neděle 17. března 2019

knihovna - L. Lueddecke: Světla na obloze

Zaskočíme si k žánru fantasy, ať je taky nějaká ta změna!



Na první pohled mě zaujal obal… a v hlavě mi znělo: Zkus zase něco jiného. Vyjdi ze své komfortní zóny. To je pořád červená knihovna, erotika a sem tam thriller nebo detektivka. Odvaž se! No, tak jsem se odvázala minule hororem, který byl naprosto skvostný, a teď si povíme něco o této fantasy (prý pro mládež).

zdroj obrázku klik





Autor: Lisa Lueddecke
Původní název:  A Shiver of Snow and Sky
Nakladatelství:  Knihy Dobrovský
Žánr: fantasy
Rok vydání: 2019 (originál – 2017)
Počet stran: 304
Série: bez názvu – díl první, pokračování má v originále název A Storm of Ice and Stars
Edice: King Cool
Překlad: Eva Motýlová


Očekávání:

Teda – bude to krátké – hlavně ne průser. Čtivé, trochu zajímavé, neotřelé… a uvidíme. Šlo o knihu z kategorie: Hecni se a zkus! Žádné dlouhé přemítání a zvažování.

Skutečnost:

Ósa se vydá na strastiplnou cestu s cílem zachránit svůj lid a zastavit zbytečné umírání. I když si sama o sobě myslí, že je veskrze neužitečná, dokáže čtenáři i lidem ze svého milovaného ostrova Skan, že naděje nikdy neumírá, pokud se byť jen jediná slabá a bezvýznamná lidská bytost odmítne vzdát… celá anotace klik sem.

I dnes se zmíním o velikosti písma, neb toto kriterium pro mě začíná být čím dál důležitější. Ze tří
posledních čtených knih si Světla stojí nejlépe! Ono se vám to může zdát jako prkotina, ale když máte mžourat na mravence, rozčilovat se, že přeskakujete řádky a hůře se orientujete v textu, protože váš zrak není v úplně perfektní kondici – to vše vám může zážitek z knihy dost otrávit. A ne každému vyhovuje čtečka nebo lupa či snad audioknihy. I na to by se při vydávání knih mělo myslet.

„…Na Skanu se všechno řídí pověrami. Práh musíš překročit pravou nohou. Když kýchneš, tak o tobě zrovna mluví někdo, kdo ti nepřeje nic dobrého. Nepískej si, kdy se díváš na slunce, nebo začne pršet…“

Dost lamentování a jdeme se probrat příběhem krok za krokem:

Strana 20…na jakékoli závěry je ještě brzy, ale číst se kniha rozhodně dá.

Strana 55… nemůžu se rozhodnout, jestli se nudím nebo ne, ovšem malou jiskru zvědavosti autorka vykřesala, tak jdeme dál. Vše mi přijde zdlouhavé a čekám, kdy se konečně něco semele a zda vůbec.

Strana 90… děj mě zajímá. Nemůžu tvrdit opak. Jenže mám potíže se začíst. Není to žánrem, spíš zvláštně líným stylem, kterým je příběh podáván.

Strana 129… přijde stránka a já začnu jásat, že se konečně něco děje a řádky začnou být čtivé a napínavé… a pak stránka skončí a s ní i veškerá očekávání, neb se znovu ke slovu vrátí to nemastné a neslané cosi…
„…Hory a rokliny
ze sněhu ční.
Tam plíží se stíny
a démoni spí.

Obři se kradou
mlhou a tmou,
své pasti kladou,
po tobě jdou.

Hory tam hovoří,
až slunce zajde.
Do tmy se ponoří
a smrt si tě najde…“

Strana 179… nuda… jedno vzrůšo… nuda… něco se děje… nuda…nuda… a tak pořád dokola.

Že bych nebyla cílová skupina? Do kategorie mládež nespadám už dlouho. Přece jen mi v létě bude krásných kulatých – teď se nekoukejte – třicet pět. Fíha. No nic, kniha je tu předmětem diskuse, nikoli můj věk. Ale mohlo by to vysvětlovat, proč jsem se nudila? Jsem už tak zkažená erotikou a Kotletou a thrillery, že jemná fantasy mě místo nadšení uspává?

Přijde mi to jako čirý nesmysl, ale zároveň by se tím dalo vysvětlit, proč se Světla nevyšplhají výš jak na tři kachny/hvězdy.

Suma sumárum – pro někoho, kdo s fantasy žánrem začíná a chce něco jemnějšího ne příliš akčního nebo drastického – ideální volba. Kdo už ale prošel knihami jako je Temný záblesk, cokoli od Františka Kotlety, detektivkami od Chrise Cartera a Lindy Castillo, popřípadě i Roberta Bryndzy… a nechal se zkazit erotickou červenou knihovnou různého druhu… slupne knihu jako jednohubku, po které bude mít ještě sakra velký hlad, nebo se bude chvílemi nepředstavitelně nudit. Netvrdím, že je příběh špatný. Vůbec. Byla místa, která jsem si užívala – ať už napětí, nostalgii, obavy, šok i tu akci, leč bylo jich na můj vkus zoufale málo. Přesto své volby nelituji. I průměr je v dnešní době knih úspěch a věřím, že si Světla své čtenáře najdou a stejně tak druhý díl, pokud vyjde. Jestli máte strach, že je nutnost druhý díl číst, pak nebojte – podle anotace se vrátíte na Skan, ale v jiných místech a s jinými lidmi.

„…Hodil náhrdelník přes místnost a pochybovačný muž jej chytil. Držel ho štítivě mezi dvěma prsty.
„Takže jestli nechceme, aby se z nás stala součást něčí šperkovnice,“ navázal Eldór, „měli bychom pokračovat s přípravami.“…“

Ač se tedy nekoná velké nadšení jako u některých předchozích kousků, přesto nejsem ani extrémně zklamaná. Ráda jsem si rozšířila obzory a vybočila ze své obvyklé škatulky. Při výběru knihy rozhodoval především žánr a rovněž obal, který je velmi vydařený. Kniha má našlápnuto dobře, o tom žádná, jen musí najít čtenáře, který nebude tak… otrlý jako jsem já.



Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku a těším se na případnou další spolupráci ;-)

2 komentáře:

  1. Já bych řekla, že my, dospěláci, jsme už zmlsaní a zkažení tím, co jsme měli možnost číst :D. Teď jsem měla problém s knížkou pro mládež, kterou jsem četla klukům, ale je to výjimka, spíš se to číst dá :).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hlavně tedy zkažení :D A která to je? Mně co se čtení týče asi žádná zatím problém nedělala, ovšem bytostně nesnáším jednu knihu říkaček s ilustracemi pana Nesvatby, a potom všemi vychvalovanou Gerdu, která je sice krásně ilustrovaná, ale ten příběh je absolutně strohý, divný, neúplný a prostě nechápu :D

      Smazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)