sobota 14. března 2020

knihovna - I. Nováková: Počtář Pepík Popleta

Matematika, toť strašák veliký!

Nevím, jak pro vás, ale pro mě je matematika něco jako šifra mistra Leonarda či kohokoli jiného. Či úhlavní nepřítel na jedné z předních příček. V životě jsem si zatím vystačila s klasickou násobilkou, kterou často jistím kalkulačkou, procenty a trojčlenkou. Tyto tři věci považuji za základ… obdivuji každého, kdo v matematice vidí víc. I já postupem času a díky nakladatelství Portál objevuji i jiná kouzla matematiky a logiky, nicméně stigma nepřítele stále zůstává. Jak to máte vy? A v čem pomůže dnešní kniha?

zdroj obrázku klik


Pepík Popleta je opravdu trochu popleta a leccos v matematice nebo pravopise se mu plete. Povede se mu získat kouzelné pero a pak se začnou dít opravdové divy: Pepík začne cestovat a dostane se tak například do Yellowstonského národního parku, na nejvyšší horu světa nebo se zahřeje na Kanárských ostrovech. Děti pomocí výsledků luští tajenky, text a tajenky na sebe navazují a vytvářejí jednoduchý příběh…  celá anotace zde.

Přiznejte se, jak jste to měli jako dítka školou povinná vy s plněním domácích úkolů a vůbec s domácí přípravou? Dělalo vám něco potíže? Byli jste flinkové/ignoranti? Nebo vám to šlo levou zadní, případně jste se doma učit nepotřebovali? Já byla trochu šprt na vošce a vysoké, na střední a základce spíš nenápadná a průměrná. Ovšem úkoly jsem nesnášela.

Z nového pohledu mámy jsou pro mě domácí úkoly stejně děsivou představou jako již zmiňovaná matematika. Proto ocením jakoukoli pomůcku, přípravu či podpůrný prostředek, který bude nápomocen nejen mně, ale i cácorce. Zejména pokud bude mít matematické geny po mně!

Počtář Pepík spojuje dvě věci (minimálně) učení hravou formou a poznávání. Vyjma čísel, zákonitostí z počtů a luštění tajenek/šifer poznávají děti i místa ve světě. Zapojují tak víc vjemů naráz a vytváří si nové souvislosti. Může je to podpořit nejen v případě, že s počty bojují, ale také inspirovat v dalším hledání a vzdělávání se formou, která jim něco dá. Protože biflovat se něco jako básničku skutečně nemá pro člověka žádný přínos.

„…„Dnes mám rozhlížecí náladu,“ řekl jednoho rána Pepík.
„Co to znamená?“ ptalo se udiveně strašidlo.
„To je přece jasné,“ usmíval se Pepa, „prohlédneme si svět z výšky.“
„Chceš jet zase na nejvyšší horu světa Mount Everest?“ ptal se znovu strašák.
„Ale ne, tam už jsme byli. Na světě je spousta jiných fantastických výhledů…“



Obecně se mi myšlenka „škola hrou“ dost zamlouvá a je to cesta, kterou bych se ráda vydala. I z toho důvodu mě pracovní sešit k zábavnému procvičování násobilky od Ivy Novákové nalákal a zaujal. Ve svých 36 letech mám chuť se s ním někam zašít a pustit se do vyplňování. Ale odolám. Bude čekat na píďalku a její nástup do základní školy. Nebo na mě, až si budu potřebovat něco osvěžit! U matematiky je dobré, že se nemění. Základy jsou stejné a tím pádem je „kniha“ nadčasová. Třeba u takové písanky už bych měla obavy větší.

Doporučuji všemi deseti a tleskám za publikace, které usnadní život nejen rodičům, ale především neodradí dítka od vzdělávání se. Naopak je podpoří a rozvine ještě v něčem dalším!

Autor: Iva Nováková
Nakladatelství:  Portál (web)
Žánr: pedagogika (náhled do kategorie)
Rok vydání: 2020
Počet stran: 64


Děkuji mé jmenovkyni (Kačence) za zaslání recenzního výtisku a podporu mých šedých buněk mozkových plus překonávání věcí neznámých a obtížných.

2 komentáře:

  1. V matematice jsem byla průměr, nijak mě to nebralo, takže jsem tomu moc nedávala. Na střední jsem byla úplně mimo mísu a v pololetí měla čtyřku. To mě tak vyděsilo, že jsem se do toho zažrala, začala se učit, zamilovala si vše od sinusu po kotangens a v druhém pololetí měla za jedna. Fakt mě to bavilo, dnes už neumím nic, ale jsem ráda, že kluci jsou s matikou v pohodě a že je oba baví, i když Míša někdy říká, že je to nuda, protože už to všechno umí :D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já jsem skutečně učebnicové matematické jelito - základku i střední jsem jakž takž prošla - na vošce nebyla a na vysoké jsem v prváku "rupla" a opakovala ve druháku, kde jsem s pomocí doučování a pár vtipných hlášek pana profesora prolezla jen tak tak na poslední pokus :D jsem zvědavá na cácorku. Zatím se zdá - klepu - že by mohla mít geny na jazyky - nejsou jí ještě ani čtyři a mluví na mě česko anglicky :D

      Smazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)