úterý 7. srpna 2018

knihovna - D. Adams: Stopařův průvodce Galaxií

NEPROPADEJTE PANICE!

To se má tak… zpravidla se tvrdí, že film bývá horší než kniha. A že knihu je nejlepší číst jako první a na film se dívat až jako druhý v pořadí. Jenže… co když to uděláte obráceně? A může se stát, že dojde k situaci, kdy kniha bude horší? Tak se podrbeme na hlavách, zapátráme v paměti, zda se to už někomu z vás případně stalo a jdeme na dnešní recenzi!


zdroj obrázku klik


První část "pětidílné stopařské trilogie", kterou autor původně koncipoval jako rozhlasovou hru pro stanici BBC. Tato bravurní parodie na sci-fi je dnes již klasické dílo. Komplikovaný a originální příběh začíná zničením Země, která musí udělat místo nové galaktické dálnici. Hlavní hrdina příběhu, docela obyčejný, ale sympatický pozemšťan jménem Arthur Dent, má to štěstí, že s pomocí svého přítele Forda Prefecta, údajně nezaměstnaného herce, z něhož se vyklube mimozemšťan, stopne kosmickou loď, a tak se mu podaří uniknout z místa katastrofy.

Autor: Douglas Adams
Originální název: The Hitchhiker's Guide to the Galaxy
Nakladatelství:  Argo
Žánr: sci-fi
Rok vydání: 2002, originál v roce 1979
Počet stran: 146 , ebook ve formátu epub 213
Série: Stopařův průvodce Galaxií - díl první
Překlad: Jana Hollanová

Očekávání:

Zábava – rozhodně zábava, protože film byl vtipný až na půdu. Nepřeháním, skutečně byl! Proto jsem doufala, že i kniha se ponese v podobném humorném až parodickém a oddechovém duchu.

Skutečnost:

Říkám si, že v tomhle vedru nebyl můj výběr zrovna nejšťastnější. A teď mám dilema, zda za následující hodnocení může právě ono extrémní počasí, či si za to můžu já sama.

Rozhodně se neubráním srovnání s filmem a věřte, že to říkám nerada. Zpravidla (až na zatraceně málo výjimek) byla vždy kniha lepší než její zpracování na plátně. Tady je to naopak. Film byl dokonalý. Parodický, vtipný s tolika hláškami, že se mi tomu až nechtělo věřit. A Alanem Rickmanem coby bonusem (namluvil robota Marvina).

…Arthur se divoce rozhlížel kolem sebe. „Ale já teď nechci umřít!“ vykřikl. „Ještě pořád mě bolí hlava! Nechci jít do nebe s bolením hlavy, byl bych hrozně mrzutej a vůbec bych si to neužil!“…

Kniha měla neskutečně pomalý rozjezd. Což zpravidla nevadí. Jenže tohle má 143 stran, a pokud autor na rozjezd (nebo čtenář na rozehřátí) potřebuje cca padesát stránek, je o průšvih postaráno. Chvíli mi trvalo, než jsem se dostala do autorova jazyka. Musím uznat, že překladatelka si zřejmě užila svoje, neb některá slova – to jsou skvosty. Nemyslím to ironicky, nýbrž obdivně. I mně, jako čtenáři, se sem tam uzloval jazyk.  

Trailer na film, když už o něm mluvím (je z roku 2005)



Jakmile jsem se do děje dostala, šlo to dobře – bavila jsem se a užívala si to. Už teď je mi jasné, že po druhém dílu nejspíš nesáhnu, ale za to by mě zajímala namluvená verze. Plus film, na ten mám chuť bez debaty. Další věc, která mě zarazila, byl rozpor mezi obsahem knihy a filmu. Je možné, že si něco scénáristé vymysleli nebo vzali z dalších dílů? Teď mi vrtá hlavou, že bych to docela ráda zjistila, čili si parádně protiřečím. Ovšem pokud se k tomuto kroku rozhodnu, tak někdy v zimě. Tohle chce klid a čas na soustředění. A když máte v pokoji 30 stupňů a vzduch se nehne, tak ten mozek skutečně moc nespolupracuje.

…“A ne abyste tady zatím panu Dentovi poťouchle zbourali dům, když bude pryč, jasný?“
„Pomyšlení na něco takového ještě ani nezačalo uvažovat o pouhé možnosti vstoupit mi na mysl,“ zabrblal Prosser a uvelebil se v blátě…

Jsme tedy u závěrečného hodnocení neboli lámání chleba. Základní myšlenka, kterou jsem si s díla odnesla? Mějte ručník vždy po ruce – nikdy nevíte, kdy se vám může hodit. No, milý stopaři, kolik ti dáme? Tři… za menší těžkopádnost při rozjezdu. Nejde to jinak. Měla jsem velká očekávání a knihu odkládám s takovým tím pocitem – no… to bylo… dobrý… nenaštvalo… ani neuchvátilo. Bez urážky zlatá střední cesta. Příjemná oddechovka plus zase něco nového.



Za zaslání recenzní eknihy mnohokrát děkuji eshopům Palmknihy – eReading

Knihu si můžete zakoupit za 148,- Kč zde:



6 komentářů:

  1. Tak jsem se podrbala na hlavě a zjistila, že třeba takový filmový Harry Potter se mi líbil víc, než knižní verze. Nicméně je to výjimka, většinou je to skutečně obráceně.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :D vidíš- to je zajímavé - já mám ráda oboje a nejsem schopná se rozhodnout, co víc, protože s knihami jsem začala dřív a ve filmech miluju Severuse :D

      Smazat
  2. film jsem nastesti nevidela, knihy jsem si chtela precist predevsim kvuli te oblobenosti... ale asi se do toho nikdy nepustim...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. ono to tak často bývá, že humbuk kolem něčeho ještě nezaručuje kvalitu - za mě je to trošku zklamání na to, že to má být až skoro kultovní záležitost - nebo jsem prostě mimoň :D

      Smazat
    2. neboj, nejsi sama... me se stava ponekud casto, ze dav neco strasne vychvaluje a pro me je to totalni blbost...

      Smazat
    3. přesně! :D kroutím hlavou a říkám si: co na tom, sakra, tolik lidí vidí - ale není ze za co stydět - ráda hledám a zkouším nové žánry a občas člověk narazí na průměr, sem tam se spálí a jindy zase najde úplný skvost - v tom je kouzlo knih

      Smazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)