knihovna - P. Kohout: Les Bor

Dělají z románů známá místa něco víc?

Že bych zavedla nový trend a skutečně v letošním roce věnovala velkou pozornost i prostor naší domácí spisovatelské scéně? Možné je všechno, nicméně se mi do ruky dostala detektivka Les Bor, která se odehrává na jihu. A co jiného by mohlo a mělo udělat jihočeské kachně radost než právě tento podstatný detail? Jdeme na věc!

Les Bor u Českých Budějovic je místo opředené mnoha tajemstvími a tragickými událostmi. Není tedy divu, že poté, co najde skupina studentů v lese zavražděného muže, vyvolá tento hrůzný čin značný rozruch. Případ dostává na starosti zkušený kriminalista Karel Koutný spolu s Janem Sojkou, který se z rodinných důvodů vrací z Prahy do rodného města. Ač byl Sojka pryč několik let, vyšetřování vraždy se ho osobně týká… celá anotace např. tady.

Na začátek si musíme na rovinu přiznat jednu věc. Tedy vy ne, já vám. Byla jsem docela skeptická. Vezmu-li v potaz svou současnou roztěkanost, nesoustředěnost, psychickou unavenost a výkyvy nálad, nebyla jsem si vůbec jistá, zda si poradím s čistokrevnou detektivkou. Nic proti žánru samotnému – čtu je ráda, mnohdy ještě raději v kombinaci s thrillery, ovšem i ta klasická mě baví. Zpravidla totiž vraha netrefím!

Obavy se naštěstí nenaplnily. I když mi trvalo, než jsem se do příběhu ponořila, rozhodně mi to vrátil měrou vrchovatou. Vtáhl mě, bavil, děsil, trápil a hlavně zajímal! Což je dost důležitý faktor. Pokud vás čtený text nezaujme – tématem, provedením,… - je nakročeno k průseru.

(adept na poslední větu před smrtí!) „…Ale co? Jde přece jen o hodinovou procházku v lese. Co by se mohlo stát?…“

Průserem bych trochu, možná přehnaně nevybíravě, označila obal. Upřímně přiznávám, že vidět knihu v knihkupectví, asi ji odložím, aniž bych otočila na zadní stranu a dala šanci anotaci. Návrh obalu, který vám sem vložím (je z autorových webových stránek) je mnohem luxusnější, oku víc lahodí a rozhodně upoutá. Co vy na to?

A teď ke knize – vzala jsem si k ruce lepíky. Zpravidla používám jen jednu barvu pro vyznačení citací, nicméně jsem zkusila přičichnout k bookstagramovému trendu „lepíkování“, který stále nechápu (vysvětlení podstaty se nebráním), a volila jsem následovně:

- růžové – chyby (na ty jsem hodně háklivá)

- modré – místa, která mě trknou, protože je znám. Detaily, které mi utkví

- zelená – taková má klasika aneb citace, hlody, hlášky do recenze

- oranžová – odkazy k vyhledání

„…Koutný ve dveřích mlčky poslouchal.

„Jestli si myslíte, že radní udělali něco špatně, obraťte se na opozici, zulíbají vám ruce,“ dodal ironicky úředník…“

Chyb, díky bohu, nebylo moc – mám tři založené a jedna se mi ztratila – spíš jde o překlepy a tiskařské šotky než o něco podstatného, co by bilo do očí. Podstatným faktorem při souhlasu s recenzí, neboť mě oslovil autor sám a já mu tímto děkuji i za podpis v knize (to mě pokaždé dojme), bylo místo. Děj Lesu Bor se odehrává… držíte se? V lese! Kdo by to byl čekal! Fajn, necháme těch vtípků – na jihu, v Českých Budějovicích, v lese kousek od domu mé babičky a dědy, od místa, kde bydlely sestřenky a my tam občas jezdili v létě na kolech. Miluji rozměr, který příběhu dávají známá místa. Hloubku, detaily, podtrhují děj samotný. Pomáhají fantazii v lepší práci s textem a poskytují větší prostor pro vnímání a umocňují čtenářský zážitek.

Za další bych, vyjma zvoleného místa, vyzdvihla dialogy a hru s detaily. Pavel (snad mi promine tykání bez předchozího souhlasu) si vyhrál s atmosférou. Z potenciálu, který měl, vytěžil maximum.  A vy víte, že na tuto skutečnost jsem neuvěřitelně háklivá. Tady můžu dát jedině pět z pěti. Napínal, hrál si, vedl, tajil, zamotával a rozmotával, přidával a rozšiřoval příběh i o zvraty v životech vyšetřujících. Vzniklo komplexní dílo, pardon za ten nadnesený výraz, ale nechci dokolečka opakovat slovo příběh, máte alternativu?

„…Moucha domácí má složené oči s velkým zorným úhlem a díky nim dokáže lépe vnímat okolí a vyhodnotit základní informace, ještě než jsou předány do mozku. Nic z toho jí však nebylo nyní platné. Úder složeným časopisem jako hrozbu vyhodnotit nestihla…“

Vy mě znáte. Jsem mrcha nevděčná, rýpavá. Prskám, brblám a nadávám, mluvím občas jako dlaždič, ovšem na druhou stranu dokážu ocenit kvalitní knihu, pokud se mi dostane do rukou. A Les Bor je rozhodně kvalitní detektivní čtivo, ze kterého vás bude mrazit. Dvakrát jsem chtěla autora pomyslně bacit po hlavě za to, že mi zabil zamilovanou postavu. Pokaždé to vypadalo, že můj xyz je v pánu, jenže nebyl! Nemůžu a nechci spoilerovat, nicméně smekám před mistrnými a až hororovými vsuvkami, které se zdály být něčím, čím po dočtení odstavce nebyly. Skvěle mátly i doplňovaly a dokreslovaly.

Rozmazlená brutalitou Chrise Cartera, který vás vrhne do krvavého místa činu hned na prvních řádcích, jsem ráda objevila kouzlo poctivé detektivní práce, skvělých dialogů a nevyumělkovaných lidských hrdinů. Stručně, jasně, věcně… napodruhé – první verze recenze se mi ani trochu nelíbila!

♠ první kapitola k přečtení na webu autora ►

♣ článek o knize na iDnes.cz 

Autor:  Pavel Kohout

Nakladatelství:  MOBA (web – klik)

Žánr: detektivka

Rok vydání: 2020

Počet stran: 320

Výborných knih není nikdy dost – velké díky panu Pavlu Kohoutovi, který mimo jiné stojí za nakladatelství KKknihy.cz, za poskytnutí recenzního výtisku. Nejen, že mi svou důvěrou prokázal čest (to je ale krásně okřídlený nesmysl), rovněž mi umožnil zažít známá místa jinak.