neděle 13. října 2019

knihovna - M. Heitz: Pohled mrtvého

Rýsuje se nová spolupráce?

Záleží na tom… Na čom? Tedy, na čem? Jestli se můj příspěvek bude líbit. Jak praví klasik: Když se jedny dveře zavírají, jiné se otevírají. Dvě spolupráce skončily, protože nejsem velký a úspěšný youtuber ani influencer na jiném sociálním médiu/síti. Ale otevřely se jiné dvoje, vlastně troje dokonce, dveře, proto se v následujících týdnech můžete těšit na nové žánry a snad i zajímavé kousky. Já jsem nadšená a přijímám tyto šance s pokorou, neb je to závazek. FANTOM Print jsem měla spojený hlavně se sérií Assassin´s Creed a Zuzkou Strachotovou. Markus Heitz mi byl neznámý… takže honem si rozšířit obzory!

zdroj obrázku klik



Očekávání:

Se vším respektem nadávám sama sobě a bojím se, abych vyplodila kvalitní hodnocení na úrovni. Znáte mě, jsem spíš šašek a i recenze beru s humorem a nadsázkou, která se nemusí líbit každému. Takže mám obavy spíše z toho. Od knihy čekám napínavý detektivní thriller, neboť vstupuji do neznámých vod. Možná se špetkou mystiky a tajemna?

Skutečnost:

 „Pravda se skrývá v oku pozorovatele.“ Tento vzkaz zanechává sériový vrah na pečlivě inscenovaných místech činu, připodobněných uměleckým dílům s motivem smrti: starým malbám, moderním fotografiím nebo obrázkům z internetu. Zpočátku se vyšetřovatelé domnívají, že se stopy skrývají na místě činu nebo že existuje souvislost mezi předlohami a oběťmi. Ovšem pak učiní děsivý objev… celá anotace např. tady.

Mé obavy začaly sílit po přečtení několika prvních stran. Rozmazlena rychlým nástupem u Cartera a Castillo jsem začala být nepatrně skeptická. Poctivě jsem si psala poznámky v průběhu čtení, a proto si dáme jeden z formátů recenzí na tomto blogu… zápisky:

Strana 33… Carter to není, ale nebuďme předpojatí.

Strana 66… začínám se trochu nudit. Rhode je hodně zvláštní patron. Něco mezi zmatkářem a ňoumou. Ares mě naopak velice fascinuje. Snad dostane víc prostoru.

„…„Kdyby ses pokusil o útěk, slibuju ti ty nejstrašnější bolesti, jaké člověk může zakusit, aniž by zemřel. Věř mi, dokážu to. Hodně jsem toho viděl, a hodně jsem toho udělal.“…“

Strana 89… vypravěč je nezávislý pozorovatel a skáče s námi – myšleno v dobrém – a zprostředkovává nám příběh z několika úhlů včetně vrahova. Je znát, že se autor vyzná v ulicích Lipska. Detaily jsou místy až unavující. Pravdou však je, že pokud nejde o Londýn, jsem nevděčná potvora a nedokážu podobné podrobnosti náležitě ocenit. Spíš mě otravují a omezují mou vlastní fantazii. Jak to máte vy?

Strana 141… nečekejte detektivku v čistokrevném slova smyslu. Autor odbočuje. Na první pohled se může zdát, že spolu jednotlivé události nesouvisí, ovšem zdání klame. Vše má svůj důvod. Buďte trpěliví, vyplatí se vám to. Autor pestře udržuje vaši pozornost, napětí a zajímavost, za což mu vzdávám hold.

„…„Ano. Tipnul bych to na otřes mozku.“
„Ne. To nejde. Nemá tam nic, co by se mohlo otřást,“ zařehtal se klečící plešin a jeho kumpán se odporně zašklebil…“

Strana 214… děj se rozjíždí, bez debaty. Spisovatel ze sebe po počátečním pomalém rozjezdu sype to nejlepší a já více méně v polovině knihy stále nemám nejmenší zdání, odkud vítr fouká. Kdo je vrah? To mě točí! A zároveň žene dál za dalšími stránkami – jo, zvědavost je mrcha!

Strana 309… Markus Heitz rozehrál hned několik partií a já tu dřepím, zírám na šachovnici a absolutně netuším, který panák mi jde po královně! Miluju takovou nečitelnost a napínavost!

Strana 340… smyčka se stahuje? Atmosféra houstne a já stále tápu ve tmě a vypínač se zdá daleko. Díky, skutečně děkuji za autory, kteří dokážou manipulovat se čtenářem a skrýt před ním detaily, které by mu pokazily radost z nevědomosti.

„…„To je dobrý, chlupatej. Jsme v klidu,“ tvrdil klečící muž. Herold zalitoval, že označení „chlupatej“ už není považováno za urážku. Soud stanovil, že slovo chlupatej přešlo do normálního žargonu. Což mu ztěžovalo práci. Na druhou stranu lepší být chlupatej než plešatej…“

Strana 413… vážení pane Heitzi, já se vám klaním a těším se velmi brzy na viděnou u některé z Vašich dalších knih. Tohle bylo NĚCO!

Na místě je shrnutí a závěrečné hodnocení: I přes počáteční rozhořčení si autor napravil své jméno. Čím více jsem se nořila do děje, tím nadšenější jsem byla. Ano, konec mohl být trochu víc… vrah si zasloužil větší… bere se tohle jako spoiler? Jinými slovy mohl závěr zabrat více prostoru, než mu bylo poskytnuto. Autor na to rozhodně má! Dopřál nám však i mystický prvek a za to tleskám rozhodně. Dostane ode mě čtyři a půl kachněte, protože: Z údivu jsem sice nevyšla, nicméně objevilo se pár utahanějších a nudnějších míst, za která bych vraždila a zase, když bych vraždila, až bych brečela, tak těch detailů bylo k zbláznění málo. Ano, věčně nespokojená potvora. Typická ženská, co chcete!

„…Zašel do kuchyňky a odpočívárny v jednom a zapnul kávovar. Techniky a Bernankeovou potěší, že si můžou dopřát nějaký životabudič, zatímco se budou věnovat své práci. Kotff se neubránil úsměvu. Nabízet životabudič v pohřební ústavu, to byl úžasně hrůzostrašný paradox…“


Autor:  Markus Heitz
Nakladatelství:  FANTOM Print (web – klik)
Žánr: thriller/detektivní/horor – primárně thriller
Rok vydání: 2018 (rok vydání originálu 2013)
Počet stran: 416
Série: neměla by být
Překlad: Svatava Kretková


Za zaslání recenzního výtisku děkuji panu Janu Kopečkovi z nakladatelství FANTOM Print a těším se na případnou další spolupráci

6 komentářů:

  1. Knížka podle recenze vypadá velmi slibně. Sice mám osobně raději, když mě příběh a zápletka pohltí hned na začátku, protože ji můžu schrupnout jak malinu. Ale postupný ponor má taky něco do sebe a člověk tak není přehlcený hned od první kapitoly. Děkuju za inspiraci

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo - kniha si rozhodně zaslouží větší pozornost a více čtenářů, neb skutečně stojí za to! :) i přes ten pomalejší rozjezd.

      Smazat
  2. Markuz Heitz mi u nás přijde obecně dost opomíjený, přitom je toho u nás přeloženo poměrně hodně a mám dojem, že třeba jeho Trpaslíci jsou docela oblíbení :). Ale to se mi to kecá, když jsem sama od něj ještě nic nečetla... :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky mám ten dojem a jsem ráda, že jsem se nechala navnadit a sáhla po něm, protože to stálo za to :D :D

      Smazat
  3. Ta pasáž o otřesu mozku nemá chybu! :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jo, některý části si o vyznamenání býti citací přímo říkají - právě jako tahle :D

      Smazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)