Jdi pryč a už se...

Malý bonbonek Wixie k narozeninám ♥ Zlatíčko, ještě jednou vše nej nej nej nej a o zbytek se postará Red. Nejspíš ;-)

(zdroj obrázku klik)

Rating: není

Betace: sama sobě betou

Počet kapitol: jednorázovka čili jedna jediná

Klíčová slova: Raymond Reddington, víc netřeba dodávat

Všechny postavy, které figurovali v seriálu The Blacklist stanice NBC k datu 27.1.2016, náleží jejím tvůrcům. Všechny přidané jsou smyšlené. Fan fikce nevznikla za účelem zisku. Píšu pro sebe, pro své čtenářky a pro zábavu.

(zdroj obrázku - klik)

Jdi pryč a už se...

“A vracet už se nemusíš, stejně ti na mě nezáleží!” zakřičíš na jeho záda a třískneš dveřmi od bytu. Na rtech stále cítíš polibek na rozloučenou. Měl tu zůstat! Dobře věděl, že pozítří je výroční večírek, na který se těšíš už celý měsíc. Konečně měl poznat tvé přátele a nebýt jen duchem, o němž se mluví, ale nikdo ho nikdy neviděl. Asi jako paní Columbová v jednom starém detektivním seriálu. Ne, pan Reddington musí neodkladně odletět s Mr. Kaplan a ty tu zůstaneš jako kůl v plotě. Budeš se snažit ignorovat soucitné pohledy a všichni… kolegové i kamarádi si budou říkat, jaká je škoda, že tak chytrá a hezká žena si musí partnera vymýšlet. Opřeš se o skříňku v předsíni, aby sis mohla zout kozačky, které ti dal on. Rád ti dává dárky a vždy se umí trefit do černého. Luxusní boty, šperky, lístky na koncerty, na které nechodíš s ním, ale s nejlepší přítelkyní, damaškové povlečení, krajkové prádlo, kompletní diskografii Eltona Johna, nový byt… Raymond umí udělat dojem, bez diskuse. Ovšem jakmile ho člověk nejvíc potřebuje, má něco neodkladného. Kdyby tohle bylo alespoň poprvé…

Napadne tě, že se prostě vymluvíš na nevolnost a nikam nepůjdeš. Tvůj výraz a chování musí mluvit za vše, neboť kolega, který je do tebe už delší dobu trošičku zamilovaný, tě s květinou v ruce na onen večírek pozve. S díky ho odmítneš a připadáš si ještě o stupínek zoufaleji. Aby se tvá mizérie ještě umocnila, přinese ti kurýr od krejčové šaty… královská modrá, jak jinak, tu barvu zbožňuje a tebe nenapadlo nic lepšího, než si zvolit právě tu. V rámci mučení sebe sama je vybalíš z ochranného obalu a pověsíš v ložnici na dveře od skříně. Ani se sklenkou vína v ruce není pohled na ně příjemnější. U druhé si představuješ, jak je stříháš nůžkami na malé kousky nebo rozřezáváš nožem na cáry. Možná by ses mohla vyřádit na jednom z jeho ručně šitých obleků. Stačilo by dojít do kuchyně pro nůžky, otevřít skříň a jeden namátkou vybrat. Případně ustříhat koncem všem jeho kravatám do Zegna!

Od teorie k praxi bývá zpravidla jen krůček, dnes však nemáš sílu ho udělat. Raději zmizíš v koupelně. Den D je tady a ty vstáváš s možná ještě mizernější náladou, než se kterou si usínala. Mohl minimálně zavolat a omluvit se. Ne… ani debilní zprávu neposlal! To je někde v džungli? I v takovém případě by s sebou měl satelitní telefon. Všechno je jednoduše důležitější než ty a daná skutečnost bolí ze všeho nejvíc. Po další hodině přemýšlení v županu s pleťovou maskou na obličeji usoudíš, že nejsi tak zoufalá, abys zůstala v sobotu večer trčet doma. Zvládneš ten večírek i bez něj a čert vezmi soucitné a litující pohledy! Nepotřebuješ chlapa, abys byla sebevědomá, ženská a prostě cokoli! Na vzhledu si dáváš záležet víc než obvykle. Snažíš se však, aby nic nebylo přehnané. Ani účes, make-up a doplňky. Vše elegantní a úměrně příležitosti.

Taxi dorazí právě včas. Nepatříš k ženám, na které se čeká hodinu. Maximálně deset minut, aby se neřeklo. Ještě poslední pohled do zrcadla, nasadit úsměv a hurá do jámy lvové. Je to tady… otázky typu: A kde je tvůj přítel, zdržel se v šatně? Lidé si libují v cizím neštěstí. Přecházíš je obvyklými frázemi: “Musel pracovně z města. Ve firmě se vyskytl problém, který je potřeba vyřešit.” Zatímco v duchu je posíláš ke všem čertům a často ne slušně. Když se k tobě přitočí šéfová, která tě zrovna dvakrát nemusí a vaše nevraživost je vzájemná, neboť jde o protekční blond slepici, začínáš pomalu vidět rudě.

“Ale to je vážně škoda, že tu není. Slyšela jsem o něm samé úžasné věci. Tak třeba příště,” ušklíbne se a ty máš chuť zarazit jí mrkev do oka! Právě ve chvíli, kdy se blondýna chystá otočit na podpatku a odplout středem, ucítíš na kříži mužskou ruku.

“Omlouvám se, miláčku, letadlo mělo menší zpoždění,” políbí tě na tvář. Nemusíš se ani otáčet. Co nenapoví jeho vůně, dodá hlas. Nelze si ho s nikým splést. “Raymond Reddington,” představí se dámě naproti sobě, která sbírá čelist ze země.

“Řekla jsem ti, že se nemáš vracet,” zavrčíš. Snad si nemyslí, že mu skočíš nadšeně kolem krku, protože se milostivě uráčil dostavit?!

“Ano, neboť se mylně domníváš, že mi na tobě nezáleží,” usměje se tím svým sebevědomě sexy úsměvem. Za jiných okolnosti by jedny kalhotky nezůstaly suché. Dnes má ovšem utrum! Tedy v tvém případě. Náhradnic je tu celá fronta.

“Mylně?” pokusíš se ho zavraždit pohledem. Nic si z toho nedělá.

“Lásko, jsi neuvěřitelně přitažlivá, když se zlobíš, ale tady na to není vhodné místo ani čas,” vezme tě kolem pasu. “Tvému temperamentu dáme průchod později,” dotkne se špičkou nosu tvého a prsty ti přejede po páteři.

“Parchante,” zašeptáš. To je celý on. Raymond Reddington, mistr manipulace. “Nemysli si, že máš vyhráno!”

“Miluji tě,” pošeptá ti do ouška, zatímco z reproduktorů zazní první tóny tvé nejoblíbenější sklady od Eltona Johna. Ani nevíš, jak ses ocitla na parketu a je ti to jedno.

“Nehraješ fér,” snažíš se na něj dál zlobit, ale jde to ztuha. Tenhle muž nic nedělá napolovic.

“A odkdy je láska fér?” položí ti logickou otázku. “Když musím odjet, tak prostě musím. Ale vrátím se, ať se na mě zlobíš sebevíc. Opravdu sis myslela, že bych se tě jen tak vzdal a prostě zmizel? Ty můj naivní blázínku,” přitáhne si tě blíž k sobě. “Až mi v soukromí vrazíš facku, protože cítím, jak tě svrbí ruka, tak ti hned vzápětí ukážu, jak moc se mi stýskalo a zároveň slibuji, že příště…” A tu facku… tu skutečně dostane! Dost možná ne jen jednu.

“Radši už mlč,” přiložíš mu ukazováček na rty. Lepší bude, když nebude slibovat nic.

“Příště poletíme jedině spolu,” dopoví to i přes tvůj jednoznačný pokyn.

“Raymonde!” napomeneš ho přísně.

“Ano, miláčku? Chceš mi říct, že mě taky miluješ, přestože se občas chovám jako bych  žádnou přítelkyni neměl? Polepším se,” usměje se sebevědomě. Zase.

“Co mám s tebou dělat?” zavrtíš s náznakem úsměvu hlavou.

“To ti pošeptám v taxíku cestou domů,” mrkne na tebe s poťouchlým úsměvem.

“Miluji tě,” schováš se v jeho pevném objetí. A zbytek? Ten si vyříkáte v soukromí a ta očividně nová tmavě modrá kravata od Zegna, kterou má na sobě, si zahraje jednu z hlavních rolí!