Recenze - P. Švec: Rovnováha

Pro milovníky poctivých a nepřekombinovaných duchařin

Podzim klepe na vrátka a co se k mlhavému a pošmournému počasí hodí víc, než dobrý horor? Tak si pojďme představit novinku od nakladatelství Golden Dog, která mě velmi mile překvapila!

Až donedávna si žil docela dobře. Měl práci, byt i skvělou holku, kterou chtěl požádat o ruku. Štěstí je ovšem vrtkavé, a tak stačila jedna malá nehoda, aby se jeho život rozsypal jako domeček z karet. Možná měl tehdy radši umřít. Netušil, že druhý svět existuje, dokud nespatřil svého prvního ducha. A to byl teprve začátek. Pozvolna začínal nabývat dojmu, že dar, jejž by nejraději vrátil, má hlubší smysl. Zdánlivá náhoda střídala náhodu, přesto všechny jeho kroky směřovaly k místní továrně. Byl povolán… Ale kým? Kdo je vlastně jeho šéf? Myslel si, že se mu daří rozplétat tragická vlákna minulosti, a ani si nevšiml, že z nich spíš plete oprátku. Nikdy dřív nebyl smrti blíž než teď. Náhody totiž neexistují…

Hned na začátku pochválím obálku. Její autor - Jiří ARBE Miňovský – dokonale vystihl atmosféru příběhu, který na jednotlivých stránkách rozehrál Petr Švec. Ano, jde o horor z domácího rybníčku a víte co? Je vážně dobrý!

Co dobrý, tím bych ho dost možná i urazila. Je totiž výborný. Mladý frajer se jebne se do kebule, a co čert nechtěl, najednou vidí duchy. A ti si s ním chtějí hrát. Nebo je to mnohem složitější? Zranění nestačí a tak Petr Švec hodí Martinovi do života ještě další vidle, ať se chlapec poměje.

Možná právě spořádal další sendvič s tuňákem. Snažil se jíst zdravě, aby shodil pár kilo. Někdo by mu měl ale vysvětlit, že když do sebe natlačí deset sendvičů za dopoledne, nezáleží na tom, co v nich je za zázrak. Břicho zkrátka zůstane tam, kde je, a bude vám překážet ve výhledu na vašeho malého přítele.

Musím říct, že půdu si tedy připravil velmi úrodnou. Plíživou atmosféru a depresi, do které se nám hrdina pomalu propadá, osvěžují trefné a úderné hlášky. Těmi se nijak neplýtvá, což jen přispívá k tomu, že krásně vyniknou. Dokonalost dolaďují popisy, které nám celou náladu knihy skvěle podtrhují. 252 stran je sepsáno v ich formě, která neuvěřitelně sedí a čtenáři přidává na autentičnosti. Kapitoly jsou krátké, díky čemuž je děj svižný a neuvěřitelně čtivý.

Přemýšlím, co bych vytkla, a nemám nic (dobrá, pustím chlup - anotace si mohla nechat pár es v rukávu a nemusela být tak podrobná). Pomohly by ilustrace? Možná vymazlená vnitřní grafika? To už si však vysloveně cucám z prstu. V podstatě vše podstatné stojí na příběhu a ten je úžasný. Došly mi superlativy.

Ne, nebyl jsem v pořádku. Připadal jsem si jako ryba v akváriu. Vykulené oči, otvírající se ústa a nepříjemně velká šance, že si brzy zaplavu břichem vzhůru.

Rovnováha se nijak nepřetvařuje. Neobsahuje hektolitry krve, i když nějaký ten mililitřík by se našel. Nežene se nikam ad absurdum. Ne, je to uvěřitelná, realistická a mrazivá duchařina s lehce detektivním nádechem, která se neuvěřitelně povedla, a byla radost ji číst a trávit v její společnosti čas!

Recenze byla primárně sepsána pro web Knižní díra.