Recenze - antologie Hlubiny města

Zbožňuji antologie a tleskám povídkám. 

Chápu, proč některým nesedí, pro mě jsou však neuvěřitelně lákavou cestou, jak poznávat, užívat si, vychutnávat a ukojit zvědavost. Nakladatelství Epocha přináší nadupaný kousek, na kterém si pochutnáte a v případě nejvyšší nutnosti ho můžete vzhledem k váze využít i na něco praktického… vylisovat herbář, vzít prudila po hlavě a tak podobně.

Každé město má své hluboké tajemství.

Začneme pěkně zostra: slovo na úvod si vezme Ben Aaronovitch. Může se stát, že vám jméno nic neřekne. Nevadí. Něco si o pánovi povíme: rodák z Londýnského Camdenu, anglický spisovatel (autor městské knižní fantasy série Řeky Londýna) a scénárista (v 80. letech se podílel na scénářích k britskému seriálu Doctor Who). Šel na text stručně a na rozjezd poněkud nenápadně až nezáživně, ovšem podstatu sbírky vystihl na výbornou a mile překvapil.

My naši pouť napříč 472 stranami začínáme u příběhu, ve kterém se Dalibor Vácha nechal inspirovat skutečně žijícím boxerem Františkem Nekolným. Bijce vyslal za velkou louži vstříc osudovému zápasu a rozehrál velmi čtivou a poutavou podívanou. Česká mlátička se ve městě Innsmouth potýká s tísní, která dopadá na ramena nejen jemu, ale i čtenáři. Na mysteriózně postapokalyptické vlně jsme začali poněkud neslaně, místy docházelo ke zbytečnému natahování, ale na rozjezd? Solidní průměr!

Laťku se pokusí zvednout lehce psychedelická Poslední brána od Pavla Renčína. Hlavní hrdina Michaelem kvůli spánkové deprivaci už neví, co je sen a co skutečnost. Spolu s ním se vydáme hledat jehlu v kupce sena, záchytný bod uprostřed neuvěřitelného chaosu ve světě snů, kde nás žene zvědavost odstavec za odstavcem dál a dál, čelo se víc a víc krčí, stupeň zmatenosti narůstá, sem tam zazní pekelně vtipný hlod a pak je najednou konec s hořkosladkou příchutí.

„Jdi s tím Freudem už do prdele, čiči!“ utrhl se na ni Medojed. „Někdy prostě komín není péro, ale jen posranej komín!

„Vždyť povídám, že ty významy jsou individuální. Kdybys mi pořád neskákal do řeči,“ čertila se Kočka.

„Něco ti ukážu,“ řekl Medojed. A Michael se mu podíval přes hlavu, za kterou se otevřel nový sen. Nebo to byla vzpomínka?

Jan Štifter na nás jde pro změnu s nostalgickým závanem vzpomínek, kouzlem Vánoc a rodinných tradic. Relativně nevinné Zavařovačky naservíruje s jemnou a nenucenou nonšalancí, nepouští se do větší hloubky, nezachází do přílišných detailů, a přesto mu to nějakým zázrakem funguje – včetně pointy.

Do pestré skupinky témat i uchopení dynamiky města se připojuje Lukáš Vavrečka. Vlčice nás vezme na dovolenou do starého hotelu v Římě. Letité budovy hromadí energii i vzpomínky a senzitivní člověk může otisky dob minulých vnímat velmi důrazně. Co se však stane, pokud si některé věci vyloží jinak? Chybné závěry vedou k nečekané tragédii a Vlčice dělá radost svou promyšleností, spádem i nápadem.

Pátá povídka v řadě si vezme na paškál kominíky. Zdánlivě obyčejné zaměstnání pro milovníky výšek přináší nečekané zamyšlení o světě pod světem… Prapraha. Seznamujeme se nejen s jeho pravidly, ale i s podstatou lidské povahy a Dutý septagon je tak díky práci Petra Stančíka hlubší, než se na první pohled může zdát. Rovněž i čtivý a svižný.

Hlásí se Martin Paytok s nádhernou detektivkou s mystery nádechem, božími slovními obraty a hlody. Reálně si dokážu představit, že Rutinu čtu rozpracovanou coby plnohodnotnou knihu, protože tuhle jízdu jsem opouštěla jen velmi neochotně. A přitom taková… rutina… mrtvola na parkovišti, podezřelý v těsné blízkosti a navíc známá firma. Jenže jak dokázal prohodit klavír oknem doprostřed parkoviště a trefit oběť? Geniální a mrazivé!

„Žena, asi čtyřicet, celkem spolehlivě mrtvá,“ dodal druhý technik. V řadě stáli čtyři a v bílých overalech vypadali jako bratři sněhuláci. Tomuhle jedinému trčela z koutku úst cigareta. „Ačkoli lékař ještě nedorazil, takže co já vím, třeba jenom odpočívá.“

Městské legendy ožívají pod rukama Přemysla Krejčíka v povídce Pan Twardowski. Snadno dohledatelná skutečná legenda o polském šlechtici, který zaprodal duši ďáblu, podaná v kontrastu hodnoty přátelství a životních priorit, kdy stojí přítel proti příteli v nečekaném duelu. Obsáhlejší, přesto však čtivá, svižná a naprosto vychytaná.

Veronika Fiedlerová, kterou znám především jako autorku detektivní mystery hororové série Pozdravy záhrobí, nás vezme do starověkého Říma na ostrov Zakantum. Lehounce temný nádech vystřídá další filozofické dilema, které mi připomnělo starou povídku Ti, kteří odcházejí z Omelas. Ta ve mně rezonuje i po letech. Nosnou myšlenkou je, co jste ochotni přehlížet pro vlastní štěstí a prosperitu? Skvěle napsáno, výborně vymyšleno a jen ta pointa mě úplně neuspokojila a ocenila bych ji o něco rozvedenější.

Je čas udělat si výlet do fiktivního francouzského města Villanmile, které okupují vojáci, a na boj s nimi se vydávají nečekané síly. Luna ve spletitých uličkách je skvostná duchařina jako vyšitá, která však místy působí trochu trhaně a skokovitě. Je temnější s vcelku uspokojivou pointou a Františka Vrbenská má rozhodně potenciál. K velké škodě nezabíhá příliš do detailů, kostra je parádní. Kdyby to bylo delší, vrněla bych blahem.

„Povídám ti, tohle město je na nás nasraný. Sálá do odevšad… z cihel a z dlažby. Vsadil bych se, že mě pokouše patník.“

Lamaris hoří a Vilma Kadlečková potvrzuje, že její styl není absolutně mým šálkem čaje. Moc magie a těžkopádnosti, ale pro fanoušky detailnějšího propojení magie, sci-fi, čarodějů a zřídel, ze kterých čerpají oni i město, nejspíš trefa do černého.

Chuť mi spravila Michaela Merglová a její Špatný den. Ne snad proto, že mě spolu vzali do Londýna (teď trochu kecám!). Především šlo o krásnou, lehkou, jemnou a nepřeplácanou duchařinu, která pohladila po duši milovníka nepřekombinovaných přímočarých záležitostí a ta práce s češtinou? Balzám na duši!

Favority lehčích postapo kousků potěší Vilém Koubek. Dno výkopu se odehrává v brutálně rozkopaném Brně. A jak to tak bývá, když se kope, zavání to průserem. Nikdy totiž nevíte, na co narazíte a jaké události dáte do pohybu. Pak se i pád do výkopu na úprku při demonstraci může stát čtivou a nápaditou podívanou. Oceňuji slovní zásobu, ale na zadek jsem si vysloveně nesedla.

Splnit si sen od Lucie Lukačovičové jede pro změnu na úplně jiné vlně. Máme tady Limbo – snový svět, do kterého se po usnutí proderou jen ti, kteří jsou vyvolení. Dveře se vám mohou kdykoli zavřít, pravidla jsou nevyzpytatelná, čtivost strhující, některé pasáže dramatické a akční, pointa přívětivá a potenciál na klasickou knihu velmi lákavý.

Předposlední na menu je dystopie. Anna Bolavá nás nechá nahlédnout do mysli mladé dívky, která v imaginárním městě hledá své bratry a na té cestě najde něco úplně jiného. Trochu složité, těžkopádné, nepatrně nudné, i když nápadité Tyhle věci neexistujou a já v podstatě nemám, co dodat, protože mi přišly poněkud nemastné a neslané.

Patnáctku uzavírá Kristýna Sněgoňová a rivalita dvou měst, které jsou spojeny v jedno. Pan Frýdek a slečna Místek je hravá záležitost, která bezproblémově plyne, nese ponaučení, krásnou pointu, jemně nostalgicky retro vlnu pro milovníky časopisu Bravo a hudební skupiny Kelly Family! Skvěle jsem se bavila a culila se každý odstavec – díky!

Psát recenze na povídky je nevděčné a vážně na palici. Vystihnout dojmy a podstatu a přitom nic nevyslepičit ani to nepsat jako anotaci jednotlivých kousků plnou spoilerů je vážně výzva, ze které jsem na konci zpocená až na prdeli. Pravdou však je, že i když při sepisování nadávám, stejně další antologii neodolám. Po náročném dni je večerníček v podobě krátkého bonbonku, na který nic nenavazuje a který stojí sám o sobě, naprostý balzám.

Ano, Hlubiny města mi zabraly nemálo času, ale vzhledem ke krásné práci s českým jazykem, s pestrostí jednotlivých povídek, ať už jde o styly, žánry či uchopení nosného tématu, to byla radost, i když mi něco nesedlo. Krásné a jednoduché ilustrace od Lenky Tarwari Jandové a fakt, že každý z autorů uvedl krátkým odstavcem povídku někoho jiného – to už jsou jen třešinky na tomto knižním nadupaném dortu.

Našla jsem si oblíbence (Kristýna Sněgoňová, Michaela Merglová, Martin Paytok), ochutnala nové kousky často i mimo svou komfortní zónu, a odcházím čtenářsky i intelektuálně velmi spokojená. Na poličku na čestné místo odkládám kvalitní a pestrý kousek!

Recenze primárně sepsána pro web Knižní díra.