Temná strana - kapitola osmá

Malé adventní překvapení aneb je škoda nezveřejnit to, co už sepsáno bylo. Proč by dílo leželo v šuplíku, byť prozatím nedokončené. Takže, kde jsme pro změnu skončili my? Totiž vy? Respektive naši hrdinové? Severus se zbláznil a hodlá doučovat Ginny. Carrow něco čuje a rozhodně neřekl poslední slovo. A že by konečně došlo taky na Zlaté trio? Uvidíme!

Rating: zatím není a asi ani nebude - uvidíme - možná k závěru na jeden dílek

Párování: SS/GW (Severus Snape/Ginevra Weasleyová)

Stručná charakteristika: Když věci nejdou tak, jak bychom chtěli a všechny metody k dosažení cíle selžou, vyžádá si situace tu největší oběť. Nás samotné. Kam až jsme ochotni zajít pro správnou věc?

Betace: Claire  

Počet kapitol: 20-25 (napsáno bohužel jen 13)

KAPITOLA OSMÁ

“Znovu!” zvýšil Snape hlas a postavil se útočně proti Ginny.

“Už nemůžu!” zaúpěla. Byla sobota, vlastně neděle, skoro dvě hodiny ráno. Už víc jak sedm hodin trénovali základní útočná i obranná kouzla, aby se uměla nejen bránit, ale i rány dávat, protože v boji je oboje nutnost, s tím se dalo pramálo dělat.

“Takhle hodláte ochromit nepřítele? Fňukáním?” obořil se na ni Severus. “Ve válce i životě je lepší být připraven, nežli překvapen. Znovu!” vyzval ji podruhé.

“Ne, už mám dost!” protestovala opět a slzy měla na krajíčku. Od neustálých pádů ji bolelo celé tělo. Mozek měla zavařený od  všech otázek a žádných odpovědí. Od teorií, které se jí rojily v hlavě, a nic z toho v soustředění nepomáhalo.

“Jste jako Grangerová. Skoro vidím, jak vám mozek hoří. Jde vám o krk a vy myslíte na blbosti. Vezmu si na své první rande růžové boty nebo modré? Půjčím si v knihovně knihu o dvě stě stranách nebo jich bude pět set? Bude mít můj manžel modré oči nebo hnědé?” ksichtil se Severus. Docela obyčejně ji provokoval!

“Proč si z vás Voldemort dělá boxovacícho panáka?” vrátila mu Ginny úkosem a probodávala ho pohledem.

“Proč je havran jako psací stůl a proč jsem tady a ne v posteli?” neodpověděl ji Severus vůbec.

“Raději budete rýt, než byste mi odpověděl? Copak, jsem jen malá holka, která vám vlezla do cesty? To jste si mohl najít milenku, abyste se vybil a ne tu se mnou bojoval, když si potřebujete utužovat fyzičku,” zase byla drzá. Jenže už ji zmáhala únava a bylo toho na ni čím dál víc. Moment, jak to myslel s tou postelí? Jakože by raději spal nebo by… nesmysl!

“Tak dost!” zvýšil Snape hlas jako ještě nikdy za tu dobu, co přešla na “jeho” stranu.

“Proč tak zuří?” trvala si na své původní otázce. Jestli má umřít, tak se vztyčenou hlavou.

“Protože mu Zlaté trio frnklo před nosem. Protože měli meč Godrika Nebelvíra, přestože měl být v trezoru u Belatrix. Protože právě do toho trezoru se o pár dní později vloupali a sebrali další věc, ke které se neměli ani přiblížit,” oznámil naprosto klidným hlasem. Jen vynechal zmínku o viteálech. O těch vědět nepotřebovala. Na její připravenost či nepřipravenost neměla tato informace pražádný vliv. Byla jen pěšák v něčem větším. Jako on. Ovšem čím víc ji toho naučí, tím déle bude moci bojovat.

“Takže pokročili?” tázala se s nadějí v hlase.

“Skončí ty otázky někdy?” zamračil se. I když on se mračil stále. Naopak úsměv byl čím dál větší vzácností. Ginny se naštvala a mrskla po Snapeovi odzbrojovací kouzlo, ten ho odrazil a opětoval. I ona ho dokázala odrazit a pár minut se pokoušeli jeden druhého složit. Byl to zatím jejich nejdelší a nejvyrovnanější boj. Než si Snape, který byl rovněž unavený, nedal pozor a neskončil usazený ve skříni, kterou zády prorazil.

“Pardon,” vyhrkla omluvně Ginny a rozběhla se mu na pomoc. Časté vybíjecí nakládačky od Voldemorta zapříčinily, že byl Severus z formy. Všechno ho permanentně bolelo, jizva na tváři se už nikdy docela nezacelí a modřiny měl snad všude. “Pomůžu vám,” podepřela ho, když se pokoušel vstát. Chtěl ji odstrčit, místo toho se jí musel skoro chytit, když se mu podlomilo koleno a on zavrávoral.

“Víte, že byste byl docela hezký, kdybyste se občas alespoň pousmál? Nejste tak zlý, jak se snažíte vypadat navenek,” zahleděla se mu do temných oči a na okamžik se zapomněla.

“Jste víc unavená, než se na první pohled zdá, dobrou noc, slečno Weasleyová,” poodstoupil od ní a zmizel do bezpečí své ložnice. Nepořádek uklidí ráno. Nebo ho za trest uklidí ona večer, až přijde na další lekci. Poslední, co potřeboval, byla lítost či snad rádoby dobře míněné rady mladé nezkušené… musí přestat. Jeho rozhodnutí bylo špatné. Podlehl momentálnímu zatmění mysli. Zřejmě se praštil do hlavy. Nezvážil důsledky, které to může mít. Podcenil myšlení mladé dívky a riskoval, že v ní vzbudí soucit, či snad jisté sympatie, což nikdy v plánu neměl a ani o nic podobného nestál! Skončí s tím, dokud je ještě čas. Tak. Rozhodl se!

Ginny chvíli zírala na zavřené dveře, zřejmě od ložnice, stále neměla potvrzeno, kam vedou a pak zašeptala: “Reparo,” aby se skříň opravila a ihned poté uvedla místnost do původního stavu. Teprve potom zamířila do své ložnice. Usnula, sotva se její nos dotkl polštáře. Oblečená, neumytá, nepřikrytá. Vzbudila se až před obědem. Respektive byla probuzena.

“Pan ředitel vám vzkazuje, že dnešní lekce, jakož i všechny následující, se ruší,” oznámil skřítek a se stejným prásknutím, se kterým se v ložnici zjevil, i zmizel. Ginny zírala podruhé. Tentokrát na obláček dýmu, který po domácím skřítkovi zůstal.

“Jak ruší?” zeptala se do ticha svého pokoje. Má to být nějaká zkouška? Test? Na ničem takovém se přece nedomluvili. I když, vzato kolem a kolem, oni nebyli domluveni na ničem kromě toho, že k němu bude chodit na lekce. Přišla ke všemu jako slepý k houslím, pravil by klasik. Jenže to nebyla až tak docela pravda. Měla vzdorovitou náturu. Nejdřív ne, dopracovala se k tomu časem a okolnosti ji donutily se přizpůsobit. Hledala informace, hledala znamení, schovaný meč, cokoli. Ani ve snu by ji nenapadlo, že najde zraněného, skoro umírajícího, ředitele Snapea a že… ji bude učit a že ona jeho bude… kam se to v myšlenkách zatoulala? Teď nemohla nic. Všude bylo plno studentů a byť byla atmosféra napjatá a temná, toulat se ve dne hradem rovnalo se sebevraždě. Stačilo by, aby na ni narazil někde Amycus a na průser by bylo zaděláno hned. Ne, musí počkat do večera a pak si to s ním vyřídí. Se Severusem, nikoli s Amycusem, i když…

“Zahráváš si s ohněm. Dobře víš, že tvá pozice už dávno není co bývala. Tvůj osud je nahnutý a já se postarám, abych co nejdříve byl ředitelem já a ne ty, ty stará zalezlá zrádná kuno,” vyhrožoval drsný hrubý hlas. Ginny dobře věděla, komu patří. Zůstala schovaná za rohem a doufala, že Carrow odejde opačným směrem.

“Jsi na tom co do oblíbenosti ještě mnohem hůře než já, takže si schovej  ty své urážky a alibistické kecy. Jsi jen červ, který si myslí, že se stane orlem, ale pravdou je, Amycusi, že tě orel sežere hned, jak k tomu dostane příležitost,” nenechal si očividnou výhrůžku Severus líbit. Měl toho dost. Tohle je jeho místo, jeho škola, nikdo mu ji nevezme a tenhle ubohej slizkej bídák už vůbec!

“Dělej, jak myslíš, ale tvé dny jsou sečteny. Tik tak, Snape, tik tak,” vysmíval se mu Amycus dál a odcházel. Než si Ginny ověřila, že je vzduch čistý a může vyrazil, zmizel i druhý z mužů.

“Sakra,” zaklela tiše a zamířila ke dveřím do Severusovy komnaty. Zaklepala. Reakce žádná. Zaklepala podruhé. Nic. Zabušila o něco rázněji, ale nedočkala se. “Co to má znamenat?” kopla vztekle do dveří. Takhle s ní vyběhnout! Jak tomu má rozumět? Severus stál na druhé straně a bojoval sám se sebou. Byla chyba ji do všeho zatáhnout a jevilo se to čím dál jasněji. Je sám, vždycky byl sám a vždy bude. To už se nezmění. Takový je jeho úděl. Nedá se nic dělat. Bylo bláhové myslet si, že může mít někoho sobě ne rovného, nýbrž blízkého. Je mladá, nezkušená, nezralá, nezkažená. Ještě má naději.

“Profesore!” udeřila Ginny do dveří ještě jednou, marně. Opřela si čelo o chladné dřevo a potlačovala nutkání vyzkoušet jedno z kouzel, které na ně použila Umbridgeová. Bombardo se jmenovalo. Nebyla si však jistá přesným provedením a švihnutím hůlkou, a proto od toho nápadu upustila. Couvala ode dveří, až se zády opřela o chladnou zeď, svezla se na zem a v tichosti se uzavřela do vlastního světa. Netušila, jak dlouho tam sedí, probralo ji až důvěrně známé žuchnutí pytle s pískem. Jen s tím rozdílem, že nešlo o písek, ale o lidské tělo.

“Severusi?” zašeptala tiše a po čtyřech se přikradla k bezvládně ležícímu řediteli, který se zhmotnil kousek od ní. Dýchal, ale slabě. “Co ti to zase udělal?” skousla si ret a zakouzlila základní diagnostická kouzla. Před dvěma týdny poprosila Poppy, zda by jí nepomohla se je naučit, aby ji nemuseli volat kvůli každé prkotině, kterou s pomocí jejích na tajno dodávaných lektvarů zvládnou studenti vyléčit sami. Souhlasila a Ginny tak ovládala další věc k dobru. Neměl nic zlomeného. Byl jen potlučený a slabý. Zřejmě z dlouhého Cruciatu, napadlo ji. Opatrně ho otočila a shrnula mu z obličeje delší černé vlasy. Bříšky prstů něžně přejela po jizvě, kterou měl ode dne, kdy ho tu našla poprvé a jen díky tomu přežil.

“Snad jsem řekl, že už žádná další lekce nebude,” probral se k životu, ale jeho vrčení chyběl obvyklý chladný a přísný důraz.

“A já myslela, že už jste si zvykl na to, že jsem něco mezi slečnou Grangerovou a panem Potterem,” ušklíbla se Ginny, která měla zase chuť ho něčím bacit. Pomáhá mu, tak proč sakra frfňá!

“Aha, vlastně, já zapomněl,” uchechtl se Snape. “Vševědoucí na nervy lezoucí osina v zadku. Skvělá diagnóza,” dodal a pokusil se pomalu posadit.

“Myslím, že se na to dá zvyknout. Vy jste zase věčně protivný mrzutý morous a taky vám to neříkám na potkání,” oplatila mu. Znovu tu byl ten známý a zvláštní pocit, který v ní dokázal vybudit jen on. Totiž touha ho provokovat a nenechat si od něj nic líbit.

“Čímž se mi snažíte naznačit, že se vás už do konce života nezbavím?” podíval se jí do očí a byla to legrační situace, když vezmete v úvahu, že sedí na zemi a koukají se jeden na druhého.

“Vzhledem k okolnostem vás může uklidňovat fakt, že nebude nijak dlouhý,” rýpla si neuváženě Ginny. Severusovi zablýsklo v očích a než se mladá zrzka rozkoukala, svíral její bílé a křehké hrdlo.