knihovna - Z. Strachotová: Devět nocí

Kde je devět dní, tam musí být i devět nocí!

A opět tu budu vzdychat nad výhodami komunikace se samotnými autory. Nejen, že vám to polechtá ego, ještě máte možnost zasypat je dodatečnými otázkami, pokud se vám něco nezdálo, uniklo nebo zajímalo víc. A to se počítá!

zdroj obrázku klik

Autor:  Zuzana Strachotová

Nakladatelství:  Fantom Print (web)

Žánr: sci-fi, postapo, fantasy

Rok vydání: 2019

Počet stran: 384, ebook ve formátu epub 415

Série: Devět dní – díl 2.

Webové stránky k celé sérii

Očekávání:

Jednoduché – znát pokračování příběhu a hlavně vztahu Sery a Leeho a doufat, že si autorka udrží minimálně ty čtyři hvězdičky, které jsem jí dala za první díl!

Skutečnost:

V románu Devět nocí se vrátíme do světa Sabrie tak, jak jsme ho opustili na konci Devíti dní. Sera i Lee se ani nestačili vzpamatovat z proběhlých událostí a už čelí novým problémům... celou anotaci najdete např. tady.

Tak, začneme možná takovou blbostí a to je bordel v žánrech. Na každém webu je totiž uvedeno něco jiného a já tápu. Sci-fi si přestavuju trochu jinak, fantasy taky, proto se nejvíc přikláním k postapo… chápu, že je klidně možné, aby kniha zasahovala do více žánrů najednou. S tím problém nemám, ale sakra lidi, nemaťte mě! (I když technicky vzato z jiného úhlu je mi žánr úplně ukradený. Pokud mi sedí anotace nebo autor případně navnadí obálka, je žánr až to poslední, co budu řešit!)

„…Poslední kapka jeho krve… Rysy mu ztvrdly. Prudce vzhlédl a ženy svorně vyjekly. Některé se přitiskly ke zdi, jiné samy k sobě. Všem pohlédl do očí…“

Teď se podrbu na hlavě a zkusím nějak smysluplně naklást věty, aniž bych prozradila cokoli z děje. Zaprvé by to byla škoda, zadruhé to nemám ráda a zatřetí by to byla prostě škoda a tečka! Vraťme se na chvíli k prvnímu dílu. Fandila jsem Jasonovi, Seře a Amélii, která mě bavila.

Tady mi maličko lezla na nervy, ale pochopila jsem a odpustila jí! Víc než Jason mě ovšem bavil Ronald a neskutečně mě točil Curtis. Jedničce jsem vytýkala romantickou zápletku. No, vysvětlí mi někdo, jak jsem mohla být tak zabedněná? Má tu své opodstatnění a na čem by příběh jinak ne přímo stál, ale co by ho dávalo dohromady? Je to přece vždycky o vztazích, tak co jsem si myslela? No pitomá prostě!

„…Parker jim věnoval chladný pohled, došel ke starostovi, přitáhl si ho blíž, a chvatem sotva postřehnutelným zrakem mu zlomil vaz…“

Tady ale romantiku opustíme. Přituhuje a sranda končí, je potřeba brát věci vážně, protože tu půjde o život. Vy čekáte, že vám řeknu, o čí? Lidi, halo! Neřeknu! Musíte se spokojit s informací, že vám Zuzka naservíruje čtení nabité napětím a zvědavostí, které vás nenechá spát! Budete hltat stránku za stránkou a blížit se ke konci raketovou rychlostí. Až mám pocit, že to bylo dost ku škodě, protože mi tím spěchem a nedočkavostí utekla spousta detailů, a proto bych ráda v budoucnu udělala rereading obou dílů hezky hned po sobě, v klidu, beze spěchu. Víc si hrdiny užít a víc vnímat a prožívat příběh. Už tohle svědčí o tom, že si mě kniha i autorka – obě – naprosto získaly.

Tentokrát dám pět a vůbec nebudu váhat. Ano – něco málo mi vadilo. A teď se musím podrbat podruhé, abych to vymyslela – memoár si, podle mého názoru, zasloužil víc prostoru. Protože nevím, jak vy, co jste knihu již četli, ale já mám dojem, že mi něco uniklo. Stejně tak Ronald byl ke konci možná maličko uspěchaný a klidně bych si vychutnala víc detailů… prostě víc detailů – kdo četl, ví, kdo neví, přečte si. Prostě navíc špetičku romantiky, kterou jsem v prvním díle nedocenila. Zároveň, ale přišlo pár momentů, kdy jsme se smála jako idiot a co oceňuju nejvíc – nepředvídatelnost. Přišly okamžiky, kdy vůbec nic nebylo zaručeno. Nic. Mohlo se stát naprosto cokoli a za to smekám! Taková má kniha být – chytit, napínat, bavit, zajímat a po dočtení chtít víc!

Za zaslání recenzní eknihy mnohokrát děkuji přímo Zuzance!

Knihu si můžete zakoupit např. zde: