knihovna - A. Stainforth: Boss

Tentokrát podpoříme českého autora!

Změny, změny, změny – ano, v posledních dnech se odehrávají velké i menší věci hned na několika frontách. Je to hukot a čtení je něco, co jde maličko stranou. Myšlenky létají všemi směry a je to jedním slovem nářez. Někdy pozitivní, někdy negativní. Jednoduše se toho sešel ranec a tak přestaneme mudrovat a půjdeme se podívat na jeden možná kontroverzní kousek, ale o tom si ještě povíme.

Zdroj obrázku klik

Autor:  Alexander Stainforth

Nakladatelství:  David Kaps (web – se mi nepodařilo najít)

Žánr: erotika, 18+

Rok vydání: 2019, originál v roce 2016

Počet stran: 187, ebook ve formátu epub 190

Série: jak se to vezme – podle všeho by měl být druhý díl psaný z pohledu ne Tea, ale Erika

WEBOVÉ STRÁNKY AUTORA:

https://www.stainforth.cz/

Očekávání:

Netradiční romance lomeno erotika. Proč netradiční? Protože jde v podstatě o LGBT tématiku. Tak se tomu teď říká. Laicky bychom řekli homosexuální. A upřímně nemám problém s podobnou literaturou. Kdysi jsem milovala knihu… jak se jmenovala… zatraceně… Bez přetvářky. Už je jí tedy hodně let, ovšem vzpomínám na ni dodnes. Takže bez jakýchkoli předsudků jdu do Bossa… Bosse?

Skutečnost:

Teo od nového šéfa nečeká nic dobrého. Ještě nezapomněl, jaké ponižování zažil od toho předchozího… Jenomže Erik Krejčí je jiný. Pekelně sexy, provokativní a s tolika matoucími signály, že Teovi pořádně zamotá hlavu… celá anotace např. tady.

„…“A je ti jasné, že se budu ptát, jestli…“

„Je.“

Nemohl bys odpovědět celou větou?

„A nevadí ti to?“

„Ne“

„Už ti někdo řekl, že jsi na zabití?“…“

Upřímně mě velmi překvapilo s jak něžnou, přesto silnou a hodně dobře vylíčenou atmosférou jsem se u knihy setkala. Pocity hlavní postavy jsou natolik uvěřitelné a reálné, až z toho mrazí. Vše působí autenticky a díky bohu za ty dary i nepřehnaně.

„…Jenomže po první přečtené stránce nového thrilleru Chrise Cartera mě vyrušuje pípnutí mobilu. Když se podivám na displej, zatmí se mi před očima…“

Další, co se příběhu nedá upřít, je čtivost. Velmi velkorysý počet stran z toho pro některé čtenáře může dělat skvělý bonbonek na jeden dlouhý zimní večer. Jestli je 190 málo či moc si netroufám soudit. Za mě úplně akorát. Děj nebyl uměle a násilně protahovaný a vše podstatné bylo řečeno. Přesto by mě avizovaný druhý díl z pohledu Erika velice zajímal.

„…“Jste nemocný?“

Ne, nejsem, ale jestli se nepohneš, tak brzo budu…“

Řada velmi vtipných hlášek děj dolaďuje a ukazuje, že i erotika se dá psát s nadhledem a humorem. Jsou autoři, kteří na to zapomínají. Mám-li zmínit alespoň jedno negativum, pak jsou to za mě extrémně dlouhé kapitoly. Ano, Chris Carter mě svým přístupem v tématu délka kapitol dost namlsal, tam má jedna klidně jen půl stránky, což už je zase další extrém, ale skutečně… pokud se bavíme o něčem, co knize po formální (protože po té dějové nemám co) stránce vytknout, tady máte odpověď. Zkrátila bych kapitoly.

„…Všimnu si, že Erik na mě upírá své zelenkavé oči, z čehož mě zašimrá v břiše.

„Vypadáš jinak,“ konstatuje.

„Jak jinak?“

„Svítíš.“…“

Bez dalšího dlouhého okecávání dávám čtyři hvězdičky/kachničky a vzhledem k tomu, kolik toho autor zatím napsal, se rozhodně nevidíme naposledy!

PS: Ten obal? Díky bohu, za ty dary! Oblek, kravata – juch! Žádná nahatá kůže a přitom to působí sexy – díky ještě jednou!