středa 14. února 2018

Jdi pryč a už se... část XI.


Ano - mělo jich být jenom deset... jenže byl zmíněn epilog a kdo jsem, abych tuto možnost nevyužila? Zvlášť, když je dneska Valentýna. A že je to svátek zamilovaných? Lidé si můžou dávat dárky kdykoli! A Valentýn nemusí být nutně jen pro páry ;-)

Věnováno Wixie.


(zdroj obrázku klik)

Rating: není
Betace: sama sobě betou
Počet kapitol: konečné slovo zní deset plus jeden valentýnský speciální epilog
Klíčová slova: Raymond Reddington, víc netřeba dodávat



Všechny postavy, které figurovali v seriálu The Blacklist stanice NBC k datu 4.2.2017, náleží jejím tvůrcům. Všechny přidané jsou smyšlené. Fan fikce nevznikla za účelem zisku. Píšu pro sebe, pro své čtenářky a pro zábavu.



(zdroj obrázku - klik)


Jdi pryč a už se... valentýnský epilog

“Zítra je svatého Valentýna,” řekneš jen tak a otočíš steak, který smažíš na pánvi. Brambory v troubě už jsou skoro hotové a fazolky se slaninou provonily kuchyň.

“A to mi říkáš proto, že podle tebe nevím, kolikátého dneska je nebo si mě zařadila do kategorie mužů lomeno partnerů, kteří zapomenou nejen na narozeniny, ale i svátky, výročí, významné dny a komerční události?” zvedne Raymond oči od novin a podívá se na tebe. A že se umí podívat.

“Významné dny?” odpovíš mu otázkou, což je jedna z věcí, která muže na ženách točí do vývrtky.

“Ano, významné dny. Na to jsou přece ženy specialistky. Když už si ohlídáš narozeniny, svátek a výročí svatby je tu ještě něco jako výročí prvního rande, výročí seznámení, výročí prvního milování, usmiřování, první společná dovolená a tak,” pokrčí rameny a vrátí se ke čtení, což pro změnu vytáčí nás, ženy.

“Nic takového neexistuje,” zavrtíš hlavou a hledáš mlýnek s hrubozrnnou solí. Na steak je nejlepší.

“To bych tě měl seznámit se svou bývalou ženou,” mrkne na tebe spiklenecky.

“Byl jsi ženatý?” dojde ti, že o tom s tebou ještě nikdy nemluvil.

“Ano a než se zeptáš, už nejsem a je to hodně dávno,” zodpoví rovnou nevyslovené otázky. Některé.

“Aha,” nezmůžeš se na další slova. Byl ženatý. Páni… proč se rozvedl? Má děti? Jak dlouho? Jak jeho bývalá vypadala? Jak vypadá teď? Jsou v kontaktu?

“Přestaň s tím,” napomene tě jemně. “Slyším, jak ti ty otázky šrotují v hlavě až sem,” odloží noviny, vstane a jde k tobě.

“Miluji tě, řekl jsem ti to včera… a minulý týden… a řeknu ti to příští týden,” obejme tě kolem pasu a bradu opře o tvé rameno. Přitisknutý k tvým zádům je nejsladší. Vlastně je ještě lepší chvíle, kdy je víc sladký, ale to byste spálili tu večeři!

“Promiň, nejdou zastavit,” usměješ se.

“Kdo jsi a co jsi udělala s mou přítelkyní?” zhrozí se hraně. “Není to tak dávno, co bys spustila hromy blesky a pustila se do mě. Zkrotil jsem šelmu,” poplácá se imaginárně po ramenou.

“Miláčku, já zkrotila tebe a neboj, drápky mám pořád ostrý a jsem připravená je vytasit,” varuješ ho.

“To bych tě měl asi vzít na manikúru,” rozesměje se. Jeho smích hladí. Tyhle chvíle klidu a vzájemné harmonie jsou vzácné.

“Udělej to a já už nikdy neudělám tamto,” pohrozíš mu nenápadně.

“Co tamto?” dožaduje se upřesnění.

“Ty víš,” pokoušíš ho, “to, co máš tak rád.” Ne, vůbec mu nehodláš nic usnadňovat.

“Ale já mám rád spoustu věcí. Pořádný kus masa. Tebe nahou nebo v krajce. Východ slunce. Coney Island. Koktejl l´aviation. Kravaty od Zegna. Briošky. Když mi zatínáš nehty do zadku při sexu… nebo do hlavy při ty víš čem,” škádlí pro změnu on tebe.

“A taky máš rád pevný stisk pytlíku,” uculíš se. Tentokrát vyprsknete smíchy oba.

“Dobrá, manikúra se zamítá, ale stejně bych tě rád někam vzal,” políbí tě na šíji a nechá tě dokončit večeři. To je celý on. Něco nakousne a podrobnosti abys z něj páčila.

“Kam?” nedá ti to a vydržíš se svou zvědavostí sotva dvě minuty.

“Překvapení. Zítra se sejdeme na rohu páté a Wilsonovy,” mrkne na tebe a vrátí se ke stolu a ke svým novinám. Na zabití!

****

Už dobře deset minut přešlapuješ na rohu přesně tam, kde máš a pan Reddington nikde! Začíná se do tebe dávat zima, máš hlad, protože sis nestihla dojít na oběd a ty zpropadené podpatky taky nejsou dělané na dlouhé stání na místě! Ještě tu budeš stát chvíli a někdo by si tě mohl splést s luxusní šlapkou! “Konečně,” ulevíš si dotčeně, když se milostpán ráčí dostavit.

“Ahoj,” obejme tě kolem pasu a líbne na špičku nosu. Místo odpovědi se na něj zamračíš. “Nejdu pozdě, psal jsem ti ve čtvrt a je…” podívá se na hodinky na zápěstí, “za dvě minuty čtvrt.”

“Psal jsi ve dvě,” bráníš se a hledáš telefon. Z obrazovky na tebe kouká 14:15. Probodneš pohledem alespoň tu technickou vymoženost a přemýšlíš, kam tě Red chce vzít. Dá se jít několika směry a narazit na kde co. Místo, aby se pustil do nějaké diskuse na téma neumíš číst smsky nebo jiné, vezme tě za ruku a zamíří přes přechod. Už už to vypadá, že vašim cílem bude obchod s luxusní obuví. Nebránila by ses novému kousku s pověstně rudou podrážkou, která žena ano. Nebo kabelce od Hermése a tak podobně. K tvému zděšení jdete do toho nejméně pravděpodobného smradlavého zapadlého… zverimexu!

“Dobrý den, pan Reddington?” zeptá se prodavač tvého partnera.

“Ano, to jsem já, dobrý den,” podá mu Ray zdvořile ruku a tu tvou stále nepouští. “Bingo,” sdělí ti šeptem.

“Cože?” naprosto se nechytáš.


zdroj obrázku klik

“Tak se jmenuje. Bingo,” kývne hlavou ke kotci, ve kterém se třese malé štěňátko.

“Co? Jak? Proč?” těkáš pohledem z Raymonda na to malé chlupaté cosi, co tě hypnotizuje pohledem a špicuje uši.

“Je poslední. Už jsem se bál, že si ho budu muset nechat. Německý ovčák. Křížený s něčím menším. Majitel si nebyl jistý. Možná bude maličko hluchý na levé ucho,” zapojí se do hovoru prodavač.

“Včera tu byl Dembe. Vnučce pro krmení pro zajíčka… vzpomněl si, že jsem se nedávno zmínil… mluvili jsme o nějakém mazlíčkovi, tak mě napadlo… že boty ti můžu koupit kdykoli jindy stejně jako šperk,” pohladí tě po zádech a jemně postrčí směrem ke kotci. Štěně udělá váhavý krok směrem k tobě. Je ti jasné, že není dobrý nápad ho vyndávat. Potřebuje vykoupat. Může tě počůrat. Nebo kousnout… přesto si sundáš rukavice a natáhneš k němu ruce. Očuchá tě, nesměle olízne a dost neobratně skočí. Jen tak tak ho chytíš, aby si neublížilo. “Bingo,” pokrčí Red rameny. Je rozhodnuto. Domů půjdete ve třech.

***

“Říkám ti, že jestli mi rozkoušeš ještě jeden pár - ještě jeden!” zvedneš varovně ukazováček a Bingo položí hlavu na podlahu a svěsí uši. “Tak ti pelech přestěhuju na zahradu a o šunce se ti bude tak akorát zdát!” zlobíš se na něj, protože tohle už byl čtvrtý pár a vždycky si vybere ty nejdražší a nejkrásnější kousky! “Proč nemůžeš slintat na pantofle pro hosty? Nebo si vezmi Raymondovy polobotky! Tys mu nerozkousal ani jedny! Má snad protekci?” nadáváš nahlas.

“Ajaj, tady někdo zlobil,” sundá si Red v předsíni klobouk a kabát. Podrbe zlobivé štěně na hlavě a jde tě políbit. Bingo něco zavětří. Čmuchá, poskakuje a panáčkuje kolem svého páníčka. Něco cítí, ale zatím neví co a neví, jestli se mu to líbí nebo ne. Rozhodně je to nový pach. A není to k jídlu, i když to si bude muset asi nejdřív ověřit.

“Další, vidíš!” strčíš mu pod nos pár rudých sametových lodiček. “Nejel si pro granule?” zarazíš se, protože nic nenese, ačkoli by rozhodně nést měl.

“Jo tak ty jsem měl koupit,” zavrtí pobaveně hlavou. “A já si celou cestu říkám, na co jsem zapomněl.” Jenže nezapomněl. Má je v kufru vozu. Spolu s dalšími věcmi.

“Co to je?” uskočíš, protože tvému partnerovi se právě něco zavlnilo pod sakem.

“Kde?” zeptá se naprosto klidně.

“Kde? Tady!” ukážeš na… “A zase!” vyjekneš. “Jestli neseš potkana, tak jsme spolu skončili! Já tady žádnou čtyř nohou chlupatou kouli s dlouhým ocasem nechci!” napadne tě jediné možné vysvětlení.

“Tak já ti nevím,” promluví k tomu něčemu pod svým sakem. “Chlupatá koule jsi a ocas máš taky dlouhý. Asi máme malér,” zvedne pobaveně obočí a vrátí se pohledem k tobě. Přemýšlíš, jestli ho zabiješ teď nebo za pět minut… vteřin!


zdroj obrázku klik

“Kriste!” vyjekneš úlekem, protože v tu chvíli vykoukne z pod saka zrzavá hlava s nepřirozeně velkýma ušima.

“Myslím, že tak se opravdu jmenovat nebude a taky… že bezpečnější bude objednávat věci pro tyhle dva na internetu, protože jak se na mě někdo takhle smutně podívá, vezmu si ho domů,” zadívá se zamilovaně na kotě ve své náruči. Nevíš, jestli se máš zlobit nebo ho políbit.

“A já si myslím, že už vím, s kým budu dneska večer spát v posteli a mazlit se,” vezmeš si tu zrzavou chlupatou kouli s dlouhým ocasem k sobě.

“Říkám ne!” protestuje hlasitě pan domácí.

“A já říkala, že máš koupit granule,” houkneš za záda a neseš kotě do kuchyně, protože určitě bude hladové. 



4 komentáře:

  1. Hezký, pořád lepší štěně a kotě, taky mohl přitáhnout kozu :D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nebo tygra! Žirafu! Raymond Reddington nezná a nemá hranice :D

      Smazat
  2. Wixie se nějak zapomněla. To bude beztak tím, že se celý dny kope do zadku a válí u bazénu :-D K příběhu - to bylo slaďoučký!!! Vůbec jsem nečekala, že z toho bude takový zvěřinec, zvlášť když Raymond je zvíře sám o sobě dost velký :-)) Ovšem asi nejvíc pobavila diskuze na téma zapomínání a nezapomínání důležitých dat. Skoro mi to něco připomnělo :-) Moc hezky napsané, děkuji a... třeba... to není úplný konec. Pořád tady máme pojmy jako sequel, prequel... ;-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :D jo tak proto! :D A já furt, proč by ses u nás chtěla válet ve sněhu a ona se potřebuje ochladit! Ani já ne, za to může Raymond! On má prostě svou hlavu! Sice netuším, co který pojem znamená, vždycky v tom mám bordel a jsem ráda, že rozliším prolog od epilogu, ale podstatu chápu a ne že ne :) děkují!

      Smazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)