knihovna - M. Šnábl: Filipínek

Filipínek objevuje  tajemství lesa a vy se rádi přidáte!

Co mě na knihu nalákalo? Takový zvláštní paradox… anotace (níže) zmiňuje Šumavu, takže jsem okamžitě zbystřila. Přitom název knihy evokuje spíše tropickou dovolenou. Asociace jsou mrchy. Schválně, co vám naskočí v hlavě, jakmile vyslovím F

ilipínek?

Pohádkový příběh o skřítkovi Filipínkovi a jeho kamarádech z lesa na Šumavě. Poutavá dětská knížka plná dobrodružství, kamarádství a boje dobra proti zlu.

Kdo z nás někdy nechodil po lese a nepředstavoval si, kde mi mohl bydlet nějaký ten skřítek či pohádková bytost? Já to tak dělám občas i teď. Šumavské lesy (a nejen ty) k tomu přímo svádí. A pokud si domů jako suvenýr s houbami nepřitáhnete i klíště, zbude vám právě vaše fantazie, aby si s vámi hrála.

Marek Šnábl dokázal nevídané. Upoutal nás všechny tři. Cácorka je snadný terč. Stačí líbivé obrázky a je coby čtenářka vaše. Když se jí příběh nepozdává, vyšperkuje ho miliardou doplňujících otázek, případně si ho vymyslí komplet od základu. Nás zase, bez předsudků, zaskočilo, že za poeticky pohádkovým příběhem stojí člověk, jehož denním chlebem je pobyt ve věznici, kde coby bachař nemá možná o historky různého druhu nouzi, nicméně pustit se do pohádky? To chce koule!

Deset kapitolek, které jsou rozdělené na 72 stranách, krásně zvládnete za jeden večer sami. S dětmi bych to viděla na dvě až tři kapitolky před spaním. Vše závisí na věku čtenáře a jeho výdrži. Někdo usne hned, někoho příběh pohltí a vy mi potom budete nadávat, protože potomek odmítal jít spát, dokud jste se společně nedostali na poslední stránku. Prvňáčci nebo druháčci si s přehledem zvládnout číst sami. Písmo je dostatečně velké, text srozumitelný. Jen sem tam je souvětí možná až zbytečně dlouhé, ale nikterak často. Pokračování recenze najdete na webu Knižní díra.