pondělí 1. dubna 2019

knihovna - L. Polívka: Svět podle Goata

Podpoříme českého autora - číslo dva!



Změny pokračují – moje hlava stávkuje a energie pomalu dochází a to jsme na samém začátku. Zajímá vás, co se děje? Nebojte, když bude dostatek materiálu, třeba o tom vyjde i malý článek. Dnes jsme tu ovšem kvůli knize a já tímto předem děkuji Lubošovi za její zaslání – snad se nebude zlobit, že mu tykám!

zdroj obrázku klik



Autor:  Luboš Polívka
Nakladatelství:  Martin Koláček – E-knihy jedou (web)
Žánr: povídky
Rok vydání: 2018
Počet stran: 210
Série: ne

UKÁZKA



Očekávání:

Od povídek čekám zpravidla jediné – seznámení se s autorem a za sebe tvrdím, že právě povídky jsou pro to jako stvořené. Můžete si „osahat“ autorův styl. On naopak může zabrouzdat hned do několika žánrů a vy tak budete mít přepestrý nástřel jeho dovedností a spisovatelského umu.

Skutečnost:

Sbírka povídek napříč žánry v groteskně-realistickém, civilně-fantaskním stylu… celá anotace např. tady.

A ano – opět se mi potvrdilo, že pokud to jde, máte chuť a možnost, je výborné začíst se u autora právě do povídek. Tady jich máme na menu rovnou krásných jedenáct.

„…“Jó, jó. Bylo to nebezpečný povlečení.“¨
„Proč?“
„Když máš, mladej, deku s povlečením, který má na sobě Chucka Norrise, tak se neodkopeš.“
„Jak to?“
„Protože deka s Chuckem Norrisem odkope tebe.“…“


Bez okolků musím přiznat, že bych jednotlivé kousky rozdělila do tří skupin:

Absolutní nadšení
Jakože cože?
Chrr, pší!


Skupina první mě neuvěřitelně bavila a považuji je za takový svůj top – Ceny sv. Petra, Cesta za dobrodružstvím, Dva a půl auta, Goblin Foot a Černá mše. Tyto mám chuť si klidně za půl roku projít znovu, protože jsem se neskutečně bavila a nadchly mě. Nechápejte to tak, že jsem se u ostatních nebavila. Nic takového netvrdím, jen se tam vyskytlo něco, co mi třeba nedošlo nebo se mi naopak nelíbilo či nesedlo. Tak už to chodí – tisíc lidí, tisíc chutí.

Jakože Cože? je kategorie, kdy dočtete knihu, povídku nebo dokoukáte film případně díl seriálu a zůstanete sedět s výrazem právě zmíněným před chvílí. Přemýšlíte, zda si z vás autor dělá dobrý den a kus příběhu chybí, nebo jste nedávali dost dobrý pozor a někde v překladu a mezičase se vám někde, někam, někdy vytrousila pointa. Přesně sem bych zařadila - Zabijte posla a Miluji ji. Obě jsou skvostné, jen se nemůžu zbavit pocitu, že si buď sedím na vedení, nebo si musím sednout a přečíst si je ještě jednou a dávat větší pozor.

„…“Hele, na prášky se vyser. Doktoři z tebe jenom tahají prachy. Víš, co je placebo efekt?“
„Co?“
„Když se ožereš po nealkoholickým pivu.“…“

No a přecházíme pozvolna ke třetí skupince, která mi prostě nesedla. To se stává, no ne? I Stephen King má knihy, u kterých bych si nejradši vrazila sirky do očí (konkrétně Pavučina snů).  Chci tím říct, že i mistr tesař se někdy utne a nemůže (dobře, může, ale nebývá to zvykem) být všechno dokonale úžasně superiózní a zalité sluncem. Za mě by tedy takovým mým vlastním pomyslným sítem neprošly: Zrození hrdiny + Kdo bude bavit baviče? + Zánik domu Thrasherů – obě dvě části.

Pokud se však oprostíme od onoho rozdělení na skupiny, můžeme se podívat na knihu coby celek. Za mě podařené. Každý si najde něco. Žánrů hned několik, stejně tak stylů vyprávění. Každému bude vyhovovat něco jiného a stejně tak jiné věci vypíchne, zdrbe nebo přejde. Já se ovšem musím pozastavit nad formální stránkou… odpustím kde co… jsem poměrně tolerantní a možná někdy až moc mírný kritik. Vždy se snažím najít pozitiva, stejně jako i u naprostého hitu negativa. Kde nejsou, ani smrt nebere, jak praví klasik, leč tady jsou… hrubky jako sviňa. Pardon, to nešlo napsat kulantně. Vypíchnu některé. Sama nejsem dokonalá. Haprují mi čárky a bojuji se psaním s a z na začátku slov, jenže některá pravidla českého pravopisu jsou základ a já kvetu.

…Máchá zbraní obouruč, seč mu síly stačí. Robin se brání jen jednou rukou, znovu a znovu vykrývá vévodovi výpady a z nudy zívá… jestli se nepletu, pak matčiny výpady čili vévodovy! Klidně mě opravte, plácám-li blbosti.

… V tento zářijový den svítí slunce a většina světloplachých spolucestujících má na nose lonnonky s tmavými skly jako Gary Oldman v Dráculovy… no to mě posadilo úplně – zaprvé a zase mě opravte – jsou to lennonky podle Johna Lennona a pak se píše Dracula s krátkým a v pánovi čili v Draculovi! Oj!

…Po vyčerpávající zkoušce, se, téměř jako každý předvíkendový a víkendoví den, odebíráme nasát informaci… pominu, že se tam vloudila jedna čárka navíc mezi slovy… ale předvíkendový je správně a pak si zahrál šotek šarády a máme tu víkendoví!


I přes nedostatek, který se dá vychytat word revizí či korekturou, dávám čtyři hvězdy/kachny. Jestli jsem spadla z višně naznak? Ale ne! Já se vážně skvěle bavila a některé hlody by se daly vytesat do kamene! Děkuji Lubošovi za důvěru, snad nebude litovat, že mi knihu poslal a my se uvidíme u dalšího kousku!


2 komentáře:

  1. Vévodovy výpady by mělo být tvrdé, pokud to ovšem nebylo myšleno tak, že vykrýval vévodovi (jemu) výpady a ne vévodovy (jeho) výpady :).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jj - i to mě napadlo, že to mohlo být míněno jakože vykrýval jemu, ale tak... chybička se vloudí a jak pravil autor: ještě, že jsem těm korektorům neplatil :D

      Smazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)