

Rok vydání v ČR: 2017

Rok vydání originálu: 2010

Počet stran: 328 (má čtečka ve formátu epub uvádí 353 stran J)

Žánr: pro ženy (jo, souhlasím, to zařazení je trochu podivné – je to dílem thriller, dílem dobrodružné a dílem pro ženy – tak si asi hodíme korunou. I když ta nemá tři strany. Sakra!)

série: není

Vydal:  Motto (web)

Překlad: Lubomír Veselý

Za poskytnutí recenzního e-booku děkuji webu palmknihy.cz, kde knihu můžete pořídit za 169,- Kč. Pokud dáváte přednost tištěné verzi, Heuréka vám ráda napoví. Cena startuje na 219,- Kč.

Anotace z databazeknih.cz:

Přichází bouře a provoz na letišti v Salt Lake City je ochromen. Novinářka Ashley je nervózní, že nestihne vlastní svatbu, a na chirurga Bena čekají pacienti. Ačkoli se tihle dva vůbec neznají, objednají si spolu charterový let, aby se navzdory nepříznivému počasí dostali domů včas. Jejich letadlo ale havaruje a oni se ocitají uprostřed zasněžených hor bez naděje na záchranu. Jak dlouho tu budou uvězněni? Jak si obstarají potravu a přístřeší? Hledají k sobě vztah, přehodnocují minulost a čelí krutým nástrahám nemilosrdné divočiny. Dramatický boj o přežití v extrémních podmínkách v nich probudí sílu, o níž neměli tušení… Podlehnou v mrazivé pustině zraněním těla a duše, nebo znovu uvěří v lásku?

 
Vendi, recenzent amatér:

Očekávání:

Co jsem si myslela? Že se mi do rukou dostalo napínavé dobrodružné čtení o dvou lidech, kteří uvízli v zamrzlé pustině.  Mráz mi bude běhat po zádech. Budu se bát a panikařit spolu s hlavními hrdiny a hádat, kam autor napasoval tu romantiku.

Skutečnost:

Kde soudruzi z NDR udělali chybu? Ano, opravu mě napadla ona slavná věta z českého filmu Pelíšky. Proč? To vám za chvíli vysvětlím.

Vyjma anotace mě zaujal obal knihy a také nějaké info, které jsem někde četla. Mám ráda Kate Winslet, tak jsem do toho šla! Navíc kniha neměla nijak otřesné hodnocení, o důvod víc ji prubnout.

„…Podal jsem jí hrneček s tekutinou, která spíš připomínala hodně slabý čaj. „Užijte si ho. Je poslední.“

„Ještě jsme ani nezačali a už mám den zkažený.“

„Dívejte se na to takhle. Každý krok pryč z tohohle místa je krokem blíž ke cappuccinu ze Starbucks.“

„Zbožňuju, když se mnou takhle mluvíte.“…“

Strana 43 – pomalý rozjezd. Zatím pořádně nevím, co mám čekat. Anotace sice slibuje, ale té se nedá vždycky věřit. Obal taky nalákal – tedy ten filmový. Existuje i nefilmový?

Strana 81 – příběh je vyprávěný z pohledu hlavní mužské postavy – Ben. Střídají se kapitoly ze současnosti a pak vzpomínky nebo vzkazy, které své ženě namlouvá na diktafon. Příběhu to dodává zajímavý rozměr a především hloubku. Přesto se nedokážu ubránit pocitu, že to autor píše tak zvláštně nezúčastněně a navzdory dramatickému ději chybí… „lusknutí prsty“… jiskra.

Strana 112 – já se nudím! Kdy se začne konečně něco dít? Tedy, ono se děje, jenže neumím slovy vyjádřit, jak divně je to podané. Jako stylem… je ráno. Šel jsem si koupit chleba. Uklouzl jsem na ledu. Jé, ležím v nemocnici. Asi mi tu nohu vezmou. Pomoc!

Strana 180 – jsme v polovině.  Neříkám, že děj není zajímavý. Paradoxně je a dokonce velmi. Jen by člověk usnul po třech řádcích. Přitom detailů je dostatek. Neumím si to vysvětlit. Já a tento autor zřejmě nebudeme dobří kamarádi.

„…Otočil jsem se, prohraboval jsem oheň a hleděl do plamenů. Zašeptal jsem sotva slyšitelně: „Klacky a kameny ti můžou polámat kosti, ale když chceš někoho zranit… opravdu hluboce zranit, použij slova.“…“

Strana 250 – opravdu jsem čím dál zvědavější na film (Ha, ha, ha – pochopíte nejspíš příští týden). Dialogy mezi hlavními postavami jsou neuvěřitelně vtipné, atmosféra mrazivá, tak co dělá autor špatně? Prostě není dobrý vypravěč a přitom tak luxusní potenciál!

Strana 340 – čumím na právě přečtené řádky, řvu jako želva a kroutím hlavou. Ten parchant celou dobu dělá, že neumí psát a pak se vytasí s takovým obratem, zvratem, závěrem – je fuk, jak to nazvete – vyndá vás to stejně. Tedy mě to vyndalo rozhodně. Mazec!

Dobře, jaký z toho plyne závěr? Na poslední chvíli to pan Martin vytáhl na tři a kousek kachničky, protože nebýt toho luxusně vyndavacího konce, dostal by dvě a to jen tak tak. Ne. My dva si rozhodně nesedíme. Jeho styl je příliš… suchý! To je to slovo. Jako kdyby to byl Angličan. Psát o emocích bez emocí. Lépe to vysvětlit nedokážu. Určitě se najde někdo, kdo bude knihou nadšený. Já vlastně taky jsem – příběhem – jen jsem i velkým dílem znuděná. Nicméně se můžete těšit na recenzi na film, pokud se mi to podaří, tak snad příští týden. Četli jste nebo viděli? Zajímá vás tohle téma? Anotace? Nebo trailer?