knihovna - M. Štefko: Nikdy se nepřestala usmívat

Překvapivá lahůdka!

Zahraniční autoři a autorky thrillerů nás rozmazlili. I když by se spíš hodilo poznamenat, že zkazili. Zpohodlněli jsme a zvykli si na určitý mustr… vzor… osnovu. Dnes je tu Martin Štefko, aby nám velmi názorně ukázal, že to jde i lépe, kvalitněji a co víc – především nečekaně!

Robert Jenkins je uznávaný soudní psychiatr. Před sebou má případ, díky kterému už jeho jméno nikdy nezapadne. A přitom stačí jen mluvit a naslouchat.

Alexandra je obyčejnou ženou, která nikdy nestála v centru dění. Až doposud. Ocitla se ve světle reflektorů s krví na rukou. Alexandra je vražedkyně. Na svém kontě má 168 zabití.

Robert se těší na jednoduchý případ. Všechno je jasné. Alespoň do chvíle, než se s Alexandrou poprvé setká.

232 stran čítající útlá knížečka se nezdá, avšak skrývá v sobě velký potenciál. Dva „styly“ vyprávění, pár nápaditých a nepřeplácaných ilustrací od Jana Nikrýna a příběh tak silný, že s vámi otřese. Ne, vážně, regulérně mám teď, den po dočtení, chuť pořídit si audioknihu a poslechnout si to celé znovu. A to podotýkám, že audioknihy neposlouchám, protože se na ně nedokážu soustředit. Ale Martin Štefko ve mně zanechal tak silný dojem, že bych příběh ráda vnímala i jinak než jako písmenka, která čtou mé oči.

Kapitoly v er-formě, kdy Alexandru vyšetřuje Robert Jenkins (který se mihne i v další Martinově knize – Mrtvé ženy), střídají části v ich-formě, kdy na fragmenty příběhu nahlížíme Alexandřinýma očima prostřednictvím vzpomínkových intermezz. Je dobré podotknout, že pokud jste přehnaně útlocitní a nesnesete čtení o krvi, násilí na ženách i mužích, sprostá slova, vulgarity a podobně, není Nikdy se nepřestala usmívat kniha pro vás. Trpěli byste. Zároveň však nehledejte nic brutálně přehnaného či dokonce na hranici hororu.

Celou recenzi najdete na webu Knižní díra!