Recenze - G. Masterton: Lesní duch

Lesní duch vám svou podmanivostí nedá spát!

Rodák s Edinburghu není v knižním světě žádným nováčkem. Na svém účtu má několik velmi dobře hodnocených hororů, stejně jako krimi thrillerovou sérii v hlavní roli s agentkou Katie Maguirovou. Nakladatelství Golden Dog nás tentokrát láká na výlet do USA a Polska za pátráním po lesním duchovi, který nám způsobí pořádné mrazení v zátylku. A zdaleka nejen to!

Současná Amerika. V lese u skautského tábora je nalezeno patnáct skautů a sedm jejich vedoucích – všichni spáchali sebevraždu. Jeden z mrtvých chlapců je přítelem Sparkyho Wallace, jehož otec Jack vede v Chicagu polskou restauraci. Jack objeví souvislost mezi sebevraždami a smrtí vlastního dědečka, který se zabil v Kampinoském pralese v Polsku, když za druhé světové války bojoval proti nacistům. Jack a Sparky se společně vydávají do Polska, aby odhalili děsivé tajemství. Co způsobuje nezvladatelnou paniku lidí v lese? Aby se jim to podařilo, musí hrůzu zažít na vlastní kůži a dostat se až na samou hranici šílenství.

Na úvod bych vám, s dovolením, dala jednu radu: Nečtěte Lesního ducha, pokud se chystáte ven po setmění. Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, že přečíst pár kapitol a jít za tmy trajdat ideálně někam, kde jsou pouliční lampy velká vzácnost, není nejlepší nápad. Bála jsem se každého zašustění. Při každém ohlédnutí přes rameno jsem se modlila, abych hlavně nezahlédla nic bílého! Graham Masterton si nemůže přát lepší vizitku. Pokud se mi horor skutečně dostane pod kůži, bojím se a masochisticky ten pocit naprosto zbožňuji. Klidně budu spát při rozsvícených světlech!

A došlo i k dalšímu knihomolskému paradoxu. Jakmile se mi kniha líbí, nechci se s ní loučit. A tak leží na poličce a já se slovy: „Zítra si tě vychutnám víc!“ odcházím k jinému kousku a tak zvaně si titul šetřím. Lesní duch je bezpochyby mrazivý, velmi podmanivý a sugestivní. V er formě děláme společnost Jackovi a jeho synovi Sparkymu při pátrání nejen po příčině smrti spolužáka a přítele, ale i po nevysvětlitelném zmizení v rodinné minulosti.

Graham Masterton je úžasný a jedinečný vypravěč. Umí skvěle navodit atmosféru. Detaily ani nešetří, ani neplýtvá. Což ocení zejména ti, kdo nemají rádi přehnaně krvavé a násilné scény. I když je jimi Lesní duch poměrně protkaný, nezachází se do nechutných detailů. Prim hraje strach jako takový.

Žánrově je tento kousek duchařina s mysteriózními prvky. Závěr mi k celému příběhu absolutně neseděl. Přišel mi k uzoufání nekompletní a v naprostém nesouladu se zbytkem knihy. Ano, je tu jakýsi náznak řecké mytologie, ale taky nijak detailněji rozvedený a podivuhodně ostrouhaný. Připadám si primárně spíš rozhořčená než zklamaná. Je to asi jako těšit se na výborný čaj a vzápětí zjistit, že jste si ho osolili.

Je to však pocit velmi individuální.  Důležité je, že pointa nechybí! Odhlédnu-li od závěru, o kterém můžeme diskutovat v komentářích (prosím označit slovem SPOILER, ať varujeme případné potencionální čtenáře). Ano, najde se pár drbků a nelogičností, nad kterými se při čtení zarazíte či zamyslíte, ale i o tom je čtení. Vnímat příběh, mít otázky, teorie a domněnky. Stojím si za tím, že je Lesní duch nádhernou duchařinou o 300 stranách, která vám postaví do pozoru všechny chloupky na těle. Mám nutkání vyzkoušet od Grahama Mastertona cokoli dalšího! 

Recenze byla primárně sepsána pro web Knižní díra.