knihovna - A. Meyerson: Sejdeme se v knihkupectví

Zkusíme něco jemnějšího z náznakem tajemství?

Erotiky tu bylo poslední dobou až až, rýsuje se nějaká další literatura faktu, thriller, detektivka a tak dále a tak dále. Neškodí si odpočinout u něčeho něžnějšího, co nebude ani vulgární, ani nebude vyžadovat plnou a soustředěnou pozornost. Mno, taková alespoň byla původní idea.

zdroj obrázku klik

Očekávání:

Odpočinek, relax, neplést s nudou. Prostě odlehčit. Jako odlehčujeme jídelníček, můžeme odlehčit i literaturu.

Skutečnost:

Poutavý příběh o rodině a lásce ke knihám… Miranda Brooksová milovala svého strýčka Billyho, jeho výstřední knihkupectví a bojovky, které pro ni připravoval. Jenže v den jejích dvanáctých narozenin se něco stalo a Billy záhadně zmizel z jejího života. O šestnáct let později Mirandu náhle zasáhne zpráva, že její strýček zemřel… celá anotace např. tady.

Protože sranda musí být a člověk je tvor nepoučitelný… již několikrát jsem zjistila, že Motto není nakladatelství pro mě. Nebo jinak – existuje pár knih, které mi od nich sedly. Pár je podstatný údaj. Zamilovala jsem si sérii detektivek s Agathou Raisinovou v hlavní roli. Jenže neměla vysoké prodeje, tak vyšlo jen pět (a ten poslední vypadá, že do série podle obálky vůbec nepatří, patří!). Neříkám, že Mottu už nikdy šanci nedám, ale bude to minimálně nějakou chvíli trvat.

Proč? Sejdeme se v knihkupectví měla být napínavá cesta za rodinným tajemstvím. Anotace slibovala, zněla dobře, nalákala. Co může být pro knihomola ideálnějším prostředím než právě knihkupectví? A co jsem dostala? Nudu. Nekonečnou utahanou nudu! Žádná jiskra. Už na začátku jsem tušila, kam vše povede. Ano, wow efekt se možná na jedné straně konal, o tom žádná. Dokonce jsem si i pobrečela, ale za to přikládám vinu spíše pms.

„…Zármutek je jako labyrint. Člověk párkrát zabloudí, ale nakonec najde cestu ven…“

Do vývrtky mě točilo pojetí přímé řeči. V pasážích, kdy někdo vyprávěl vzpomínky… ať se do toho nezamotám – pokud se v knize probírala minulost, byla přímá řeč psána kurzívou a bez uvozovek. Pardon, ale neodpustím si anglickou zkratku WTF? (pro neznalé – What  the fuck? Volně přeloženo – do prdele, proč?) Skřípala bych zuby, kdybych to uměla.

Hlavní hrdinka se neuměla ani pořádně naštvat. Její přítel byl hovado… nevýrazné postavy. Přemýšlím nad nějakým pozitivem. Takhle: Teoreticky to mělo fungovat. Osnova byla ucházející, když se na to podívám zpětně. Má oblíbená věta „Potenciál by byl“ je přímo na místě. A vy víte, že bytostně nesnáším mrhání šancí na výtečný příběh. To je jako naslibovat mi zmrzlinový pohár se slaným karamelem a pak mi přinést rozteklou břečku a bez karamelu. Taková věc se prostě a jednoduše nedělá!

„…„Jestli chceme, aby přežil, nemůžeme dál žít v minulosti.“

Lucia se zakuckala. „Povídá chlap, co skuhrá nad každou zaniklou veřejnou prádelnou v okolí.“…“

Jedna… jedna hvězda za pár momentů, které se mi líbily. Už delší dobu mě kniha tak neštvala! Do samotného konce jsem doufala ve zvrat. V něco lepšího, než lidi, kteří budou kňourat, skuhrat a čekat, až se stane něco, co se nestane. Přitom mohlo vzniknout drama, při kterém by jedno oko nezůstalo suché, stačilo víc promyslet dialogy a nenaservírovat plytké divné cosi s pachutí tajemství, které samo o sobě nemá moc zachránit a utáhnout celý příběh. Velká škoda.

Autor:  Amy Meyerson

Nakladatelství:  Motto (web – klik)

Žánr: román

Rok vydání: 2019 (rok vydání originálu 2018)

Počet stran: 368, ebook ve formátu epub 235

Série: neměla by být

Překlad: Helena Šváchová

Za zaslání recenzní eknihy mnohokrát děkuji eshopu Palmknihy.cz