Recenze - O. Goingback: Crota

Golden Dog válí!

V únoru loňského roku jsem slupla Běsnění kojota a Owl Goingback si mě svým stylem získal, stejně jako Martin Štefko překladem. K dokonalosti chyběla jedna hvězdička, proto jakmile byla venku Crota – další autorova kniha, za kterou získal cenu Brama Stokera – nebyl důvod dělat ciráty!

Šerif Skip Harding vyšetřuje dvojnásobnou vraždu, která otřásla poklidným městečkem Logan ve státě Missouri. Jatka se zdají být příliš brutální na to, aby je spáchal člověk. Byl to medvěd? Ale v oblasti žádní medvědi nejsou… Těla se kupí a Skip brzy zjišťuje, že proti tomuto nepříteli jsou kulky k ničemu. Pouze s pomocí ochránce parku Jaye Little Hawka a moudrosti lakotského šamana George Strong Eagla se mu může podařit netvora zastavit dřív, než bude pozdě. Příběh mísí prvky akce, hororu a indiánské mytologie.

Žádné chození kolem horké kaše – Crota je až návykově čtivá. Owl Goingback má neuvěřitelný talent na znázornění atmosféry aniž by k tomu potřeboval dva kilometry slov. Vždy uhodí hřebíček na hlavičku a vyvolá ve vás přesně ty pocity, které k příběhu patří. Puberťák je sám na měsícem osvětlené silnici, široko daleko nikdo a nic. Praskne větvička, mihne se stín a mě naskočí husí kůže, na zátylku cítím paniku, jako kdybych na té opuštěné vozovce za městem stála taky.

Stejně jako v případě Běsnění kojota se do Croty promítají autorovy kořeny. Čerpá z mytologie domorodých Američanů a dává nám okusit, jaké to je bojovat se zlem tak starým, že proti němu nepomůže žádná současná zbraň, ale je potřeba otevřít mysl a uvažovat nekonvečně. Nasypat do Croty celý zásobník libovolné ráže prostě není řešení, ať už se to policejnímu sboru líbí či nikoli.

„Hrůza je velmi osobní záležitost. Proniká póry těla a všechno se mění v ledově chladné. Jakmile se dostane dovnitř, roste jako živá bytost, krmí se a nabývá na tvaru, zatlačuje duši zpět do tichého koutku mysli. Ze stínů se stávají ohavné příšery číhající v zákrytu, z větru šeptaná slova a z tlukotu vlastního srdce kroky věcí, které se z temnoty řítí do útoku.„

Ono vůbec uvěřit, že máte co dočinění s prastarým zlem a ne se zdrogovaným hovadem, je potíž, protože někteří ochránci zákona mají prostě IQ tykve nebo si pro aroganci nevidí ani na špičku nosu, natož na poklopec. To jsem ale celkem odbočila. Z Croty dýchá něco, co se špatně uchopuje slovy. Je akční, čtivá, napínavá, ale rovněž přímočará. Jde k cíli bez zbytečných vytáček, kašle na moderní trendy, stojí na atmosféře a jednoduchosti. To jí dělá výjimečnou a krásnou.

Zhltnout jako malinu a především nezapomenout. Ne, stejně jako Běsnění kojota mi Crota utkví. Možná se časem vypaří detaily, ale zůstane vzpomínka na emoce a pocity během čtení. Zatajený dech, spokojenost, čirá radost z dobrého textu, bohaté slovní zásoby a zajímavého neotřelého příběhu, který je sice z velké části dramatický a krvavý, ale také dobrodružný a hloubavý. Owl Goingback v žádném případě nezklamal a vážně doufám, že se nevidíme naposledy.

PS: obálku tentokrát spískal Pavel Pavelka a má tak jiný nádech, než u Goingbackovy předchozí knihy, ale znázornění neskutečně sedí a sálá z něj ta správná atmosféra!

Recenze byla primárně sepsána pro web Knižní díra.