knihovna - F. Nilsson: Poněkud zvláštní kůň

Příběh pro děti, který pomůže i dospělým?

Občas zapomínáme na to, s čím jsme se jako děti prali. Nejsou jen princezny a princové a v dětském světě není vše zalité hřejivým a něžným sluncem. Jsou i mraky, bouřky, nesnáze, rozbitá kolena. My máme zpětně tendence podobné vzpomínky vytěsňovat, ale naše děti, sourozenci, vnoučata, synovci, neteře… jednoduše dítka se s tím potýkají právě teď… v reálném čase. Co mi tedy přinesla dnešní kniha?

Hedvika si ze všeho nejvíc přeje mít vlastního koně. Její spolužačka Ellen dostala právě od rodičů poníka. Hedvičin domácí mazlíček má také čtyři kopyta, ale přesto se to nějak nepovedlo. Hedvika tatínkovi nedokáže vysvětlit, že ve druhé třídě berou ostatní vážně jen ty, co mají koně, a tak si Hedvika radši vymyslí nového souseda, který vlastní tři bělouše. Z Hedviky se rázem stane nejoblíbenější holčička ze třídy, všichni jí dávají bonbony a všemožně si ji předcházejí. Hedvika se ale zamotává do klubka výmyslů tak, že se jí z něj vyplétá jen velmi obtížně. Navíc svého pravého kopytníka nesnáší a jednoho dne, když se zvíře lekne a uteče, si Hedvika uvědomí, že ho přece jen ráda má… celá anotace zde.

Rozhodně tedy otevřela oči. Krásně se čte o princeznách, dracích, jiných zvířecích hrdinech, ale je třeba mluvit i o tom méně populárním o to však důležitějším. Poslední dobou se mi do rukou dostalo několik titulů, které v tomto směru pomáhají nejen dětem, ale i rodičům, prarodičům, tetám, strejdům, učitelům. Mnohdy se totiž může stát, že si existenci potencionálního problému (v tom lepším případě jen potencionálního) neuvědomíme.

„…Podívá se na Hedviku. Pak chleba odloží a otevře ústa. Neřekne však nic. Ticho zní v uších hůř než ohlušující rámus…“

Knihy jako právě ta dnešní jsou tak skvělým prostředkem a prostředníkem. Dětství není jen krásné období, ono je i hodně náročné a občas odněkud zazní, že paradoxně právě děti mají sklony být zatraceně kruté. Ať už cíleně či nevědomky, je to tak a citlivá duše (nejen ta) si potom může projít učiněným peklem. Stejně jako hlavní hrdinka dnešní knihy. Ono není nic příjemného vybočovat, nezapadat a přitom toužit po pravém opaku a často se stane, že se jedna zdánlivě nevinná lež nabalí na druhou a neštěstí je na světě.

„…Hedvika ale zahodí ohryzek a začne slézat z hrušky dolů. „Já jo.“ V tomhle pololetí se s Hedvikou něco stalo, vlastně skoro se všemi holčičkami ve druhé třídě. Už si nechtějí hrát na to co předtím. Nebaví je hra na schovávanou ani fotbal, nechce se jim skákat gumu ani panáka. Pořád jen dokolečka cválají po školním dvoře. Řičí, pohazují hlavami, vzpínají se a vyhazují. Kapsy mají plné obrázků roztomilých koníků a v taškách časopis s názvem Poník. Postihla je totiž koňská horečka…“

Schválně, koho taky postihla v dětství „koňská horečka“? Aneb láska ke koním, poníkům, četba knih s tímto tématem, sbírání samolepek a podobně? Jsem exot odmalička, takže mě to nějak minulo, ale ten boom si pamatuji velmi dobře. Však i teď je to stejné. Dinosauři, Mickey Mouse, Ledové království, koně – marketingová a reklamní masáž je neskutečná již od útlého věku a nezlepšuje se to, právě naopak. Je obtížné najít rovnováhu mezi konzumem a zdravým rozumem.

Hedvika je děvče z masa a kostí a ne žádná vymazlená a přeslazená superhrdinka. Prožívat s ní její strasti bylo poutavé a děsivé zároveň. Být v kůži dítěte, které si neví rady, bojí se a má potíže, to člověka jednoduše zasáhne, i kdybych nebyla máma. Víc titulů, které mají hloubku, a něco nám sdělují. Problémům je třeba věnovat pozornost a ne nad nimi mávnout rukou. Všímat si, neignorovat, i když jsme často unavení a máme dost práce sami se sebou.

„…Hedvika znovu vyjde na světlo. Vydá se ještě za stáj, ale najde jen hnojiště. Sedm masařek tam pořádá rodinnou oslavu. Jako předkrm, hlavní jídlo i zákusek budou mít hnůj. Záda se jim lesknou jako zelen štíty a sosáčky připomínají malá brčka na cucání hovínek…“

Nemohu jinak, než dát opět plný počet. Ilustrace od Komáry jsou neskutečně povedené a musím přiznat, že se mi naše obálka líbí mnohem více než originální švédská. Co víc dodat? Dětské knihy nejsou jen pro děti a palec hore odvaze při otevírání mnohdy bolavých témat. Je to ovšem potřeba jako sůl! Taková práce má smysl a kniha o to větší hodnotu a přínos. I v pohádkách našich klasiků se nesou poselství a ponaučení, no ne? Jenže doba jde kupředu, takže je třeba příběhy přizpůsobit a pomoci tak chránit to, co je nejdůležitější – naše děti. A co přinese, podle mě, kniha dětem? Poznání, že v potížích nejsou sami a že říct si o pomoc není projev slabosti, právě naopak!

Autor: Frida Nilsson

Nakladatelství:  Portál (web)

Žánr: dětské (náhled do kategorie)

Rok vydání: 2020

Počet stran: 160

Překlad: Viola Somogyi

Ilustrace: Ilona Komárková

Děkuji mé jmenovkyni (Kačence) za zaslání recenzního výtisku – co kousek, to originál! Knihu můžete aktuálně koupit se slevou za krásných 297,- Kč.