knihovna - J. Mifková: Hastrmanská pohádka

Hastrmanská novinka!

Když si vás na recenzi vybere sám autor – tedy tady autorka – neuvěřitelně to potěší. A polechtá ego, ale pšt! Ne tak často sahám po českých spisovatelích a nejspíš bych se za to měla stydět. I proto jsem ráda, že tu dnes máme jeden úlovek z domácích vod, který může bavit děti i dospělé.

 O ČEM POHÁDKOVÝ PŘÍBĚH JE?

V malé vesničce PODIVSE, kdesi na Českomoravské vysočině,

bývá občas pořádně veselo a ve mlýně poslední dobou obzvlášť.

Mlýn si oblíbili dva vykutálení čerchmanti, Malej a Velkej.

Pořádně divoko však začne být ve chvíli,

kdy se do mlynářovic rybníka nastěhuje hastrman Kaprajz se svými dvěma dcerami, Bublenkou a Bublinkou.

Dospívající Bublenka se zamiluje do mladého mlynáře Honzy.

Jenže! Honzu chce výhodně oženit místní dohazovačka Krákorová.

Do celé šlamastyky vloží svůj um Malej a Velkej. To už se mlýn začne otřásat v základech.

Zdroj anotace: webové stránky autorky - klik

Autor: Jana Mifková

Nakladatelství:  jm

Žánr: Pro děti, Pohádky

Rok vydání: 2018

Počet stran: 108

Série: není

Ilustrace: Jana Mifková

Očekávání:

Napadá mě – pohodové čtení. Vtipný a zajímavý pohádkový příběh. Hlava a pata a uvidíme, zda se trefím!

Skutečnost:

A napadá mě to naprosto správně! Poslední dobou je čtení něco, co mě trochu míjí. Alespoň tedy čtení bobíkovi před spaním mi dává možnost neztratit s knihami kontakt. Hastrmanská pohádka je pro jihočeské kachny jako dělaná! Však jsme taky kraj rybníků, no ne? Jakub Krčín z Jelčan se tu parádně vyřádil a tak pro nás vodníci nejsou vůbec žádná neznámá strašidla, ale setkáváme se s nimi dnes a denně.

Jinak, když se řekne vodník – vybaví se mi dva herci – Josef Dvořák a Jan Werich. Josef Dvořák jako vodník Puškvorec z krátké pohádky z roku 1979 (to je let, což?). A pan Werich? Inu – Čochtan! Neznáte? Tak to jste o hodně přišli!

Ale vrátíme se ke knize, která je předmětem dnešní recenze. Četla se neuvěřitelně krásně. Patnáct kapitolek akorát dělaných pro čtení menším dětem. Než dočtete jednu, maximálně dvě – je uspáno. Příběh je zábavný, milý a neuvěřitelně… uvěřitelný. Ano, mně je jasné, že je o hastrmanech a na ty nevěří každý. Ba naopak skoro nikdo, ale no tak – tady jde o dětskou fantazii a kdo z nás, dospělých, by se čas od času nechtěl vrátit do let, kdy na podobné věci a bytosti věřil? Vždyť je to krásné.

Několikrát jsem sama sebe přistihla, že se usmívám a je mi příjemně, jako když jsem se dívala na pohádku Princezna ze Mlejna. Ne proto, že by si snad byly nějak podobné, ale spíš pro tu krásu a lehkost. Vše dokreslují autorčiny ilustrace – velmi vydařené. Nejsem odborník, ale cením si toho malého osobního detailu.

Co dodat víc? Hledáte pro vás a vaše děti něco, co je originální? Nijak masové? Zejména tento bod mě baví. Víte, nějak mi ta masovost začíná vadit. Ano, reklama dělá hodně, jenže všeho moc škodí a cpát to do rodičů i dětí pod tlakem podle mě skutečně není dobře. I proto si vážím podobných projektů a dokážu je ocenit. Byla by velká škoda, kdyby Hastrmanská pohádka unikla vaší pozornosti!

Za nás bez zaváhání pět kachniček/hvězdiček z pěti a těším se, až se ke knize za čas vrátíme. Děkujeme tímto paní Janě za jedinečnou příležitost, úžasně odvedenou práci na příběhu, textu i ilustracích plus jako bonus za věnování, které mě dojalo. Přejeme hodně štěstí v práci i v divadle a budeme se těšit na další pohádkový příběh!

PS: Ať tu jen nevychvaluji a někdo mě neobviní z toho, že jen pěji chválu a kritika žádná – jednu bych měla. Osobně mám problém s citoslovci v textu. Tedy, snad to jsou citoslovce a neplácám tu teď blbosti. Výrazy jako Bll (čerti) nebo Brekeke (vodníci) mi prostě nejdou z pusy a tak je přeskakuji. Podle mě mají místo v hraném projevu, ale v čteném působí rušivě a motají mi jazyk :)